Trmický zámek

Zámek Trmice

Již dlouho jsem se chtěla podívat do Trmického zámku,i když vím,že dnes je tam muzeum modelové železnice,ale je to nádherná budova s krásným parkem okolo,ač je v těsném sousedství dálnice,která trochu ruší zámeckou poklidnou atmosféru. Přece jen jsem doufala,že nám dají nakouknout aspoň do některých sálů, i když jsou prázdné a na schodiště,neboť jsem jela ještě s kamarádkou.Ale bohužel toho jsme se nedočkaly a o vláčky,které jsme již tolikrát viděly,jsme zájem neměly.Je zde mimo to také instalována stálá expozice historie regionálního průmyslu.

Zámek je novogotického slohu,který nechali v 1.polovině 17.století přestavět Nosticové z původní tvrze.Za sedmileté války byl sídlem hlavního stanu pruského krále Fridricha II.

V r.1926 byl starý zámek opraven.

Hrabě Albert Nostic v r.1856 – 1863 nechal postavit nový zámek ve stylu novoanglické gotiky.Projektoval ho vídeňský architekt Heinrich Ferstel.V r.1919 zakoupil Nový zámek ústecký továrník Wolfram.Po té jej od něj získalo město Ústí nad Labem.Do r.1964 v něm sídlilo městské muzeum,ale pak byl zámek uzavřen pro havarijní stav a s výstavbou dálnice mu hrozil zánik. Z tohoto plánu naštěstí ale sešlo a zámek sloužil dál jako depozitář muzea. V r.1994 se Trmice osamostatnily a v r.1997 byl zámek zrekonstruován. Dnes slouží jako kulturní centrum.Je tu zajímavý „Mramorový sál“ se šesti obrazy Aloise Bubáka,na nichž jsou zachyceny jednotlivé fáze stavby obou zámků.Bohužel se nám to ale nepodařilo shlédnout,škoda!

Otevírací doba:

Středa: 13.00 – 16.30

Neděle: 10.00 – 12.00 13.00 - 16.30

Zámecký park jsme si též nemohly celý prohlédnout,protože byl pro kalamitu po vichřici,kde popadaly stromy i větve uzavřen.Ale viděly jsme aspoň větší část budovy zvenku i část parku a tak jsme se obrátily zpět pokoukat se ještě po Trmicích.Z druhé strany dálnice,která rozdělovala zámek od města jsme si prohlédly památník na trmické dolování.O kousek dál bylo Václavské náměstí,kde byl Kostel Nanebevzetí P.Marie a před ním na sloupu socha Sv.Josefa.

Bylo horko,tak jsme koukaly,kam bychom zašly na jedno orosené…….přešly jsme řeku Bílinu a v dáli uviděly další menší kostelík.Byl to evangelický kostel Pána Ježíše. A hned vedle přes silnici náš cíl na zahnání žízně…….restaurace „U kaštanu“, kde jsme zasedly venku a daly si ten náš vytoužený zlatistý mok Zlatopramen.

Popily jsme,poseděly a za chvíli odjely autobusem s přestupem na vlak zpět k domovu.Byl to takový mini výlet,ale byly jsme obě spokojené.