Silvestrovský Pulčín

Je mnoho způsobů, jak trávit poslední den v roce, někomu stačí rodinné zázemí či rodinná oslava, někdo ho chce strávit např na diskotéce, jiný zase prací. A my turisté? Samozřejmě - nějaký malý výlet.

Já byl pozván do Divnice na menší oslavu, ale předtím jsem se ho rozhodl strávit také malým turistickým výletem. A dokonce jsem nebyl sám, byli jsme nakonec dokonce tři. A jaký byl cíl? Rozhodoval jsem se celkem krátkou dobu, ono stačí mapa. Do oka mi padl Pulčín s jeho pozůstatky hradu. Je poslední den v roce, počasí je zamračené, v dolinách není po sněhu ani památky, ne však na kopcích. Naše putování může začít.

Krátce z historie, obec Pulčín je nejvýše položená valašská obec (675 m.n.m.) připomínaná v pol. 15 století., v roce 1663 vypálena Turky. Nedaleko se nachází národní přírodní rezervace Pulčín-Hradisko. Je to přirozená lesní společenstva spolu s rozsáhlými skalními útvary v magurské flyši, jejichž součástí je i bývalý chráněný výtvor Pulčínské skály. Ve středověku zde stál skalní hrad (tomuto místu se říkalo Pulčiňák), který patřil v roce 1446 Cimburkům, po polovině 15. století byl rozbořen a v 16. století byl již připomínán jako pustý. V 17. století byl obývám zbojníky. Dnes zde spatříte pouze tři schody.

Obec Pulčín leží nedaleko hlavního tahu Vsetín – Lidečko (v Lidečku se dají navštívit i Čertovy skály). Odbočujeme tedy z hlavního tahu směr Pulčín, cesta je zde již zasněžená, nám to ale moc nevadí, zimní výbava nám nechybí. Samotná obec není příliš velká, u restaurace je parkoviště. I když je Silvestr, je celý den otevřená a také i informační centrum, což se nemohou pochlubit ani větší města ani o víkendech. Naše první kroky míří po červené k Pulčínským skalám. Nedaleko skal je veřejné tábořiště, kde jsme si zahráli část pohádky o Mrazíkovi (scéna o padajících klaccích).

1. scéna - pročpak ty klacku nespadneš dolů?

scéna 2 - počkejte do zimy a spadnou

(scény byly naaranžované, nikomu se nic nestalo - poznámka redakce)

Všude je sníh a i když je pošmourno, krajina přece jen vypadá hezčeji než bez sněhu. . Na začátku trasy ke skalám minete památní desku věnovaným padlým trampům v roce 1945 B. Šedlbauerovi a J. Cedidlovi. Stoupáme opatrně po skalách přikrytých sněhem – ostatním slibuji, že si ve Zděchově něco dáme dobrého na zub (to ještě netušili, co je čeká), přecházíme Hradisko, počasí začíná býti mlhavé, vidíme jen les pokrytý sněhem. K idylce ale chybí jen sluníčko.

U rozcestníku Radošov-sedlo doporučuji se na chvíli zastavit – zde uvidíte větší množství různých ukazatelů i upozornění na medvědy. Je to malá křižovatka turistických cest – zelená do Ústí, červená na Makytu na česko-slovenskou hranici. My pokračujeme po modré do Zděchova. Mlha mizí a začíná probleskovat i sluníčko. Samotná obec Zděchov nás zaujala svými lidovými stavbami, v této obci se udržela tradice domácí výroby čepců ke krojům. V centru obce stojí za shlédnutí klasicistní kostel Proměnění Páně a kamenný kříž z roku 1778. Sluníčko nás chce zřejmě odměnit za naší námahu a na chvíli vykukuje z mraků a obloha byla alespoň na chvíli modrá bez mráčků a já pořizuji fotodokumentaci. Hledáme nějakou restauraci na kafíčko či něco jiného na posilnění, používáme místní zkratky, žebříky, můstečky, ale bez úspěchů.

Nezbývá nám nic jiného, než použít zásoby vlastní a vydat se na zpáteční cestu do Pulčína, tam restaurace otevřena určitě bude. Šlapeme zasněženou krajinou, kolem nás projíždějí malé bugatky. Ted již mlha není, je více příležitostí na focení, zvláště na Pulčínském hradě, takže společné foto se zdařilo také. V Pulčíně stále bylo otevřeno informační centrum, takže nezbytná zastávka o razítko, turistickou známku a prohlídka malé fotografické výstavy. A pak už následovala večeře a západ slunce oznamoval, že do konce roku nás už příliš času nezbývá.

Náš malý turistický silvestrovský výlet (cca 15 km po sněhu) je u konce, myslím, že se vydařil a poznali jsme další krásný kout valašského království. Nám už toho moc nezbývá, přes Lidečko a Valašské Klobouky do Divnice, kde silvestrovský večer začal.

Fotogalerie