Přes Polsko, Litvu a Lotyšsko až do Estonska 5/5

Pondělí 23.7. – Klaipéda, Kurská kosa

Při snídani nacházíme v trávě několik čtyřlístků, tak snad nám přinesou štěstí.. =) Sbalíme a jedeme do přístavního města Klaipéda, kde se nejprve zastavíme v Maximě xxx, abychom dokoupily zásoby. Trajekty jezdí z přístavu na Kurskou kosu každých 20 minut a zpáteční cesta vyjde pro tři osoby a auto 45,80 Lt. Vystupovat z auta nemá ani smysl, na kose jsme za chviličku. Ještě zaplatit 20 Lt poplatek za vstup do NP. V koloně jedeme po jediné silnici směr Nida. Asi v polovině cesty se nachází městečko Juodkranté, kde má být informační středisko. V klidu se nejprve na promenádě naobědváme a poté jdeme shánět informace o ubytování. Ideálně kdyby tu také měly nějaká ta místa pro stanování. Ale ouha, stanování mimo kempy ani omylem a pro velký úspěch je tu kemp jen jeden! Tak to asi bude pěkná pálka a nám to dělá trošku čáru přes rozpočet. Myslely jsme, že tu zůstaneme dva dny, ale pokud to bude pekelně drahé, tak to abychom se vrátily na pevninu ještě dneska. Rozhodnutí je jasné, nejprve omrkneme kemp, a pak uvidíme co dál. No, nic překvapivého, tři osoby + stan + auto = 100 Lt, a to se nám opravdu dávat nechce. Raději se pani na recepci ptáme, kdy jede poslední trajekt na pevninu. A poslední odjíždí asi v půl druhé ráno nebo ještě později, tak to nás zachraňuje.. =) V klidu tedy projedeme ostrov a večer se nalodíme zpět. Ještě se bavíme časovými omezeními na všech parkovištích, která tu mají, holt jeden kemp, tak žádné spaní na parkovištích.. =)

Od kempu je to kousek na první dunu, kde stylově zaparkujeme v místech pro autobusy, všude jinde už je plno, a jdeme omrknou suvenýry a dunu. =) Na vrcholku jsou zajímavé sluneční hodiny.

Přejíždíme do hlavního města Kurské kosy, do Nidy, a jdeme se projít po promenádě. Nakonec zakoupíme výbornou zmrzlinu a usadíme se na sluníčku u šikovného pouličního hudebníka.

Ještě se zastavujeme ve městečku Pervalka, kde by měl být maják. Ten je ale nedostupně daleko, a tak pokračujeme za jinými krásami.

Nejvíce se nám líbí naučná stezka po „Mrtvé duně“, kde si většina lidí zuje boty a stoupá pískem naboso. A ten výhled je opravdu úžasný.

Hnízdiště ptáků v korunách stromů se nám podaří přejet, ale ono je to vidět i ze silnice. =) Zastavujeme tedy až opět v Juodkranté, kde je proslulý Vrch čarodějnic. Jsou tu různé podivné postavičky, nejen čarodejnice, vyřezané umělci ze dřeva. Docela se vyblbneme. =)

A pak si říkáme, že když jsme ušetřily za kemp, tak že bychom si k večeři mohly dát nějakou dobrou rybku. Usedáme tedy do jedné zahradní restaurace a užíváme si vynikající večeři. =)

Ještě cestou do přístavu omylem dojedeme až do toho starého, a tak to musíme otočit a vrátit se kousek zpět. Teď už správně odbočíme na nový přístav, chvilku čekáme na trajekt a je čas jet hledat nocoviště. Přece jen už je po desáté hodině. Další zastávkou by mělo být Venté, a tak směřujeme tímto směrem. Nakonec dojedeme až na parkoviště k majáku, chvilku počkáme, než odjedou opilí Rusové a můžeme postavit stan.

Úterý 24.7. – Venté, Minija, Kaunas

Sbalíme stan, posnídáme na parkovišti a jdeme se podívat na nedaleký maják a Ornitologickou stanicí. Pán zrovna chytá jiřičky a označuje je. To zacházení se nám ale vůbec nelíbí.

