Přes průsmyk San Bernardino.
Veiké parkoviště nad městečkem San Bernardino zeje prázdnotou. Právě tady začíná cesta do průsmyku, který proslavili bernardýni s pověstným soudkem rumu na krku. Jsme tu již přes deset minut a na pověstné silnici není žádný pohyb. Díváme se na serpentiny nad námi a čekáme, zda se někdo objeví. Konečně sjíždí motorkář a my se rozhodujeme, že tentokrát vyměníme průjezd tunelem za malé dobrodružství. Ještě pohled do krásného údolí k jihu a po chvíli opouštíme parkoviště. Hned za první zatáčkou varuje tabule s obrazem havárie motocyklisty. Začíná nekonečné stoupání a jedna zatáčka za druhou. Zastavit tady je vyloučené a tak se jen řadí a řadí. Koutkem oka se snažím vnímat krásu okolí, ale moc se mi to nedaří. Svahy plné květin, loučka s orchidejemi, zcela nečekaná zatáčka do protisměru a pohoda na sedačce, kde není volant. Okolí vnímám zprostředkovaně, soustředění na jízdu vymazalo z paměti pojem o času a začínám mít pocit, že oněch 7 km stoupání se protahuje do nekonečna. Objevuje se místo pro jedno auto, kde zastavujeme. Moc prostoru k rozběhu zde sice není, ale koberce květin a výhled na ujetou část stojí za to. A znovu serpentiny. Několik protijedoucích aut komplikuje cestu, ale nejhorší jsou motorkáři, kteří jaksi nechtějí pochopit, že i po druhé straně někdo může jet. Teplota z původních 28 stupňů poklesla na 17 a my dosahujeme nejvyššího bodu této silnice. Jsme ve výšce 2066 m.n.m. a očekávaný nával se nekoná. Stojí tu několik aut a trochu více motocyklů. Omšelá budova starého hospice dnes slouží jako restaurace. Ani zde není plno a úplně chybí to hlavní, mniši a bernardýni. Na ostrůvku v nedalekém jezírku vlaje švýcarská vlajka a v jezírku samém objevujeme velkou rybí populaci. Kolem dokola se vypínají třítisícovky a mnoha dalším do této výšky chybí jen velmi málo. Procházíme okolím a snažíme se pojmenovat desítky druhů právě kvetoucích rostlin. Na mnoha místech dosud neroztál sníh, nebo se již proměnil v malá jezírka. Docházíme na vyvýšeninu s výhledem k severu a pohled na silnici, kterou pojedeme dolů, je trochu mrazivý. Navíc se od severu zatahuje obloha a tmavá oblaka se rychle přibližují. Vracíme se na parkoviště a pokračujeme do údolí. Hlavní slovo přebírají brzdy a hlídání motorkářů. Dolů je to sice o kilometr delší, ale klesání je daleko mírnější. Nejvyšší sklon je jen 9 %, na opačné straně to bylo 12 %. Poslední zatáčka a první kapky deště nás vítají na druhé straně. Zastavujeme na parkovišti a díváme se zpět. Cesta přes průsmyk je skutečně nádherná a stojí i za to malé riziko. Na nedaleké dálnici mizí či se vynořuje z tunelu jedno auto za druhým a mě napadá myšlenka, kolik lidí vůbec ví jaká nádhera je nad nimi. My na San Bernardino budeme hodně vzpomínat.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Mesocco
Půjčovna autPříspěvky z okolí Přes průsmyk San Bernardino.
