Soča - slovinská perla na nafukovačkách

Výpravu do Slovinska jsme naplánovali v termínu 4.5. - 8.5.2011. V plánu jsme měli sjet tyto řeky: Soča (WW I - IV+), Koritnice (WW II - IV) a rakouský Möll (WW II - III). Původně nás mělo jet 12 vodáků ve třech autech. Jenže plány se málo kdy splní na 100%, takže nás nakonec jelo jen jedenáct ve čtyřech autech. :-). A každé auto zvlášť, ať to není tak jednoduché. Jedno auto z královehradecka, jedno z třebíčska, jedno z brněnska a my z ostravska. A sejdeme se 5.5. v kempu v Bovci.

4.5.2011

My z ostravska jsme vyjeli před 15. hodinou z Kmelína a naplánovali jsme si nocleh na odpočívadle v Rakousku, kde bychom měli dorazit kolem 23. hodiny. Tak se taky stalo. Nocovali jsme na dálničním odpočívadle kousek pod Villachem (N 46° 34' 52,4" E 13° 50' 38,6"). Po cestě jsme se ještě stavovali na LPG stanici na dálnici A2, cca. 120 km pod Vídní, v Loipersdorfu (N47° 19' 59.0" E16° 03' 39.1"). Toto je poslední LPG stanice na cestě do Itálie.

5.5.2011 - vodočet Žaga 99 cm

Vstáváme po sedmé hodině a čekáme, až přijedou vodáci z Brna a Třebíče. Dorazilo však jen auto z Brna, třebíčáci měli včera poruchu na autě, tak prý se pokusí dorazit rovnou do kempu. Vyrážíme tedy do Slovinska. Do kempu ve slovinském Bovci, kde jsme měli sraz s vodáky z královehradecka, dorážíme před 9. hodinou. Sice jsme měli nocovat v kempu Kovac (N 46° 19' 50.6" E 13° 34' 31.2"), ale oni vybrali kemp Toni, který je hned vedle.

Tento kemp není špatný, ale kemp Kovac je jednak hned u řeky a navíc je v úžasném prostředí mezi stromy - vřele doporučuji. Ubytování stálo v obou kempech stejně, v kempu Toni byla navíc sprcha v ceně, v kempu Kovac za žeton (1 Euro). Celkem se nás tedy sešlo devět. Postavili jsme tedy rychle stany a sbalili se na vodu. Počasí bylo nádherné, teplota kolem 18 °C a sluníčko svítilo po celý den. Jen ty rána jsou ještě chladná, teplota klesala až pod bod mrazu. Chvíli před odjezdem na vodu se ozvali vodáci z Třebíče, že už jsou kousek od Bovce. Nasměrovali jsme je tedy na výstupní místo u Tolminu a vydali jsme se do Bovce do informačního centra pro permity. Zde jsme je měli údajně koupit levněji, což se nakonec nepotvrdilo, takže jsme si je mohli koupit za stejnou cenu klidně v kempu. Z Bovce jsme pak vyrazili do Kobaridu, kde jsme hodlali nastoupit na řeku u mostu (Napoleonův most) přes Soču (N 46° 14' 36,45" E 13° 35' 27,76") - je tam u cesty na levém břehu malé kamenité parkoviště, ze kterého je přístup k řece. Vyházeli jsme potřebné věci a lodě ven z aut a dva z nás se vydali dodávkou na výstupní místo do Tolminu. Zde zanechali dodávku a zpět se vrátili autem třebíčáků, kteří tam už na ně čekali. My jsme zatím nafoukali lodě. Ještě že měl kolega ten elektrický kompresor na autobaterii. :-) Všichni jsme jeli na nafukovacích kánoe (2 Baraky, 2 Ria a 1 K1).

Na vodu jsme vyrazili kolem dvanácté hodiny. Příroda nádherná, do toho to slunce a azurové nebe. Tento úsek má obtížnost WW I, sem tam vlnka s obtížností blížící se WW II. Za stavu vody 99 cm na vodočtu v Žaga je to opravdu velmi klidná, až nudná, cca. 15 km dlouhá plavba malebnou přírodou údolím Soči, prostě olej. Bez problémů by se to dalo jet na plastovém kánoe i s dětmi. Jelikož je v tomto úseku koryto poměrně čisté, bez nějakých větších balvanů, dá se předpokládat, že i za vyššího stavu vody bude obtížnost tohoto úseku nízká. Takže dneska relaxujem a kocháme se přírodou. Nad mostem v Kobaridu je ještě jeden úsek s obtížností WW II - IV, možná bude lepší nastoupit rovnou tam (pak by se mělo začínat za Velkou soutěskou, která je nesjízdná) a tento úsek má cca. 3,5 km. Plavbu jsme ukončili kolem 18. hodiny u silničního mostu na silnici č. 102 přes řeku před Tolminem (N 46°10' 58,87" E 13° 42' 58,42").

