Švýcarsko 2011 - 1. den - Cesta do Curychu

Ve středu 25. května jsem si sbalil svých pět švestek, k tomu přidal svou drahou máti a společně jsme vyrazili na letiště. U odbavení jsem odevzdal naše společné zavazadlo, ve spolupráci s příjemnou slečnou za přepážkou jsme vysvětlili jedné netrpělivé paní, že když jsem si udělal check-in doma přes internet, tak opravdu nemusím stát tu dlouho frontu jako ona a po chvilce čekání jsem se mohl pohodlně usadit do sedadla na palubě letadla Avro RJ 100 společnosti Swiss Air na lince do Basileje.

Euroairport Basel se nachází na hranicích tří států - Francie, Německa a Švýcarska. Tento fakt je podtržen tím, že od výdeje zavazadel vedou dva východy. První do Německa a Francie a druhý do Švýcarska. Bez váhání volíme ten druhý. Po vstupu na švýcarské území je naší první starostí zakoupení Swiss Passu. Díky této síťové jízdence můžeme následujících osm dní jezdit neomezeně (či se slevou) vlaky, autobusy, loděmi, tramvajemi, metrem, trolejbusy a lanovkami v celém Švýcarsku. I když cena dvou těchto jízdenek včetně skupinové slevy je vyšší než cena za ubytování, rozhodně se to vyplatí. Opouštíme letištní budovu a nasedáme do autobusu, který nás odváží k nádraží. Stejně jako minule Basilej nebude naším přechodným bydlištěm, tuto výsadu pro tentokrát získal Curych. Trochu paradoxně první vlak, kterým se ve vyhlášeném švýcarském železničním ráji svezeme, je německý rychlovlak ICE.

Asi po tři čtvrtě hodiny jízdy vysedáme na curyšském nádraží a míříme k zastávce tramvaje č. 3, která nás přibližuje k adrese našeho pobytu. Já jsem tentokrát nezvolil klasický hotel, ale jednopokojový apartmán v jednom z curyšských domů. Společně s potvrzením rezervace jsem dostal čtyřmístný PIN, který jsem naťukal do skříňky u vchodu do domu. Po zadání PINu mi vypadl z Keyboxu klíč. Vstupujeme do pokoje a čeká nás překvapení v podobě jeho velikosti. Kromě postele a vestavěné skříně už se do něj skoro nic nevešlo. Ale nevadí, vždyť zde stejně budeme jenom přespávat. Po vybalení a krátké relaxaci míříme k Curyšskému jezeru. Je krásný sluneční podvečer a parky, kavárničky i restaurace na obou březích jsou obsypány lidmi a všudypřítomnými cyklisty. Nutno podotknout, že se v celém Švýcarsku obě skupiny tolerují a nikomu nevadí, že cyklista jede po chodníku, když vedle má na silnici vyznačený cyklopruh. Ač to vypadá někdy chaoticky, nebezpečných situací chodec vs. cyklista jsem za celý pobyt viděl opravdu jenom pár. A všechny se nakonec vyřešily úsměvem. Proč něco takového nejde i u nás ...

Kromě korzování po břehu jezera a nasávání místní atmosféry byl v plánu i odlov několika kešek. Zadařilo se a já si hned první večer připsal dva úspěšné nálezy. Během procházky nám vyhládlo, a proto nasedáme do autobusu a míříme do centra města, kde hledáme nějakou restauraci se zahrádkou. Nacházíme ji na břehu místního vodního kanálu, protékajícího středem města. Alespoň jsme si mohli připomenout loňský pobyt v Benátkách. Po večeři přecházíme na druhý břeh a tramvají jedeme na nádraží, kde nakupujeme nějaké zásoby na druhý den. Protože musíme vstávat brzo, snažíme se jít brzy spát, ale moc se nám to nedaří.