Sobů i losů je několik druhů a poznat někdy, jaké zvířátko jsme viděli, není vůbec jednoduché.

Sobů i losů je několik druhů a poznat někdy, jaké zvířátko jsme viděli, není vůbec jednoduché.  autor: Bubinga

Zpět na  
Obrázky z Norska a Švédska a půlnoční slunce posedmé
1 / 39
Lesů potkáváme ve Švédsku podstatně více než v sousedním Norsku. Snad až polovina plochy této země je pokryta lesním porostem. A z něho jdou občas zkontrolovat plynulost silničního provozu kouzelná zvířátka.
Sobů i losů je několik druhů a poznat někdy, jaké zvířátko jsme viděli, není vůbec jednoduché.
Losy ohrnují někdy nosy, sobi se zase občas zlobí.
Kdysi byla švédská vesnice Jukkasjärvi malá a neznámá. V roce 1990 tady vybudovali jedinečný ledový hotel a brzy se o tomto místě dozvěděl celý svět.
Uvnitř jsou pokoje, které vyzdobili umělci z celého světa. Spí se tady na ledových postelích potažených sobími kožešinami.
Lákavé, ale ubytování máme již zajištěné. Třeba někdy příště.
Přesto z vesnice Jukkasjärvi hned neodjíždíme, jelikož zde objevujeme tuze zajímavý dřevěný kostel. Je to jediný dochovaný příklad kostelní stavby z blokových sloupů ve Švédsku.
Nejstarší stavba ve vesnici má dokonce otevřeno.
Svatostánek je sice zajímavý celý, ale ten oltář, nebo spíše vyřezávaný oltářní obraz od Brora Hjorta.
Hned vedle kostela Jukkasjärvi kyrka navštěvujeme Sámské muzeum, informační středisko, prodejnu suvenýrů a občerstvení.
Následně si užíváme jízdu po dvacet kilometrů dlouhém úseku opravované silnice. Už jsme toho viděli hodně, ale toto…
Poté, co odfrézovali asfaltový povrch, zůstal hrubý štěrk s hlínou. Na konci zmíněného úseku, na kterém dosahujeme průměrné rychlosti 20 km/hodinu, jsou všechny automobily zaprášeny od kol až po střechu.
Obchody s alkoholem v Norsku již známe, ve Švédsku je to naše premiéra. Systembolaget je však také státní monopol s omezenou prodejní dobou, zejména o víkendech a státních svátcích.
Stejně jako v sousední zemi mají ve zmíněných speciálních obchodech velký výběr všech druhů alkoholu v různých cenových hladinách a k tomu ochotný personál, který má velmi dobré vědomosti a vždy nabídne radu.
Další neplánovaná, ale opět zajímavá zastávka.
Jsou všude. Člověk musí přizpůsobit rychlost a většinou úplně zastavit. Poté chvíli počkat, až se stádo se rozdělí, aby mohl projet. Čekání je to ale tuze zajímavé. Člověk neví, zda fotografovat, točit video nebo se jenom dívat.
Podle chování rozeznáváme dva odlišné typy. Jedni plaše prchají. Druzí jsou pravým opakem. Rozvážně se procházejí po silnici s hlavou pootočenou k autům. Nikam nespěchají. Průjezd uvolní teprve, až uznají za vhodné.
Nedaleko obce Jokkmokk překračujeme Polární kruh, Arctic Circle. Je trochu méně honosný než ten, který jsme navštívili v Norsku. Je to dáno tím, že silnice E45 není tak frekventována.
Tentokrát jedeme na jih a opouštíme arktickou oblast. Popravdě řečeno, na první pohled není jednoduché poznat rozdíl „před“ a „za“ polárním kruhem.
Poslední polární kávička a pohled na „divokou“ polární končinu.
Pro další přespání volíme Arvidsjaur, což je obec v kraji Norbotten, stále ještě v provincii Laponsko.
Mají zde hezký kostel, který je také otevřen.
Proč se tedy nepodívat dovnitř. Kostel působí vzhledem k šířce lodi téměř čtvercovým dojmem.
Kostel pojme až 750 lidí, ale dnes jsme zde naštěstí sami. Místo klasického oltáře si prohlížíme zajímavý oltářní obraz od Ivara Hjertkvista.
Na jižním okraji města objevuji na kopečku Lillberget menší rozhlednu, jejíž jméno však nenacházím.
Stoupám po 42 schodech a nahoře si užívám výhledy na nedaleké město i kouzelnou švédskou přírodu.
Do těchto míst jsem se však vydal kvůli něčemu jinému. V Arvidsjaur se nachází Velitelství jednotky Norrlands dragonregemente.
Norrlandský dragounský pluk je jezdecká jednotka v rámci švédské armády, která operuje v různých formách od roku 1893. Ve výcviku nechybí příprava na bojové situace v subarktickém prostředí, jakož i možnosti operací v Arktidě.
Lappstaden v Arvidsjaur je jedinečný svého druhu, jelikož je zde možné spatřit unikátní laponské město s charakteristickými roubenými domy Sámů z okolních
Arvidsjaur je centrální oblastí Sámů, pro které byl lov a rybolov hlavní obživou.
Většina domácností měla až deset domestikovaných sobů, které používala jako soumarská zvířata a k tažení saní při přesunech mezi tábory a na cestách do kostela nebo na trhy.
Při úterním ránu pokračujeme v krasojízdě a brzy máme opět společnost.
Také ve Švédsku porovnáváme ceny pohonných hmot. Zjišťujeme, že na rozdíl od Norska jsou celkem stabilní a vyrovnané. Nikdo s nimi nečaruje.
Mezinárodní silnice E 45 je chvílemi celkem dost úzká, ale skoro pořád je na ní povolená rychlost 100 km/hod.
Dnes nás už od rána doprovází na cestě sluníčko, a tudíž nám při další zastávce v obci Dorotea dělá společnost ledová káva.
O kousek dále si v městečku Hoting prohlížíme u nádraží historickou lokomotivu ånglok E 952. Je to už několikátá ukázka toho, že železnice měla vždy hodně společného se zdejším krajem. A vlastně stále má.
Zatím ještě mají ve Švédsku hodně lesů, ale ten vlak s kmeny je tuze dlouhý. Po těchto kolejích vozí také lidi. Lehátkový vlak „Arctic Circle Train“ jede ze švédského Stockholmu do norského Narviku, což je asi 1400 kilometrů.
Na další noc zůstáváme v Kolbackens Camping u obce Åsarne, kterou nazývají nejenom místní „Zlatou vesnicí“. Narodili se tady nebo trénovali budoucí olympijští medailisté.
Je tady sice zajímavá vodní plocha Hålen, ale teploměr ukazuje 10 stupňů podle pana Celsia, k tomu fouká silný vítr a začíná pršet. Lenošení na pláži tudíž odkládáme na neurčito.
cancel

Chcete použít tuto fotku na internetu?

Můžete, ale pouze pomocí kódu uvedeného níže, tj. musíte zachovat odkaz na turistika.cz


Kód pro zobrazení obrázku:



Pokud chcete fotografii použít jinak, musíte mít souhlas provozovatele stránek a autora fotografie!