Sbalili jsme se, naložili lodě do dodávky a přemluvili řidiče, že když nás v ní pojede 11, že to bude v pohodě, ušetříme na naftě a času a že nás tady v té díře policajti nebudou kontrolovat. Vydrželo nám to asi 1 kilometr. Poté nás zastavila hlídka a začala zkoumat obsazení dodávky. Nejdříve se jim nelíbilo, že na zadních sedačkách sedí 4 lidi místo 3 a tak se tedy mrkli i do zavazadlového prostoru, kde seděli další 4 vodáci. :-) Po chvilce smlouvání že tedy přivřou všechny oči, a nedají nám pokutu 60 Euro za každého, kdo seděl v zavazadlovém prostoru (tedy šílených 240 Euro), ale jen řidiči 60 Euro. Jal jsem se tedy smlouvat dále a asi po dalším čtvrthodinovém boji mou lámanou angličtinou za asistence mé přítelkyně, která svou výtečnou agličtinou dávala mé anglické věty na patřičnou míru, se nám je podařilo ukecat, že nám to protentokrát prominou. Dal jsem ji tedy jedno (více jsme jak na potvoru u sebe neměli) české plechovkové pivo, nechali jsme 5 vodáků na místě a 7 nás rychle odjelo na nástupní místo pro zbylá auta, odkud se pro ně dvě auta vrátila. Ostatní jsme pokračovali směr kemp. Po cestě jsme se ještě podívali na zítřejší výstupní místo u slalomky a zejména na známý sifon, který je kousek před tímto výstupním místem (N 46° 17' 04,63" E 13° 32' 43,69"). Musím uznat, že kdybych nevěděl, že tam něco nebezpečného je, vůbec by mne to nenapadlo. Do kempu jsme dorazili po sedmé hodině večerní.

6.5.2011 - vodočet Žaga 99 cm, Log Čezsoški 97 cm

Ráno asi o půl deváté jsme vyrazili dvě auta jen s řidiči k výstupnímu místu na řece Soča, které jsme si stanovili před začátkem slalomové tratě (N 46° 17' 06,64" E 13° 32' 56,43") - auto jsme nechali na štěrkovém parkovišti kousek od řeky (přes řeku vede lanový most). Slalomová dráha má obtížnost WW IV+. Jedním autem jsme se vrátili do kempu a pak opět dvěmi auty jsme vyrazili na nástupní místo (N46°20' 14.63" E13° 38' 44.78"). Zde jsme objevili nádhernou soutěsku, která byla sjízdná jen v krátkém, asi 300 m dlouhém úseku, přístup byl po skalách asi v polovině. I přes to jsme se někteří rozhodli do ní své lodě snést a plout ten kus proti proudu až k prvnímu nesjízdnému místu, kde jsme pak otáčeli své lodě. Odměnou nám však byl náherný pohled na skálu, ve které si řeka našla cestu. Ostatní nastupovali níže na klidném a přístupném místě.

Toto nástupní místo je označeno cedulí Velika Korita. Počasí nám opět přálo, sluníčko pražilo po celý den. Plavbu jsme započali kolem jedenácté hodiny. Následovaly úseky až k soutoku s Koritnicí s obtížností dosahující až WW IV, které se střídali s klidnějšími úseky (WW I). Plavba je zde úžasná a jedná se hlavně o technické úseky. Zhruba po 6 km jsme dojeli k další soutěsce, přes kterou vede uprostřed lanový most (N46° 19' 59.3" E13° 35' 33.0"). Ve vstupu do soutěsky je velmi obtížná peřej (Zmuklica, obtížnost WW IV+). Soutěsku lze prohlédnou z lanového mostu, k peřeji se dá dostat po pěšince na levém břehu řeky. Dál následovalo asi 8 kilometrů příjemné plavby technickým úsekem s obtížností WW II - III. Poté se řeka začla rozlévat (kus za soutokem Soči s Korytnicí), její koryto se značně rozšířilo a obtížnost zde klesla na WW I, sem tam na WW II.

Po asi 8,5 km se obtížnost zase postupně zvedala, následoval úsek asi 5 km s obtížností WW II - III a na závěr opět velmi technický a zajímavý 4,5 km dlouhý úsek s obtížností WW III - IV. Tento 4,5 km dlouhý úsek je podle mého nejkrásnější na Soči. Jelikož jsme očekávali, že v této etapě bude spoustu obtížných míst, jeli jsme velmi opatrně a obtížnější místa jsme si nejprve procházeli a prohlédli. Proto jsme také ke slalomové trati dopluli kolem 18 hodiny. Nikde jsme však nenarazili na zvlášť obtížné místa. Ti, co splují bez obtíží Salzu, zde problémy mít nebudou. Slalomovou trať jsme si nechali na příště a vyrazili jsme po sbalení lodí a věcí zpět do kempu.

