Okolo Chlumce

Zahájení 100 Jarních kilometrů mini-výletem do Chlumce a okolí.

Proč mini-výlet?No musíme přece naše staré kosti pomalu rozhýbat po té zimě,kdybychom šly najednou více kilometrů,tak bychom se možná druhý den nepostavily na své nožky kamarádky,které nás provází již dlouho životem!To je úděl nás dříve narozených…..a taky máme už omezený počet kilometrů,které zvládneme a můžeme našlapat! Ale v přírodě je tak nádherně,že i když nenašlapem to,co za mlada,pořád ještě nám nožičky slouží k naší potěše a my se můžeme radovat z krás v širokém počtu,které nám naše země nabízí.

Musím ještě podotknout,že v den výletu byla dosti velká mlha,tudíž viditelnost byla minimální,ale my jsme zas nechtěly pokořovat vrchy a kopce,odkud bychom se rozhlížely do KRAJINY a tak nám to ani nevadilo.

Naplánovaly jsme si takový malý výletek za poznáním našich památníků,ale během cesty jsme tuto verzi změnily.

Jely jsme busem do nedalekého Chlumce,místa proslulého významnými bitvami.Byly tady bitvy Přemyslovců v r.1004,1040 a 1126.Byla tu husitská tažení a bitva v r.1426 a také tu prošla různá vojska v 17.století za 30leté války.Byly tu sedmileté války v 18.století a také napoleonské války v r.1813.V r.1866 tu byly prusko-rakouské střety.A nakonec boje končily 1. a 2.světovou válkou. Zkrátka Chlumec je proválčený,probojovaný a zem je nasáklá tratolištěm krve.

Proto se místo okolo Chlumce vyznačuje mnohými památníky,nebo pomníky,po kterých jsme se vydaly je poznat,ale navštívily jsme nakonec jen jeden,i když jsme cestou domů jely okolo dalšího,ale co je to oproti dalším, které nás ještě čekají a které jsme si vytyčily za další cíl….

V Chlumci jsme viděli hned při výstupu kostel sv.Havla,ve východní části obce,který byl v parku, i když místní ho nazývají náměstím a tak jsme k němu zamířily.

Kostel byl postaven v 1.polovině 12.století,jako původně gotický chrám sv.Gotharda. R.1590 byl přestavěn barokně.Během napoleonských válek kostel byl dost poškozen.V r.1847-1849 byl přestavěn novogoticky,která je doposud.Kostel je trojlodní,kněžiště je polokruhové,s hranolovou v posledním patře polygonální věží.V průčelní věži se nachází zvon z r.1686 od Mikuláše Löwa.Pod ním v jednom podlaží se nachází závěsy pro větší zvony,které ale byly zabaveny během 2.světové války.Rovněž v tomto patře jsou dva zvonovinové cimbály,rozeznívané hodinovým strojem a dosud funkční.Ve zdi kostela jsou náhrobní kameny rodiny Kölblů z Geisingu. Kostel je vybaven neogotickým zařízením.Z dílny bratrů Kellerových tu jsou varhany z nedalekého Libouchce z r.1852.(Převzato z webu)

Slavnostní vysvěcení kostela se konalo v r.1849

V parku u kostela,nebo-li podle místních náměstí,jak jsem již dříve podotkla, jsme ještě viděly sochu „Piety“ a další sochu snad vojáka,která nás zaujala a dumaly jsme nad jeho výstrojí.Okolo pasu měl náboje ale i zaseknutou dýku,nebo šavli za pasem.Dumání nad tím jsme nechali koňovi,ten má větší hlavu.

Za farou stálo hezké roubené stavení s názvem „Martínkovna“,zřejmě podle jména bývalého obyvatele a pokračovaly jsme dál k tabuli Naučné stezky,která vyznačovala všechny kaple,památníky a pomníky význačných bojů.

Pokračovaly jsme dál na kopec Horka,kde byla vystavena kaple Nejsvětější Trojice v r.1690-1691 hrabětem Františkem Krakovským z Kolovrat.Tuto kapli nechal postavit jako výraz vděku, že jeho rodina byla ušetřena moru.Barokní kaple je trojboká.Mají zde být nástěnné fresky z r.1691,ale bohužel při naší návštěvě a k naší škodě byla kaple zavřená a ani klíčovou dírkou nešlo nahlédnout dovnitř.