Přejíždíme do nedaleké vesnice Minija, které je v našem průvodci označována jako „litevské Benátky“. Už ta zběsilá cesta naznačuje, že to asi nebude hlavní památka. Ale ono je to ještě horší.. =) Celé nábřeží je rozkopané, všude bagry a jen asi 2 zajímavé domky.. =) Ale kupodivu tu nejsme jediní turisté.. =)

Teď už nás čeká jen dlooooouhá cesta do Kaunasu, docela pekelná Doprava po městě, ale zastavujeme v centru před Maximou a za 4 Lt si kupujeme parking na 1 hod 20 minut. V informačním středisku si vezmeme mapku a chystáme se na takovou rychloprohlídku.. Nejprve ale posilnit zmrzlinou.. =) Od kostela sv. Michaela archanděla se vydáváme ulicí Gedimino a V. Putvinskio ke schodům vedoucím na kopec, kde se nachází kostel Zmrtvýchvstání Krista, postavený v letech 1932-1940, se 70 m vysokou hlavní věží. Je největším svého druhu v Pobaltí. Vracíme se zpět dolů a ulicí E. Ožeškienés směřujeme ke Starému městu. Projdeme podchodem a příjemnou uličkou Vilniaus směřujeme k hlavnímu náměstí Rotušés. Přímo na něm nebo v jeho těsné blízkosti se nacházejí 3 kostely. Z nichž nejznámější stojí v samém centru náměstí a je v něm umístěna Radnice. Za náměstím se ještě nachází opatství a hlavně starý Kaunaský hrad. Na jejich prohlídku už ale vážně nemáme čas, už dávno jsme měly být zpět u auta. Vracíme se tedy postraní uličkou Muitinés a po průchodu podchodem se napojujeme na hlavní třídu Laisvés. K autu přicházíme skoro o hodinu později, ale naštěstí je vše v pořádku. Kaunas je pěkné město a je škoda, že nám na něj zbylo tak málo času, při příští návštěvě to určitě napravíme. =) Před odjezdem z města se samozřejmě musíme zastavit v Maximě xxx, kde kromě tradičního nákupu každá nakoupí pěknou zásobu domů. =)

A kam dnes do kempu? Tak to je snad úplně jasné... Je to skoro jako vracet se domů a takové symbolické uzavření kruhu. Pán z kempu v Prienai nás samozřejmě okamžitě poznává a směje se. Zaplatíme stejně jako minule v Eurech, ještě tu mají naši cenu napsanou, a jdeme postavit stan na naše místo.. =) Opět jsme tu jen my a atrapa.. =) Dělníci dnes bohužel nedorazili, škoda.. =)

Středa 25.7. – opouštíme Litvu, přejezd Polska

Poslední noc v Litvě, a vlastně v celém Pobaltí, je za námi. Vstáváme brzy, abychom dnes dojely co nejdál. Čeká nás to pekelné Polsko. Vracíme se stejnou cestou, kterou jsme přijely do Pobaltí. Suwalki – Augustów – Bialystok a směr Warszawa. Té se ale po minulé zkušenosti chceme vyhnout a objíždíme ji z východní strany. A silnice vůbec nejsou špatné i aut poměrně ubylo. Jen co se týče polských silnic, je to prostě cesta za kamionem, člověk jeden předjede a hned je tam další. Peklo. Navíc, což mě opravdu pobavilo, tady se předpisy prostě nedodržují, mimo vesnice se jezdí minimálně 100 a přes ves se zpomaluje na 80 km/hod. Jen pokud je někde radar, zpomalí se na 60 km/hod, ale to nebývá moc často.. =) Nejlepší situace nastala, když se kamion za námi i před námi rozhodl, že bude předjíždět. Oba vjeli do protisměru zároveň a oba ve stejnou chvíli zjistili, že to prostě nestihnou. Takže tím zablokovali oba pruhy a v protisměru navíc jelo policejní auto. S tím to ale ani nehlo, takovéhle situace jsou tu asi běžné. Takže náš pruh zpomalil, kamiony se zařadily a policie jela dál, jako by se nic nedělo.. =)