7.5.2011 - vodočet Žaga 100 cm

Dnes jsme chtěli zkusit Koritnici. Sluníčko opět pálilo, teplota během dne se pohybovala kolem 20 °C. Jelikož jsme od obsluhy kempu zjistili, že je nesjízdná, protože je údajně v řece málo vody, rozhodli jsme se, že pojedeme ten nádherný technický úsek před slalomkou a poté i slalomku. Sbalili jsme se a chystali se vyrazit, ale zjistili jsme, že 2 auta ze 4 nám nejdou nastartovat. Jedno se nám s pomocí startovacích kabelů nahodit podařilo, druhé však bohužel ne. Nakonec jsme jej museli odtáhnout do servisu v Tolminu. Čtyři z nás jeli do servisu, ostatní jsme se vypravili na místo startu. Rozhodli jsme se vyplout z místa, které je označeno cedulí u cesty jako Srpenica I, které se nachází mezi obcemi Žaga a Srpenica (N46° 17' 44.08" E13° 29' 57.80"). Ze silnice č. 203 se kousek před obcí Srpenica odbočí (ve směru proudu řeky) doleva a hned doleva a po lesní cestě se dojede až k řece. Jelikož jsme čekali na ostatní, kteří jeli do servisu, jeli jsme ještě si prohlédnout slalomku, před kterou plavbu ukončíme. Musím uznat, že slalomka je opravdu náročná, ale nádherná. Pro sehranou posádku v nafukovačce to bude opravdu nádherný adrenalinový zážitek.

ozhodli jsme se nechat auto až za slalomkou (N46° 16' 58.94" E13° 33' 16.41"). Nechali jsme ho na štěrkovém parkovišti a druhým autem jsme se vrátili na hlavní cestu, kde jsme počkali na ostatní, až se vrátí ze servisu. Auto v servisu museli nechat a opravené bude až v pondělí, takže tam na něj budou muset počkat. Společně jsme se pak vrátili na startovní místo Srpenica I a cca. kolem 15. hodiny jsme vyrazili na řeku směr slalomka. Ke slalomce jsme dorazili po 16. hodině. Jelikož se někteří na slalomku necítili, rozdělili jsme se na několik skupinek. Někteří se vrátili na startovní místo a jeli to ještě jednou, někteří jeli slalomku a zbytek se přesunul za slalomku, kde čekali na ty, co se slalomku odvážili jet. V kempu jsme se pak sešli asi kolem sedmé hodiny večer.

8.5.2011 - vodočet Žaga (Soča) 104 cm, vodočet Kal - Koritnica (Koritnica) - 168 cm

Ráno jsme se opět rozhodli rozdělit se na několik skupin. Část chtěla jet znova ten nádherný úsek od Srpenice I ke slalomce a někteří pak i slalomku. Část včetně mne jsme zústali na řece pod kempem. Já (Micek) jsem si půjčil od kolegy K1 a jezdil jsem si po řece, ostatní se učili na kajaku v té 8°C teplé vodě eskymácký obrat. Slunce opět pálilo, tak proč ne, že? Má přítelkyně se šla projít do města nakoupit nějaké dárky pro rodinu. Jelikož mi to nedalo, vydal jsem se po chvilce blbnutí v K1 v přejkách s lodí na zádech proti proudu po Koritnici. Šel jsem asi 1,6 km, až jsem došel k silničnímu mostu přes Koritnici na silnici č. 206, kde jsem v peřejích našel zaseknutý dvojlist. Hezký dárek, už mi chybí jen koupit ten kajak. :-) Od mostu jsem plul zpět a ikdyž bylo v řece málo vody, řeka v tomto úseku byla bez problému splavná a plavba byla super. Obtížnost byla maximálně WW II. Zpět k soutoku jsem se vrátil kolem 13. hodiny, vytáhl jsem K1 na břeh, sbalili jsme se a čekali na ostatní, až se vrátí od slalomky. Rozloučili jsme se s ostatníma a 14:40 vyrazili směr Krmelín, kam jsme dojeli kolem 22. hodiny.

Po cestě v autě jsme se dozvěděli, že ve slalomce došlo k menšímu incidentu, při kterém se jeden dost zkušený vodák přitopil a loď jim uplavala až do Velké soutěsky, která je označována jako nesjízdná. Naštestí se za ní vydali nějací dva kajakáři, kteří ji našli. No ještě že se nikomu nic nestalo.

Fotografie, video nejen z této naší výpravy si můžete prohlédnou klinutím na tento odkaz.

Shrnutí

Najeli jsme celkem 1602 km (včetně přejezdů mezi řekami).

Jedna cesta (Krmelín - Bovec) trvala s malými přestávkami cca. 7 h a 40 m - 710 km.

Cena kempu TONI: 10 Euro/osoba/noc - včetně pobytové taxy (auto a stan jsou již zahrnuty v ceně, cena pro rok 2011).

Soubor s nástupními, výstupními místy a trasami (GPS Automapa): zde

Martin Tomaško

http://www.portalprovodaky.cz/index.php?pristup=1&typ=3