Moldava - srdce Krušných hor

M O L D A V A - srdce krušných hor.

Tentokrát nenavštívíme žádnou zříceninu,ani krásný hrad ještě v plné parádě ( ale kolik jich vlastně ještě je v plné parádě), žádný zámek, žádnou tvrz ani rozhlednu,nebo jinou památku,ale podíváme se do krásné přírody – do srdce krušných hor - Moldavy.

Vyšli jsme si na podzim,kdy se příroda začíná ukládat pomalu k zimnímu spánku.Já osobně mám radši jaro,kdy se rozvlňuje paleta barev všech možných odstínů zeleně,zem začíná vonět klíčením různých travin , sasanek, podléšek,a jiných kytiček,jenž se derou po zimě ze studené země ke slunci, větve stromů jsou obtěžkány pupeny rašících listů, zkrátka všechno začíná znovu rašit a bujet a vůně z toho všeho je nepřehlédnutelná.Voní to zkrátka jarem ! A podzim? Podzim – to je pro mě umírání všeho.Jen ta barvitost listí je kouzelná…….tu vidíš…. oranžový, žlutý,červený,nebo žíhaný lístek na stromech, a pak se pomalu snáší k zemi ze stromu a tam končí svoji „roční“ pouť. Strom nebo keř se ukládá k zimnímu spánku,aby na jaře znovu ožil ve vší síle a dával radost všem.

Tak proto mám radši jaro!

A na té Moldavě,tam je krásy,kam až oko dohlédne……, můžete se toulat širými pláněmi, uvidíte v dáli kopce a kopečky,porostlé listnatými a jehličnatými lesy, zkrátka kdo miluje přírodu,tady ji má,co srdce ráčí…………….!

Obec Moldava se nachází na hřebeni Krušných hor severozápadně 25 km od města Teplice v nadmořské výšce 785 m.

Takže jsme autobusem dojeli až do Moldavy a odtud se vydali krajinou, po turistické trase směrem k významnému lyžařskému centru Bouřňák.

Co mě udivilo hned napoprvé,Vietnamci!Byli tu roztahaní svými stánky a výběrem zboží,které ani normálně v centru města není vidět.Holt kšeft je kšeft!!

A tak jsme nabrali směr, zastavili jsme se u nádraží,které je rozlehlé a i když upravené,ale skoro opuštěné, vláček projede jen sem-tam…..ale opodál byla nádherná chatička poblíž kolejí i s kadibudkou!! Nelenila jsem a vyfotila si ji.Vskutku super kousek!

Pokračovali jsme dál až jsme došli k orientační mapě,kterou jsme si prostudovali,

abychom věděli,jak jít dál..Šli jsme hezkou lesní cestou,kde na mě vykoukly muchomůrky a opodál lesní jezírko,které jsem si nemeškala vyfotit.Krása…….jak se zrcadlily v něm stromy, ale i řasy.

Přešli jsme pláněmi,kde byl okouzlující výhled do KRAJINY a taky na horskou boudu Vytišku,kde je možno posedět a dát si něco k snědku.Už jsme tam i byli,dali si polívku a pivko po tůře, ale tentokrát jsme si to zamířili k vrchu Bouřnák. Já měla v hlavě i to,že musím sehnat dceři na Bouřňáku turistickou medaili,nebo-li plaketu, které ona sbírá., a protože tam už jednou byla a buď na medaili zapomněla,nebo z jiného důvodu ji neměla, tak mě prosila,abych se po medaili poptala.Ještě mě upozorňovala,abych nevzala nějakou zaprášenou, ať vezmu hezkou.Zřejmě si myslela,že tam někde leží a nikdo je nekupuje…….ha ha, když jsem se po medaili ptala,tak mě servírka,která tam obsluhovala nejen hosty ale i bar, a prodávala upomínkové předměty, řekla,že když je měly posledně,že přijel autobus a že se po nich jen zaprášilo!A moje dcera se bála,aby NEBYLY zaprášené, tak jsem se musela uchichtnout, když jsem si na ni vzpomněla..Ale servírka mě dala typ,že je koupím i v Mikulově. A tam jsme se taky později vydali .

My jsme si na Bouřňáku odpočinuli, posvačili a vydali se na další cestu směrem k Hrobu. Tedy ne do hrobu………to ne,tam se nám ještě zdaleka nechce!

Ale do obce Hrob,odkud jsme se vrátili zase domů do Teplic.

Obec Hrob má asi 2.tis.obyvatel.Nejstarší záznam o obci je z r.1282, kdy abatyše benediktinského kláštera v Teplicích prodává obec Hrob a Verneřice opatu cisterciánského kláštera v Oseku.Původ svého názvu má pravděpodobně v příkopu nebo jámě,kterou horníci začali pronikat k těžené stříbrné nebo jiné rudě.V r.1594 byl Hrob povýšen na královské město.To jen tak okrajem.

Od Bouřňáku jsme tedy vyrazili směrem k lyžařskému vleku,který tudy vede a o kterém nás nenechal v pochybách dřevěný srub, coby jako pokladna.Taky směrový vyřezávaný vousatý ukazatel nám potvrdil,že jsme se vydali správnou cestou.Skutečná hezká práce,jen se divím,že ho ještě nikdo v dnešní době nepoškodil anebo neukradl! A tak jsme šli holou plání pod vlekem dolů,před sebou mlhavé vrstvení kopců a pod nohama místy plno vřesu.Zabočili jsme do lesa,kde nám na pokraji otevřely svoji náruč letité buky a také nabídly svoji žeň! Světe div se….já našla i houby!!!A jedlé!!!! A to prosím při cestě!!!!A neudělaly na mě KUK! A to už je co říct!!!Plna radosti , že jsem měla takové štěstí, jsem se chvilku oddávala tomu,zda nemám vejít do hloubi lesa a nezačít se rozlížet po dalších .Ale pak jsem to rázně vzdala a nepokoušela osud,asi by to bylo zbytečné.

Ale už jsme se taky ocitly v Hrobě,přešli pomalu tunelem a rozevřela se před námi ulice s krásnými vilkami ale taky pořádným „ sešupem dolů“ a opodál na nás vyhlédla věž evangelického kostela.

Musím Vám taky napsat, že pro mě kostel v každém městě by měl být, nejen že má význam pro věřící obyvatele,to je jedna věc, ale také dodává městu svůj určitý ráz a půvab.A když chcete udělat hezkou fotku města někde z dálky a dominantou je věž kostela,ta fotka už jinak vypadá a je daleko hezčí.A to se ani nezmiňuji o dílech umělců,kteří vnitřek kostela zkrášlují svými imposantními díly.

Nu a tím jsem se dopracovala k závěru mého povídání o našem výletě na Moldavu.Není to o památkách, ale je to naopak o krásné,řekla bych nádherné přírodě všude okolo,kam se jen podíváte!

Kdo jste milovník přírody, přijeďte se sem podívat!Moldava je tím známá ,vyhlášená a hojně navštěvovaná!