Ono vůbec v Polsku není o kuriózní dopravní situace nouze. Jelikož bylo pořádné horko, zastavily jsme na parkovišti, abychom se napily. A zrovna jsme si vybraly parkoviště, kde stála policie s dalekohledem a sledovala protijedoucí auta. Ovšem to jen do chvíle, než jsme na parkovišti zastavily my, pak pán otočil dalekohled na nás, no bezva. Na závěr občerstvovací pauzy jsme si ještě polily hlavy vodou, bylo opravdu vedro, a raději jely dál. Ani jsme toho moc neujely a koukám do zpětného zrcátka a říkám si, jaký to za námi jede bourák. A v tu chvíli to auto začne modře blikat, no to snad ne.. Třeba blikají na někoho jiného, hmm, až na to, že široko daleko jsme jen my a oni. Sakra.. A už na nás mávají plácačkou, ať zajedeme ke straně. Ale rychlost jsme nepřekročily, tak co můžou chtít? Předjedou nás, na zadním skle vyjede roletka „policie stop“ a jedou před námi na parkoviště.. Z auta vystoupí dva policisté okolo třicítky, tak to bude.. Stáhnu okýnko a čekám s čím přijdou. „Kontrola drog..“ Složíme se v šíleným záchvatu smíchu, což musí působit opravdu dobře, páč v polštině to znamená normálně „silniční kontrola“. A oni evidentně nechápou, co je nám k smíchu.. =) A už mají v ruce přístroj na dechovou kontrolu. Jak se do toho sakra dejchá? Nakonec mi to musejí názorně předvést, no prča.. =) A už začínají s otázkami, jak se nám líbí čeští policisté. No copak já vím, když žádného neznám.. A co policisté obecně? =) Nakonec si berou řidičák a techničák a jdou si něco zapsat. No snad nám s tím neujedou.. =) Vracejí se a chtějí ještě adresu. „A telefonní číslo?“ No to snad ne... =) Nic takového. Takže vracejí doklady a loučí se, že je všechno v pořádku. Čekám až popojedou, páč stojí ve výjezdu před námi. Sice popojedou, ale pak jedou tak pomalu, abychom je musely předjet. Jen co to uděláme, tak mávají, šlápnou na plyn a zase předjíždějí oni, u toho si na nás ještě zahoukají. =)) Pak někam uhnou, ale hned na dalším nájezdu už jsou zase za námi a zase nás předjíždějí a mávají a houkají. Není nad to předjíždět se s polskou dálniční policií. =) Nakonec ale přece jen uhýbají a už se nevracejí, uf, co to bylo? Sbohem, Simírové.. =)

Nakonec se nám opravdu podaří dojet až ke Katowicím, kde zaparkujeme na jednom parkovišti u silnice na Osvětim. K velkému zájmu všech postavíme stan hned u parkoviště. To tu asi ještě nikdy neviděli.. =) A po večeři a tradičním, dnes polském pivku, jdeme na kutě.

Čtvrtek 26.7. – Osvětim, návrat do ČR

Sbalíme naši kuriozitku a vydáváme se snad za nejznámější a nejnavštěvovanější památkou Polska – do Osvětimi. Nejprve se nám podaří zajet ke koncentračnímu táboru Auschwitz II, Birkenau. Jelikož ale zaparkujeme na placeném parkovišti, tak přejíždět zatím nebudeme. Zjišťujeme, že přímo u vstupu je ale i neplacené parkoviště. Mám pocit, že jsme tu asi nějak brzy, všechno je ještě zavřené, tedy alespoň informační středisko a prodej vstupenek. Spolu s ostatními návštěvníky nechápavě přecházíme po okolí a snažíme se zjistit nějaké informace. Nakonec se dovídáme, že vstup do muzea je zdarma a zpoplatněný je pouze vstup do věže. Vydáváme se tedy na samostatnou prohlídku. Je až neskutečné, jak to tu muselo být rozlehlé a kolik tu muselo být vězňů. Vůbec nemluvíme a jen nám z toho běhá mráz po zádech. Prohlídka ubikací a čtení informačních cedulí jen vyvolává hromadu otázek a člověku se z toho všeho chce křičet. Jsem docela ráda, když asi po dvou hodinách zaplatíme parkovné a pouštíme z dohledu tu děsivou tlamu, jíž vedou koleje..

