Obrázky ze Šumavy aneb kde je voda, tam je život

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v obci Nezamyslice, jedna z nejkrásnějších středověkých sakrálních staveb na jihozápadě Čech. • Fotografie (78) • Foto: Bubinga

Vstoupit do fotogalerie (78 fotografií)

V areálu kostela Nanebevzetí Panny Marie je kromě hřbitova také zajímavá Hřbitovní kaple sv. Erazima, což je hrobka Lambergů.

Na jihu u hřbitovní zdi je pak menší objekt bývalé márnice. Dnes se tady nachází Muzeum kostelů.

Vstoupit do fotogalerie (78 fotografií)

Listopadová Šumava nás vítá studeným, až ledovým pohledem. Naštěstí příroda hrající všemi barvami brzy promluví, nám se zrychlí dech a zimu už vnímáme z jiného pohledu. O jednom listopadovém prodlouženém víkendu se vydáváme vstříc hezké přírodě a divům čarokrásné Šumavy, která nás vždy uchvátí svou krásou i tajemstvím.

Cestou na jih se zastavujeme v obci Nezamyslice, která se nachází nedaleko Sušice a může se pochlubit opravdovým skvostem, nezvykle velkým kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Jedná se o jednu z nejkrásnějších středověkých sakrálních staveb na jihozápadě Čech. V areálu kostela Nanebevzetí Panny Marie je kromě hřbitova také na západní straně zajímavá Hřbitovní kaple sv. Erazima, což je hrobka Lambergů. Na jihu u hřbitovní zdi je pak menší objekt bývalé márnice. Dnes se tady nachází Muzeum kostelů. Přidaná hodnota návštěvy spočívá v nádherném výhledu do kraje s dominantou středověkého hradu Rabí.

Další zastávka je u známého historického i současného silničního mostu přes Teplou Vltavu, asi 5 km na západ od Volar. Já ten pojem však vnímám jako označení krásného místa kolem této části řeky. Od parkoviště se vydáváme na krátkou procházku do Soumarského rašeliniště. Od roku 2012 je tady část rašeliniště zpřístupněna návštěvníkům formou naučné stezky NS Soumarské rašeliniště. Zajímavý pohled na celou oblast byl kdysi z dřevěné vyhlídkové věže, která je ale nyní pro špatný technický stav uzavřena. Na cestě je osazeno 7 informačních panelů, které poskytují zajímavé informace nejenom o světě šumavských rašelinišť.

Na okraji Soumarského rašeliniště, v blízkosti silnice si prohlížíme muzeum lehkého opevnění s označením 195/61/A-180Z

Do cíle naší cesty na Šumavu přijíždíme po silnici č. 39 a v její části z Volar do Horní Plané zastavujeme postupně ve třech obcích. V Pěkné, Slunečné a Želnavě si prohlížíme ojedinělou technickou památku. Jedná se o kamenné rozdělovače nebo také děliče vody z 19. století. Vypadají jako silný válcový kamenný sloup o průměru kolem 90 centimetrů, vysoký 160 až 250 centimetrů, nahoře zakrytý jakousi poklicí. Uvnitř jsou navrtané kanálky. Vodní rozvaděč v minulosti důmyslně zabezpečoval rozvod vody do jednotlivých stavení ve vsi.

Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami leží pohádkové pohoří Šumava a hotel Devatero v obci Želnava, kde jsme se ubytovali při toulkách po zdejším kraji.

Dominantou obce Želnava je kostel sv. Jakuba Většího ze 14 století. Záběry v kostele i na hřbitově, kde jsou zajímavé tepané železné kříže, použil režisér v kriminálním seriálu Místo zločinu České Budějovice.

Šumava, to je také nejdelší česká řeka Vltava, jejímž kouzlem se necháváme unést. Při vyslovení názvu této řeky se nám začíná přehrávat druhá symfonická báseň ze Smetanova cyklu Má vlast.

„Skladba líčí běh Vltavy, začínaje od prvních obou praménků, chladná a teplá Vltava, spojení obou potůčků do jednoho proudu; pak tok Vltavy v hájích a po lučinách, krajinami, kde zrovna se slaví veselé hody; při noční záři lůny rej rusalek; na blízkých skalách vypínají se pyšně hrady, zámky a zříceniny,…“ (řekl Bedřich Smetana o této řece).

