Fotogalerie Obrázky z Norska – Babiččin obývák a Starožitník v Trondheimu – část druhá

Řeka Nidelva. Na jejích březích, především na Bakklandet, což je pro mnohé nejhezčí čtvrť města, jsou dnes krásné domečky.

Řeka Nidelva. Na jejích březích, především na Bakklandet, což je pro mnohé nejhezčí čtvrť města, jsou dnes krásné domečky.  autor: Bubinga


Řeka Nidelva. Na jejích březích, především na Bakklandet, což je pro mnohé nejhezčí čtvrť města, jsou dnes krásné domečky.
Jejich odrazy na vodní hladině obdivuje každý návštěvník města.
Některé starší domy pamatují 17. století, kdy se v nich ubytovávali obchodníci a dělníci nebo sloužily jako překladiště zboží z připlouvajících lodí.
Nedaleko ústí řeky Nidelvy vede směrem na západ vodní kanál. Kopíruje železniční trať od hlavního nádraží až k bývalému zdvihacímu mostu.
Vodní kanál spolu s řekou udělaly z historické části města poloostrov, na který vede ale devět mostů.
Zajímavý železniční most spatřujeme v ústí vodního kanálu ve čtvrti Skansen. Návrh mostu vypracoval pan Joseph Baermann Strauss, který je znám „svým“ mostem Golden Gate v San Francisku.
Most byl otevřen 22. března 1918 a navržen byl jako zvedací, aby umožnil zachování splavnosti lodí v kanálu. Propojil železnici z Osla s hlavním nádražím.
Zvedací mechanismus jednoramenného mostu fungoval s vodním závažím. Dnes se již most často nezvedá, jelikož kanál svými parametry nevyhovuje požadavkům současné vodní dopravy.
Po mostě však jezdí vlaky i nadále. Musí ale dodržovat předepsanou rychlost.
Tam v dáli za majákem je ostrůvek Munkholmen, kam se lze dostat lodí a prohlédnout si pevnost. Třeba někdy příště.
Trondheim a hlavní vlakové i autobusové nádraží. Kdyby snad nic nejelo na kolejích nebo po silnici, tak jsou tady ještě loďky plující po vodním kanále z řeky Nidelva do fjordu.
Tramvaj. Na první pohled stejná jako jinde na světě, ale přeci je něčím výjimečná. Mělo by se jednat o nejsevernější tramvajovou síť na světě.
Starý most Gamble Bybro byl postaven v roce 1681 a dnes je označován za místo, odkud jsou nejkrásnější pohledy na barevné dřevěné domky lemující řeku Nidelvu.
Patrně až někdy do začátku 19. století stála uprostřed mostu železná brána. Dnes lze místo ní spatřit dvě dřevěné brány, kterým se říká Lykkens portal (Brána štěstí).
Aquavit či Akvavit (aqua vitae – živá voda). Starý trondheimský most dal název akvavitu Lykkens Portal, což je místní druh známého skandinávského alkoholického nápoje destilovaného z obilí či brambor.
Do zmíněné kořalky se přidávají bylinky a koření, přičemž dominantní by měl být kmín a kopr. Obsah alkoholu bývá okolo 40 % a v severských zemích se podává při slavnostních setkáních.
Přímo naproti slavnému mostu Gamble Bybro se přes ulici nachází unikátní věc nejenom v Trondheimu. Mají tady výtah pro kola, který je dokonce pro cyklisty zdarma.
V době naší návštěvy byl mimo provoz, což se prý stává často. Když je ale funguje, tak cyklista položí jednu nohu na stupátko pohybující se po kolejnici a veze se do kopce k pevnosti Kristiansten.
Pevnost Kristiansten je pojmenována po dánském králi Kristiánovi V. Postavena byla po velkém požáru města v roce 1681 za účelem jeho obrany z východní strany.
Dnes se jedná o oblíbené výletní místo, odkud jsou krásné výhledy na město a neméně zajímavé pohledy na polární zář. Nachází se na kraji parku Festning.
Holičství či kadeřnictví. Skoro na každém rohu. Asi se všichni uživí, což je to zajímavé.