Když už jsme tady, přejíždíme i do nedalekého Auschwitz I. Okamžitě se nás snaží nahnat lidé v reflexních vestách na placená parkoviště. Tak to ne, my už stejně žádné zloté nemáme. Zaparkujeme v jedné z postraních uliček a jdeme přes parkoviště k hlavní budově. Takových lidí, to je snad děsivé ještě víc. Prodereme se davem k pokladnám, ale jen se na sebe podíváme a všechny máme stejný názor. Ani nezjistíme, kolik stojí vstupné a tuhle davovou šílenost stejně rychle opouštíme.

Do České republiky tentokráte přijíždíme přes hraniční přechod Český Těšín a směřujeme přes Frýdek-Místek na Olomouc a nahoru na Mohelnici. Chystáme se totiž do Loštic, známých díky Olomouckým tvarůžkům, které se vyrábějí právě tady. Zastavíme na náměstí a míříme do podnikové prodejny. Mají tu úžasný výběr, ale já mám určeno, co vzít. Můj největší nákup z celé dovolené.. =) Ale je fakt, že Olomoucké tvarůžky Kousky jsou vážně boží.. =)

Odtud na hradeckou dálnici a zpět do Prahy. Máme to jen tak tak, přijíždíme v šest hodin a od sedmi máme zamluvený Neklid..

A co říct závěrem, čekala jsem od Pobaltí opravdu hodně a ono bylo ještě mnohem mnohem lepší...=)

Ceny:

Většina výrobků i jídla je často kvalitnější než u nás (o výběru ani nemluvím) a jsou stejně drahé nebo o něco levnější než v Čechách.

Vstupy:

Skanzen v Rumšiskés – 4 Lt studenti, 8 Lt dospělí

Muzeum Kernavé – 3 Lt studenti, 6 Lt dospělí

Vodní hrad Trakai – 6 Lt studenti, 14 Lt dospělí

Europos Parkas – 61 Lt (3 studenti, auto)

Hrad v Siguldě – 0,50 Lv studenti

Pevnost Narva – 3,30 Lv studenti

Maják Hiiumaa – 1 Euro

Trajekt na Hiiumau – 15,35 Euro jedna cesta

Poplatek Jurmala – 1 Lv

Orvydu sodyba – 3 Lt

Trajekt na Kurskou kosu – 45,80 Lt obě cesty (3 osoby + auto)

Poplatek Kurská kosa – 20 Lt

Parking Osvětim – 4-8 Zl

Kempy:

Prienai (camping Vidisa) – 14,50 Euro - *****

Trakai (camping Slényje) – 78 Lt - ****

Šiauliai – 19 Euro - *****

Směrem na Siguldu ( camping Leiputrija) – 8,50 Lv - *****

Sillamäe (Orava Talu) – 6 Euro - ****** =)

Hiiumaa (Randmäe Puhketalu) – 18 Euro - ***

Haapsalu (camping Piksehe) – 14 Euro - *****

Asi 20 km od Estonsko-lotyšských hranic (lotyšské západní pobřeží) – 5Lv + sprcha 1 Lv - ***

Klaipéda (Pajurio takas) – 13 Euro - *****

Několik postřehů závěrem:

• V Litvě pro odbočování vpravo platí zelená šipka, tedy kouknout jestli je volno a když ano, tak jet..
• Ve větších městech nejsou v centru směrové cedule, vyplatí se mít navigaci..
• Většina lidí mluví rodným jazykem a rusky, anglicky jen v informačních střediscích jinak výjimečně
• „Litasy“ a „Livasy“ (tedy měny Litvy a Lotyška) nejsou v ČR směnitelné
• Nevyplatí se vozit zbytečné jídlo, je přibližně stejně drahé jako u nás a kvalitnější
• Lidé v Pobaltí jsou velmi milí, ochotní a rádi si povídají =)
• V Litvě, Lotyšsku a Estonsku platí východoevropský čas, je tam tedy o hodinu více než v ČR
• Historická centra všech tří hlavních měst (Vilniusu, Rigy a Tallinnu) jsou zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO

Více cestopisů na http://svetybezhranic.webnode.cz/