Trevélez, nejvýše položená obec ve Španělsku a báječná šunka

Fotografie (14) • Foto: Bubinga

Na konci našeho přechodu přes pohoří Sierra Nevada jsme zavítali do vesnice Trevélez, nejvýše položené obce ve Španělsku, rozkládající se na jižních svazích pohoří Sierra Nevada ve výšce cca1550 m. Dle průvodce je zde průměrná roční teplota15°C. Trévelez je jedna z těch ukázkových andalusských horských osad. Vápnem nabílené domky se tisknou k sobě a nechávají prostor jen uzounkým uličkám. Kamkoli jdete, funíte do kopce nebo z kopce. Také my scházíme krásnými a úzkými uličkami směrem dolů do centra. Prohlížíme si domy a fontánky s pitnou vodou, ze kterých doplňujeme naše plastové zásobovací lahve.

Foto: Bubinga

Při procházce vesnicí vidíme jednu zajímavou věc. Není třeba ani vstupovat do některé z mnoha místních restaurací, stačí se dívat do výloh či otevřených dveří a hned si člověk všimne velkých kýt visících od stropu, které jsou na konci vybaveny kalíšky sloužícími k odkapávání tuku. Ne jenom v Andalusii, ale i na jiných místech iberského poloostrova nedají Španělé na svou horskou šunku, jak zní v doslovném překladu název této pochoutky, dopustit. Jedná se o tradiční španělský tepelně neopracovaný masný výrobek, sušený na horském vzduchu. Šunka se servíruje nakrájená na tenké plátky. Její název pochází od pastevců. K výrobě se může použít vepřové maso takzvané "bílé", pak se jmenuje „jamón serrano“ [čti: chamón] či maso "černé" (iberské), to se jmenuje „jamon iberico“ nebo jejich směsi. Její "výroba" trvá čtrnáct měsíců. Není to údajně nic světoborného. Prasata, která jsou krmena žaludy, se musí porazit nalačno a ve správné době, to znamená tehdy, až kýty dosáhnou váhy minimálně sedmi kil. Měly by být obaleny asi dvoucentimetrovou vrstvou tuku, to aby se prý v létě dobře potily. Naloží se do soli a nechají se v ní přesně tolik dnů, kolik ta která kýta váží. Pak se dobře opláchnou, vymačká se z nich zbytek krve, dobře se namažou sádlem a pověsí. To je prý všechno. Šunka poté zraje po celý rok na suchém horském vzduchu. Za čtrnáct měsíců dostanou typickou, pro nás nevábně nažloutlou barvu, a může se konzumovat.

V devatenáct hodin jsme již dost nakocháni místní venkovní architekturou a proto jdeme zkoumat jednu ze staveb zevnitř. Jmenuje se „Taberna Gonzales“. V této „šunkové restauraci“ jsme k pivu dostali na ochutnání místní specialitu a můžeme potvrdit, že šunka z Trevélez, ač sušená, je ve skutečnosti šťavnatá a lahodná. Jako vzduch Sierra Nevady, kde "uzrála". Však je také na trhu velmi žádaná, už od 18. století. Především druhý den jsme viděli jedno auto za druhým, jak rozváží šunky do blízkého i dalekého okolí. U baru visí desítky menších či větších sušených kýt této proslulé místní pochoutky. Cena takovéto umělecké výzdoby se pohybuje ve statisících. Necháváme se zde fotografovat a ve dvacet jedna hodin odcházíme z restaurantu.

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/

Poslední aktualizace: 21.7.2011

Trevélez, nejvýše položená obec ve Španělsku a báječná šunka na mapě