Tirana – perla obávané Albánie

Tirana je hlavním městem Albánie. Je to v podstatě brána do albánských hor, které se tu právě zvedají. Ty už jsme částečně prošli vloni a letos a chtěli jsme navštívit i něco kultury. Jižním směrem naopak dojedete do Durrés a na pobřeží. Celá země trpí tím, že je to prostě Albánie. Kdekoliv jinde vyslovíte toto slovo, vzbudí negativní emoce a strach. Ano, Albánie je svérázná. Najdeme zde spoustu věcí, které jsou pro západní obyvatele absurdní. Když vezmeme třeba Dopravu, tak dálnice je opravdu zábavným místem. Není problém na ní potkat stádo krav nebo přecházející osobu. Stejně tak tam běžně zastavuje autobus a nabírá lidi. O absenci připojovacích pruhů a tomu, že se na ní vjíždí přímo z polí ani nemluvím. Ovšem pokud se už odvážíte a přijedete, budete příjemně překvapeni.

Jezírko na okraji Tirany a z břehu vybíhající betonové stavby.

Do hlavního města Tirana se můžete dostat letadlem nebo autem. My jsme si vybrali auto a pokud se můžu přiznat, stálo to za to. Městská Doprava je pro Evropana velmi divoká a může se zdát chaotická. Nenechte se zmýlit, vše má svůj pevný řád, nad kterým bdí všemocný klakson. Ano, musíte dávat větší pozor a být ve střehu, naopak se snižuje riziko srážky s nepozorným řidičem, protože prostě máte vše pod kontrolou. Doprava v Tiraně také odráží snahu Albánie o umělou zaměstnanost. I když oni to asi neberou jako umělou. Častým jevem je křižovatka se semaforem a policistou řídícím dopravu. Asi kdyby náhodou. Každopádně se nesmíte nechat zblbnout světly na semaforu a sledovat co ukazuje policista. Krásně je vidět, jak je to baví. U nás takto usměvavé strážce zákona těžko najdete.

Pracovní morálka v Albánii. Tady když se řekne “zapíchnu to v jedenáct” tak to doslova zapíchne.

Pokud budete hledat architektonické skvosty podobné Praze nebo Paříži, Tirana vás zklame. Najdete tu univerzitu, pár větších mešit, novodobý pravoslavný kostel a chátrající pyramidu Envera Hodži. Abych se nevyjádřil špatně, kromě pyramidy jsou všechny památky vkusně opravené a v noci nasvícené jak je zvykem kdekoliv jinde. Jen jich tam není tolik. Ulice jsou perfektně čisté a lidé, až na pár žebráků v krabicích, dobře oblečení. Kolikrát lépe než u nás. Žádné pastevce s holí nebo muže se samopalem nečekejte. Ty doby jsou dávno pryč.

Komunistický diktátor Enver Hodža si nechal postavit “pyramidu” na věčný odpočinek. Ta nyní chátrá v centru Tirany.

Středobod Albánie je plný restaurací. A ty restaurace jsou plné lidí, po celý den. Tady třicetiminutové pauzy na oběd zdá se nefungují. V restauracích je také vidět zmíněný trend se zaměstnaností. Nadsazeně by se dalo říci, že polovina obyvatel Tirany v restauraci sedí, druhá pracuje. Na to, co by u nás zvládly dvě servírky a kuchař je v Albánii potřeba minimálně o další dva lidi více a samozřejmě manažera, který vše na místě koordinuje a má za úkol komunikovat s významnými zákazníky. A občas i s námi, cizinci. Většina těchto restaurací jsou jakoby „fastfood“. To znamená kebab (kebab jako mleté maso ve tvaru tyčinek), pleskavica, klobásy… Vše na grilu a k tomu arabský chléb a saláty. Vše čerstvé a výborné. Na prefabrikát z McDonald’s můžete naštěstí zapomenout. I když zde můžete narazit na řetězec AFC – Albania Fried Chicken. Zajímalo by mě, co by na to řekl kolonel z Kentucky. Místní na obědě stráví třeba i tři hodiny panáky rakije v průběhu nejsou vyjímkou. Postupně si objednávají po malých porcích, povídají a popíjejí.

AFC neboli Albania Fried Chicken. Kolonel z Kentucky by se asi divil.

Od jídla není daleko k nočnímu životu. Na začátku obrovského bulváru Deshmoret e Kombit, vedoucího od centra na jih, je park Rinia a v něm místo zvané „Taiwan“. Je to budova s bary, luxusními restauracemi a kasinem. Prý to tu často navštěvují populární osoby a celebrity Albánie. My jsme žádnou nepotkali. A i kdyby, stejně žádnou neznáme. Celá budova a park je osvětlena a není třeba se tu bát. Pokud čekáte nebezpečné gangy číhající za stromem, budete zklamaní. Spíše potkáte líbající se pár nebo dobře oblečeného pána se psem na vodítku. To stejné platí pro celé centrum. Temná zákoutí se nekonají, všude je živo, stále plné restaurace a spousta lidí. Nebezpečí srovnatelné s Prahou nebo jakýmkoliv velkým městem. I když jsem se procházel se zrcadlovkou a stativem, necítil jsem se ohrožen. Spíš si to člověk namlouval ve chvílích, kdy se k němu někdo přiblížil a ptal se, odkud jsem. Takto se mi to stalo dvakrát a byli velmi nadšení, že jsem přijel a Tirana i celá Albánie se mi líbí.

Zábavní centrum Taiwan uprostřed Tirany. Bary, kasino, restaurace a celebrity.

U parku Rinia také začíná ulice Myslym Shyri, která je opravdovou tepnou nočního života. Mimo všudypřítomných barů je zde spousta obchodů s módou otevřených do noci, pekárny otevřené 24 hodin denně a prodavači oříšků nebo zmrzliny.

Nasvícené centrum města v nočních hodinách. Třeba mešita…

… nebo pravoslavný kostel

Opravdu, takto vypadá nejobávanější země Evropy a její hlavní město Tirana. Takže pokud se rozhodnete jet do Řecka autem, udělejte si malou zajížďku a stavte se tu na dva nebo tři dny. Nasajete jinou atmosféru, výborně se najíte a poznáte jiné místo a kulturu. Hlavně vás lidé a atmosféra Tirany, jak se říká, „hodí do klidu“. Protože tady opravdu nikdo nikam nespěchá. A zvukem klaksonu se nenechte vyvézt z míry, je to jen takové přátelské upozornění. Na rozdíl od českého rozčílení.

Grafiti “kvetou” i v Tiraně.