Chaty a chalupy
Mapa Pelhřimov
Když Kuna nese nanuk aneb Litomyšl a Vysočina kulturně – poznávací
Tak jsem se po čase opět vypravil do míst, která jsem před pár lety projížděl na kole. Vysočina je krásná, zajímavá a atraktivní, takže je škoda sem nezajet, pokud se taková možnost naskytne. Nám tato příležitost nabídnuta byla, a tak jsme se vydali přes Smetanovu a Zoubkovu Litomyšl směrem na Havlíčkův Brod a bouračkami politiků i panem Hliníkem proslavený Humpolec. Tentokrát jsme ovšem nejeli kolmo, ale autobusem, navíc coby registrovaní účastníci Literárního zájezdu. Ti, kteří v životě nepřečetli ani jednu knihu – jak o sobě například s neskrývanou hrdostí tvrdí téměř všichni nejlepší šipkaři světa – se nemusí bát a vypínat počítač. O písmenky potištěném papíře následující řádky nebudou. I když …
Naším prvním cílem je Litomyšl, respektive její předměstí zvané Osík. Zde se na vesnické louce nachází „klasicistní“ bílá budova White Gallery. Z určitého úhlu pohledu se jedná více o technický fenomén typu brněnské vily Tugendhat než o běžné muzejní prostory, ale krom milovníků technického pokroku zde budou jistě potěšení i všichni obdivovatelé moderního a alternativního umění II. poloviny 20. a počátku 21. století. A díky Magnolii si přijdou na své také erotomani …
Následuje přesun do „skutečné“ Litomyšle, konkrétně k domku, který „kdysi dávno“ (tedy ve 20. letech minulého století) panu Portmonovi vyzdobil legendární autor kultovní knihy Krvavý román, tedy spisovatel, malíř, grafik, knihtiskař a mystifikátor Josef Váchal. Pestré barvy, bubáci, obrácení oběšenci, camera obscura a originální komiksový cestopis musí – když ne potěšit, tak alespoň – zaujmout snad každého. Jen ten základní informační materiál tady mají pouze v němčině už snad třetí desetiletí …
I tak mám ale Portmoneum Josefa Váchala nadále ve velké oblibě a časem se sem opět – a poněkolikáté – rád vrátím. Počasí zatím stále ukazovalo až nadstandardně přívětivou tvář, což všechny (tedy kromě nás, kteří věříme Norům a věděli jsme, že silný a vytrvalý déšť přijde až později) docela překvapilo. Teď nás už ale čeká cesta na Vysočinu, konkrétně do filmově – marečkovským Hliníkem proslaveného Humpolce. Většina zájezdu zde začíná posezením u oběda, my procházkou po centru města a jedním Bernardem. I díky tomu máme více času na první seznámení se s tovární galerií 8smička, kvůli které tady vlastně jsme.
Galerie svou činnost oficiálně zahájila až na jaře roku 2018 – a dodnes vlastně není zcela dokončena – ale ihned si vydobyla své jméno a na galerijním nebi se tak rozzářila nová hvězda. V někdejší textilce se nachází také literární kavárna s cukrárnou, obchod s knihami a výtvarné dílny pro děti. Samotné expozice se asi každému líbit nebudou, ale zdejší výstavní prostory jsou udělány takřka geniálně a mnozí by zde mohli – a raději i měli – opisovat. A komentovaná prohlídka výstavy, která dala název tomuto článku – tedy Kuna nese nanuk - je svým způsobem opravdovým zážitkem a pohled na některé exponáty se po ní pro mnohé možná změní.
Čas v industriálním areálu utekl jako voda a nás již čekala závěrečná etapa našeho putování. Vydali jsme se do Lípy u Havlíčkova Brodu, jejíž součástí je Petrkov. Právě tady se nachází barokní zámeček, kde žil a tvořil originální (a dnes tolik moderní či spíše módní) český básník, grafik a překladatel Bohuslav Reynek, kterého mám např. já osobně velice rád. Jeho díla se díky několika aukcím v uplynulých dvou letech stala pro běžného smrtelníka o dost hůře dostupná, ale to nic nezměnilo na tom, že ho mnozí obdivovatelé výtvarného umění řadí mezi naši absolutní špičku a v jeho dílech hledají klid, víru i magično. Žádné z jeho děl na zámečku neuvidíte ani v kopii,ale prohlídka´tohoto místa – navíc vedená Reynkovou vnučkou Veronikou – má něco (ve smyslu hodně) do sebe.
Zámek je sice ve stavu dlouhodobé postupné rekonstrukce, ale i tak jsme si lehce dokázali představit, jak Bohuslav sedí u svých slavných kuchyňských kamen, „zašívá se“ v zahradním altánu, který sám postavil, nebo se jen tak prochází po zahradě. Atmosféru místa doplňují maličkosti, jako korespondence v krabici od bot nebo Florianův dřevoryt, povalující se vedle ní. K tomu pár původních architektonických prvků a zvláštní atmosféra … zkrátka spokojenost. Škoda jen až příliš rychle temnící oblohy a prvních kapek.
A tak vlastně za jediný nevyfařený moment celé výpravy můžeme považovat závěrečnou zastávku v Havlíčkově Brodě. Nejde o to, že přišlo období silných dešťů, ale spíše o to, že zrovna na náš stůl se ve známé kavárně Vysočina na Havlíčkově náměstí zcela zapomnělo, a po následné reklamaci právě mně přinesli kávu, kterou jsem vůbec nechtěl. Díky tomu jsem jel domů jako jediný nezahřátý, ale dohřátý. Byla to ovšem jediná kaňka na jinak velmi vydařeném dni.
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Humpolec
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Když Kuna nese nanuk aneb Litomyšl a Vysočina kulturně – poznávací
