Norsko - Švédsko psíma očima

Norsko, Švédsko - 2005

Tak jako loni na Hory do Francie, i letos jsem vyrazil se svojí lidskou rodinou na dovolenou, tentokrát do Norska a Švédska.

Příprava byla dlouhá a náročná. Nejdříve musela panička nastudovat všechny možné veterinární předpisy, aby zjistila, že do loňského roku bych se tam tedy zcela jistě nepodíval (anebo podíval, ale musel bych absolvovat několikaměsíční karanténu). Od října loňského roku už jsou veterinární podmínky pro nás pejsky mnohem příznivější. Kromě běžného očkování stačí sérologické vyšetření na protilátky proti vzteklině (ovšem odebrané 120 - 365 den po posledním očkování), ošetření proti klíšťatům a echinokokóze (odčervení). To vše pečlivě zaznamenané od veterináře vpsím pasu.

Aby se mi cestovalo opravdu pohodlně, cestovali jsme velkým obytným autem, kde jsem měl superpohodlí včetně sprchy na osprchování mořem zasoleného kožíšku. Tak jsem mohl během cesty pochodovat po autě, ležet na svém cestovním pelíšku, vposteli nebo na měkoučké sedačce. Velkou výhodu mělo obytné auto i pro moje stravování a dodržování pitného režimu ... a vůbec celé bylo fajn, když si představíte, že máte obytný domeček zaparkovaný třeba někde u jezera se spoustou ryb a vodního ptactva, kde volně běháte po okolí, plavete ve vodě, chytáte ryby a seznamujete se se všemi místními zvířátky a pak se na zavolání paničky dostavíte kplné misce a potom hned můžete jít spát. Prostě vše máte po ruce (vlastně u tlapek). Každý den jste jinde a to je hned důvod pro prozkoumávání nového okolí a stavů místní zvěře.

Všechny veterinární atesty i pas jsem ale vlastně vůbec nepotřeboval, neboť je po nás nikde nikdo nechtěl. Možná to také bylo tím, že jsem cestoval autem sněmeckou poznávací značkou. A abych nezapomněl, také jsem jel trajektem. Tam jsem nemohl zůstat já ani páníčci vautě, ale museli jsme na palubu (vlastně paluby, bylo jich tam dost). Byl jsem vzorný pes a vydržel jsem celou cestu bez čůrání. Tu větší potřebu jsem vykonal před naloděním a jedna německá holčička byla zmé „so groβe" hromádky velmi udivená. Na lodi jsem byl středem zájmu spolucestujících němců a švédů a všichni svorně tvrdili, jaký že jsem to „very friendly dog" .... no aby ne, když mě všichni hladili a šimrali.

Tak jsem při své skandinávské cestě plaval snad ve stovce jezer a jezírek (i ledovcových), probrouzdal spoustu potoků a říček, seznámil se smořskou vodou ve fjordech, vystoupal na spoustu kopců a slezl do spousty údolí, běhal po sněhu a po několika ledovcích, navštívil rybí trh vBergenu, seznámil se ovečkami a vyzkoušel si roli pasteveckého psa, zažil polární dny (noci bez tmy), viděl úžasnou skandinávskou přírodu a dokonce jsem pobýval ve Švédsku u moře na psí pláži. To vám tedy byl zážitek. Pláž jenom pro psy a jejich páníčky. Ve Švédsku se jezdí až na pláž autem, tam se těsně u moře zaparkuje a pak tam všichni psi vyvádějí se svými páníčky šílené kousky (nebo spíš naopak???). Většinou to vydrží tak jednu hodinu. My jsme vydrželi čtyři. Voda totiž byla úžasně teplá a tak jsme se tam cáchali až do večera, pak hned následovala odsolovací sprcha vautě, teplá večeře a spánek. To vše 2 metry od moře - super.

Zážitků mám prostě spoustu a skandinávská příroda mě úplně učarovala. Psích kamarádů jsem moc neviděl a těm, co jsem viděl, moc nezávidím. Zásadně a vždy jen a jen na vodítku, o socializaci psů asi nikdy nic neslyšeli, neboť i na tom vodítku je ksobě nepouštějí. Tak jsem musel 18 dní vydržet bez psích kamarádů, ale ostatní zvířátka mi to zcela vynahradila. Příští rok prý asi pojedeme znovu, bude nás víc a pojedou s námi i psí kamarádi znaší smečky. Už se na to móóóc těším.

Cestovatel Garýsek

Více na http://bestweimaraner.com/Norsko%202005.htm

Foto na http://bestweimaraner.com/07-2005.htm

Autor: Garysek

Další články autora: 4

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli