Lillehammer

Lillehammer

Lillehammer (v překladu: „malé kladívko") je město v severovýchodním Norsku spřibližně 25000 obyvateli. Leží 137 km severně od města Oslo, v údolí řeky Lågen. Je to administrativní a obchodní centrum regionu Oppland a stalo se oblíbeným cílem sportovců a turistů, neboť má vynikající podmínky pro lyžování a ostatní outdoorové aktivity. Toto město leží na severním konci norského nejrozsáhlejšího jezera Mjøsa. Centrum města je poměrně malinké, neboť ho tvoří jen jedna hlavní ulice jménem Storgata, která si zachovala svůj původní ráz z druhé poloviny 19. století a takřka celá se skládá z roztomilých dřevěných domků. V těch se v dnešní době nacházejí obchůdky s turistickým zbožím, restaurace a kavárny. Zajít si tu můžete i do Muzea výtvarného umění obsahující sbírku norských autorů z období 1830 a mladší, ale také do Muzea historických vozidel. Každoročně druhý víkend vzáří se v Lillehammeru koná jeden zhlavních jazzových festivalů v Norsku, na který se sjíždí domácí i zahraniční muzikanti.

V roce 1994 se zde konaly zimní olympijské hry, na které Norsko vynaložilo dvě miliardy norských korun a je zde vybudováno i olympijské muzeum. Hry zahájil norský monarcha Harald V. a olympijský oheň zažehl korunní princ Hákon. Našim sportovcům se zde, ale příliš nedařilo o čemž svědčí jen dvě pátá místa a to hokejistů a mužské štafety v severské kombinaci (Pánek, Kučera a Máka). Olympijská vítězka zpozdějších olympiád Kateřina Neumanová doběhla na 5km osmá a na 10 km šestá. Další šesté místo ještě vybojoval krasobruslařský pár Kovaříková - Novotný a sedmý skončili Jaroslav Sakala na velkém můstku a družstvo skokanů ve složení Dluhož, Parma, Krompolc a Sakala. Jak sami uznáte, byla to dost neúspěšná účast našich sportovců v Lillehammeru.

Naše první cesta ve městě vede vzhůru na kopec ke skokanským můstkům na stadion Lysgårdsbakken Byl postaven v roce 1993, pro následujícího roku, se zde konající soutěže ve skocích na lyžích na velkém můstku, středním můstku a soutěž družstev a skokanská část závodů severské kombinace zimních olympijských her. Maximální kapacita stadionu činí 40000 diváků. Velký můstek HS138 s konstrukčním bodem K-123 každoročně pořádá závody světového poháru jako součást tzv. Nordic tournamentu, což je skandinávský protějšek k rakousko-německému Turné čtyř můstků. Rekord můstku zde v současnosti drží norský skokan Anders Jacobsen, který zde 2. prosince 2006 doskočil do vzdálenosti 142 m. Kromě tohoto velkého můstku se zde nachází také střední můstek HS100 s konstrukčním bodem K-90.

Rozjezdová stopa obou můstků je s porcelánu a doskočiště je z umělé hmoty, takže jsou můstky využívány k závodům po celý rok. Z doskočiště vede sedačkový výtah až na nejvyšší bod skokanského stadionu, kde ze zahradní terasy na skokanské věži se můžete potěšit velkolepým pohledem na celý Lillehammer a Jezero Mjøsa. Pro ty, kteří vyhledávají adrenalin vždy a všude mohu vřele doporučit jeden z mnoha simulátorů. Vyzkoušel jsem sjezdařský, kde jsem byl „mrtev" po pár metrech sjíždění, když jsem skončil zamotaný v pletivu. V bobovém simulátoru to dopadlo už mnohem lépe, ale nejspíš jen díky tomu, že virtuální bobová dráha nedovolila našemu bobu opustit koryto. Pět minut trvající jízda byla opravdu neopakovatelným zážitkem plným rychlosti a míhajících se realistických obrázků kolem nás a ačkoliv mi jsme v podstatě stáli, byl jsem moc rád když simulace skončila a já mohl vystoupit. Dodneška vím, že do opravdového bobu by mě dostali jen svázaného a nebo pod „vlivem" (a to dost velkým).

Kromě sportovních aktivit v Lillehammeru, jež podporuje vybavení na nejvyšší úrovni, zde lze navštívit ijiné turistické atrakce. Mezi ty nejpozoruhodnější patří Maihaugen, jeden z největších skanzenů vEvropě a tak naše další kroky směřují právě tam. Nachází se zde skoro 200h istorických budov, z nichž většina sem byla dopravena zblízkého i širokého okolí Lillehammeru. Tato unikátní sbírka vznikla již vroce 1887. Prohlédnout si zde můžete jak venkovská obydlí a vybavení, tak i ta městská, na svou dobu honosná.

Historie skanzenu začala když se Anders Sandvig, norský zubař, přestěhoval do Dánska, kde provozoval zubařskou praxi. Když mu bylo 30 let, vážně onemocněl závažnou tuberkulózou a vypadalo to že zemře, doktoři mu nedávali moc času a tak se rozhodl, že konec svého života chce strávit ve své rodné zemi. Odstěhoval se tedy zpátky do Lillehammeru, kde je horské prostředí a čerstvý vzduch a on se zde, díky tomu, vyléčil z tuberkulózi. Po té, zůstal VLillehammeru až do konce svého života. V té době zde jiný zubař nebyl a tak získal monopol na celou oblast v rámci zubařství. Díky tomu dokázal nashromáždit velké množství peněz.

Jeho dům, který si vystavěl na kopci nad Lillehemmerem, je velmi důležitý, protože právě tam začíná skanzen. Anders Sandvig byl velký patriot a když viděl, že Švédové staví velké skanzeny a že dokonce odvážejí některé budovy z Norska, začal zkupovat některá obydlí a starožitnosti a na zahradě svého domu začal budovat skanzen. Pomalu přikupoval pozemky a když zemřel, tak celé své dílo odkázal městu. Měl, ale jednu podmínku. Chtěl, aby město dále pokračovalo v jeho úsilí. Město svůj slib dodrželo a v dnešní době tam můžeme vidět skoro 200 budov.

Je zde například budova pošty z 19.století a za budovou je postavené celé nádraží z 19.století, na kolejích stojí parní vlak a poštovní vagón. Dále je zde Garmokirken, což je sloupový kostel. Kolem roku 1300 těchto stavekirkanů bylo v Norsku kolem 1500, ale v dnešní době jich zbylo všeho všudy něco kolem 30. Tento Garmokirken pochází z 12.-13.stol. a původně stál v městečku Lom, kde byl v 17. a 18. století vybaven inventářem a kazatelnou z Romsdalenu. Roku 1882 byl kostel rozebrán a prodán Sandvigovi a ten jej vletech 1920-21 vztyčil v Maihaugenu. Je to naprostý originál a má nevyčíslenou hodnotu. Je tu nádrž s vodou a kdyby začalo hořet, tak tady mají takový systém, že voda začne vzlínat a měla by zachránit kostel. Kostel je bazilikálního typu. Bazilika je nejstarší forma chrámu, poznáte ji tak, že boční lodě jsou nižší než hlavní loď. V blízkosti tohoto kostel se nalézá i hrob Anderse Sandviga.

Kromě toho jsou tu zvlášť zajímavé domy učitelů, farářů a správních úředníků, ale i velkostatek, sroubený z mohutných kmenů, nebo tzv. chalupa Peer Gynta z roku 1700. Při umísťování domů do volné přírody se Sandvig snažil o zachování maximální autentičnosti původního prostředí, i rozestupy mezi jednotlivými domy odpovídají původní koncepci jednotlivých stavení a domů. Skanzen je pro tuto věrnost obdivovaný a vysoce ceněný. Prvním zemědělským dvorem na Maihaugenu se stal statek Bjornstad z osady Lalm ve Vaga. Jedná se o 27 dřevěných objektů z 18. století. Umístění do KRAJINY, výhledy z oken domů, odstup mezi jednotlivými staveními, vše je totožné s původním statkem, nacházejícím se v severní části údolí Gudbrandsdalen.

V době, kdy Sandvig začal uskutečňovat svoji sbírku, prožíval norský venkov těžké časy. Počet obyvatel rostl rychleji než možnost obživy, a tak nouze přinutila mnoho sedláků, aby opustili své domovy a stěhovali se za prací do měst, kde se začal rozvíjet průmysl. Vedle sebe rychle rostla tradiční venkovská a nová městská společnost. Ve skanzenu jsou proto kromě tradiční lidové architektury venkova také stavební památky z přelomu 19. a 20. století, tedy z doby vzniku samostatného Norska. Sociální rozdíly obyvatel na přelomu století jsou jasně patrné, najdete zde jak stavení chudého venkovského obyvatelstva, tak výstavní budovy velkostatkářů a vysokých státních úředníků. Muzeu se podařilo jedinečným způsobem zachovat svéráz prvních dělnických domků a ukázky řemesel těch, kteří přicházeli z norského venkova za prací do měst.

Maihaugen patřil mezi první evropská muzea, která opravdu "žijí", to byla také hlavní myšlenka zakladatele. Anders Sandvig se snažil vytvořit něco více než mrtvou sbírku předmětů a budov. Šlo mu o zachycení každodenní reality života místních obyvatel, proto již od počátku kladl důraz na oživení jednotlivých stavení a řemesel. Tato okolnost dovoluje všem návštěvníkům prožít si atmosféru, která panovala v Norsku během posledních 100 let. Během léta žije ve skanzenu řada nadšenců (část skanzenu Oygarden), kteří se věnují chovu domácího zvířectva. Turisté se mohou seznámit s tradiční činností venkovských obyvatel, poznat pravý zemědělský život v období setby, sklizně, žní, orby. Návštěvníci uvidí nejrůznější domácí práce, každodenní činnost doma i na poli, chov domácích zvířat aj. Tyto ukázky jsou jedinečným zpestřením muzea a oživením vlastním sbírek. Kdo má zájem, může se společně s místními nadšenci zapojit do denních aktivit a poznat život na pravém norském venkově.

Pro děti a dospělé je připraven i zvláštní program s ukázkami z dějin norské školy. Ani řemesla nezůstávají pozadu, ve skanzenu hrají důležitou úlohu a patří jim část expozice. Staré dílny představují více než 25 řemesel z celého Norska. Najdete zde mimo jiné truhláře, výrobce deštníků, pekaře, skláře, výrobce kol, zbraní a dokonce i zubní ordinaci Anderse Sandviga. Zajímavá je také procházka norskou historií, která je z didaktického hlediska unikátní a zachycuje dějiny Norska od doby ledové až k jakési vizi budoucnosti. Výstava je oživena modely, figurínami, obrazy, zvukem, světlem i vůní doby, její závěr patří olympijským hrám.

Poslední aktualizace: 24.7.2009

Lillehammer na mapě