Nidaros či Trondheim. Město mělo různé názvy, ale voda tu měla pořád obdobnou teplotu. Také při této návštěvě města a jeho okolí jsem se rozhodl zkoumat teplotu moře.
A závěr? Není až tak překvapující. Voda je ke konci října o něco studenější než v srpnu, kdy jsem se poprvé ponořil na 63 rovnoběžce severní šířky do zdejšího fjordu a myslel si, že se to jen tak opakovat nebude.
Ladekaia, patrně nejseverněji umístěná restaurace v Trondheimu.
Byli jsme tady sice minule, ale když ty krevety jsou tak báječné.
Tentokrát jsem ochutnal také krevetovou polévku. Ani ta neměla chybu. Vodu i překapávanou kávu zde nabízejí zdarma.
A na závěr čerstvé a voňavé skořicové šneky. Patrně norská národní sladkost, ale zcela jistě úžasná dobrota.
Pitnou vodu nabízejí zdarma ve většině restauracích a kavárnách. Buď jsme si vodu natočili nebo nám ji donesli na stůl. Zajímavý severský zvyk, který k nám asi jen tak nedoputuje.
Podél břehu Trondheimsfjordu vede široká cesta Ladestien. Občas se přiblíží k vodě, poté vzdálí, někdy vyšplhá na vrcholek kopce, aby se po chvíli vrátila dolů.
Pořád ale nabízí krásné pohledy na norskou přírodu.
Hned vedle zmíněné restaurace Ladekaia je zajímavý maják a úžasné výhledy na Trondheimsfjorden.
„Korsvika“, zajímavé výletní místo především pro obyvatele Trondheimu. Při procházce tady lze občas objevit menší pláž či piknikové místo.
Umělecké dílo či památník? Nevím.
Na místě jsem se nic nedočetl a na internetu jsem také zatím nic neobjevil. Třeba mi někdo poradí.
Když přeje počasí, tak jsou z těchto míst krásné pohledy na západ slunce.
Ale zpět do Trondheimu. Třeba objevovat sochy, pomníky či památníky. Pan Thomas Angell byl norský obchodník a podnikatel, který zdědil velké jmění po rodičích.
Ke konci života sepsal závěť, ve které odkázal své jmění do charitativního fondu, který spravuje Nadace Thomase Angella.
Svému významnému rodákovi nechali v Trondheimu postavit pomník, který se nachází nedaleko katedrály Nidarosdomen.
Jørgen Bjelke se narodil roku 2. června 1621 v Norsku a zemřel 17. června 1696 v Dánsku.
Během svého života se samozřejmě něčím proslavil, jinak by mu nepostavili v Trondheimu pomník, a to všemu nedaleko zdejší slavné katedrály.
Tento norský důstojník a šlechtic na sebe upozornil především během Dánsko – švédské války v letech 1658–1660.
Dva kostely jsem již zmínil, tak přidám ještě jeden. Tentokrát jsem se ale dovnitř nepodíval. Hospitalskirken postavili v letech 1705 až 1706 na místě, kde původně stál středověký kostel.
Dřevěný špitální kostel s charakteristickou věží a střechou, který se nachází na ulici Kongens gate, navrhl na osmiúhelníkovém půdorysu architekt Johan Christoffer Hempel.
Na informační ceduli si čtu o stavbě kostela včetně jmen dělníků i stavebního dohledu. Tao inovativní stavba se stala vzorem pro budování dalších takřka 60 obdobných svatostánků v Norsku.
Když jsme se o prodlouženém víkendu toulali po Trondheimu, tak je jasné, že jsme museli někde bydlet. Tentokrát jsme zvolili Pensjonat Jarlen, který se nachází kousek od centra města.
Nedaleko zmíněného penzionu je také zastávka městského autobusu či tramvaje i autobusu, který jezdí na letiště.
Viděli jsme toho hodně, ale zdaleka ne všechno. Proto už plánujeme další návštěvu Trondheimu.
Letiště Trondheim Arport je vzdálené asi 30 km, ale kromě autobusu tam jezdí i vlak.
Cesta domů a poslední pohledy na kouzelný kraj Trødelag.
zavřít reklamu