Prameniště, rašeliniště, potůčky, bystřiny, říčky i řeky. Šumava, významná pramenná oblast, rozdává vodu do velké části Evropy. Všechno to kolem sebe vidíme, když se vydáváme objevovat krásu divoké Šumavy, tajuplné krajiny, hlubokých lesů, mělkých údolí a voňavých luk.

Na Šumavě není naštěstí těžké najít v tuto roční dobu místa, kde je méně lidí a více přírody. A to platí i v případě slavného Schwarzenberského kanálu, který spojuje povodí Vltavy a Dunaje a tím také úmoří Severního a Černého moře. K radosti mé ženy se vydávám na důkladný průzkum akvaduktu na Schwarzenberském plavebním kanále nedaleko rozcestí Rossbach. Unikátní Schwarzenberský plavební kanál, sloužil k plavení dříví z pokácených stromů v těžce přístupných oblastech Šumavy. Palivovým a stavebním dřívím zásoboval především Vídeň. Na první pohled to na některých místech vypadá, že kanál kopíruje vrstevnici, voda v něm skoro neteče. Klobouk dolů před dovednostmi lesníka Rosenauera, který vytýčil v náročném horském zalesněném terénu minimální spád na trase kanálu bez moderních přístrojů. Kanál vede přes mnoho potoků. Křižování je většinou upraveno tak, že lze veškerou vodu z potoků odvést do kanálu nebo zvednout stavidlo a kanál vyprázdnit do spodní části koryta potoku. Když prší, tak si mohou dešťové kapky vybrat, kam se vydají. Buď do Schwarzenberského kanálu a dále přes Vídeň ve vodách Dunaje do Černého moře. Nebo přijmou pohostinnost některého z potoků a ve vodách Vltavy doplují do Labe a následně do Severního moře.

Ty hory jsou samá voda, to jsem blázen, odkud to všechno teče. Za vlnou kopce nová vlna, samý dlouhý a hluboký les; tady je všechno stavěno do nekonečné délky, hory, vesnice, i lesy v čas, čas dlouhý a šumící. (Karel Čapek – Obrázky z domova)

Šumava promlouvá v knihách hlasy spisovatelů Karla Klostermana i Adalberta Stiftera. V televizi jsou například (pro dříve narozené) záběry za Trnkovým keřem či večerníčky Václava Chaloupky. Nebo detektivní epizody seriálů Policie Modrava a Místo zločinu České Budějovice. Těch filmů, pohádek a seriálů je samozřejmě více, kouzlo Silva Gabrety oslovilo mnoho režisérů a scénáristů.

Národní park Šumava je největším národním parkem v České republice. Vyhlášen byl v roce 1991. Šumava spolu s Bavorským lesem vytváří jednu z největších souvisle zalesněných ploch ve střední Evropě a někdy se jim říká Zelené srdce Evropy. Jeřáb obecný, javor klen, smrk, bříza, jedle, paratka horská, suchopýr pochvatý, vlochyně, klikva, přeslička, borůvka, dvouhrotec chvostnatý, rokyt cyprišovitý, ploník ztenčený a obecný, játrovka, rašeliník, metlička křivolaká, třtina chloupkatá nebo kapraď rozložená. Výše uvedené, a ještě mnohem více by tady někde mělo být, jenom, kdyby to člověk poznal.

Jedno výletování se odehrává na levém břehu Lipna v městě Horní Planá, kde nedávno otevřeli zajímavou rozhlednu. Na vyhlídkovou plošinu stoupáme po 169 schodech a kocháme se šumavskou krajinou mnoha tváří. Na náměstí si prohlížíme sochy, kašny a dáváme si kávičku.

V Horní Plané se jdeme též podívat na dům, kde se narodil Adalbert Stifter, básník Šumavy a Němec, který měl rád Čechy.

Za dalším pohledy do překrásné šumavské přírody se vydáváme na opačný břeh Lipna, na nejvýše položenou hradní zříceninu v naší zemi. Vítkův hrádek, Šumavy romantická perla, nám tentokrát nabízí pohled na Alpy i na vodní nádrži Lipno, největší umělé vodní ploše České republiky, kterému se také říká „Jihočeské moře“.

Lesy šumavské jsou zde takřka osm tisíc let. Necelých tři sta let v nich lidé hospodaří a posledních několik desítek let se lidstvo snaží o jejich záchranu. Snad to ty lesy přežijí.

Dvě krátké ukázky, jak si krásně prozpěvuje Šumava:

Šumava nedaleko Schwarzenberského kanálu

Šumava – akvadukt na Schwarzenberském kanálu