Nad vchodem je umístěna socha Ježíše Krista,který má již uražené ruce.Není žádná úcta k našim sakrálním památkám….ale i k jiným historickým věcem.Taktéž spreyové malůvky obohacovaly zeď pod Kristem.Kdysi se také nacházela při cestě na vrchol Horky ke kapli křížová cesta.Ani tato již není kompletní,stojí zde jen prázdné kamenné výklenky.

Ještě jedna zajímavost stojí za povšimnutí…..a sice to,že odtud z Horky,od kaple řídil 30.8.1813 průběh bojů při bitvě francouzkých vojsk císaře Napoleona proti spojeneckým armádám Ruska,Pruska a Rakouska velitel 1.francouzského sboru generál Dominik René Vandamme,který má pomník nad nedalekým Žandovem.

R.1838 nechal hrabě Josef Klement Westphalen pod kaplí zřídit rodinnou hrobku.Po r.1945 bylo evidováno několik pokusů ji narušit.V r.1955 se podlahou v kapli prokopala skupina zlodějů do hrobky,vyrabovala rakve a poškodila je i s ostatky.

My jsme se po prohlídce kaple a okolí obrátily ke zpáteční cestě z vrchu Horka a sešly jsme k největšímu tzv. Jubilejnímu památníku,který byl vybudován na náklad rakouské vlády,aby na věky připomínal hrdinství spojeneckých vojsk za napoleonské bitvy r.1813.Je to vskutku monumentální pomník a má jednu zajímavost a sice tu,že lev,kterého vysochal Adolf Mayerl,a stojí na 25 metrů vysokém zužujícím se válci,má nepřirozený postoj,sochaři to bylo vytýkáno a on se kvůli tomu zastřelil.

Stavbu památníku prováděl stavitel Antonín Plass.Fresky kopule stropu slavnostní síně jsou dílem Karla Krattnera.

Památník byl slavnostně otevřen 29.8.1913 za přítomnosti představitelů mnoha národů.Koncem 2.světové války byl památník poškozen stíhačkami.V r.1973 místní dobrovolníci provedli zakladní opravné práce.V r.1993 byla provedena celková rekonstrukce památníku.V r.1997 se opravily vnitřní fresky.

Dnes je památník chloubou obce a také upoutává na sebe pozornost pro svoji monumentalitu.Je hojně navštěvován.Každoročně se zde konají pietní akce k uctění padlých vojáků v bitvě r.1813.

Vedle památníku je postaven luxusní hotel Bonaparte,kde nás před ním lákala u silnice tabule s menu za 5 Er. No,trochu jsme se rozmýšlely ale nabídce jsme odolaly a sáhly do svých vlastních zásob v batohu,každopádně nás to tolik nestálo a pokračovaly jsme dál do Žandova.

Při okraji jsme hned „narazily“ na hřbitovní kapli nebo hřbitovní kostel kousek od silnice a pokračovaly dál do vsi,kde jsme objevily malou kapličku z r.1840 se zvoncem.

Chtěly jsme „zdolat“ ještě dva památníky,podle místního obyvatele to nebylo daleko,ale buď nám to špatně vysvětlil,anebo jsme to my zase špatně pochopily,zkrátka jsme trochu bloudily a tak jsme se raději vydaly na zpáteční cestu,kterou nám zpestřilo kozí stádo v ohradě,ale některé měli zatočené rohy jak mufloni,tak nevím….Zřejmě si mysleli,že něco od nás dostanou na zub,ale my jsme nic neměly,tak jsme se obohatily pohledem na ně a zamířily zpět do Chlumce,kde jsme čekaly necelou hodinku na náš autobus k našemu domovu.Výlet se nám zdařil,i když jsme toho tolik nenachodily,přesto jsme byly spokojené a těšíme se zas na další výšlap,tentokrát ale delší.

Zdroj:www.cz.wikipedia.org/wiki/Chlumec/okres_ústí_nad_labem/