Jáchymovskou zasněženou lázeňskou čtvrtí

Jáchymov je dávno známý svými léčivými účinky na pohybové ústrojí. Je to v prvé řadě radon, který léčí pochroumané pohybové ústrojí, ale i další léčebné procedury, které napomáhají k vylepšení tělesné kondičky, a tím dávají člověku naději na lepší zítřky…

Protože jsem byla již značně omezena ve výšlapu do přírody a poznávání mně milovaných historických památek, hodila jsem řeč s mým ortopedem, který mně doporučil lázeňskou léčbu. V lázních jsem nebyla již pár let a tak jsem tuto léčbu uvítala. Ovšem, co mně nedělalo radost, byla velká nadílka sněhu, pro kterou je moje chůze omezená, neboť sklouznout někde po zmrazku sněhu a vyrobit si zlomeninu na jakémkoliv místě těla by bylo dost otřesné, jednak vzhledem k věku a také ke zdravotním problémům, které mě provázejí již pár let.

Ale nastal den „D“ a já se vydala na cestu vlakem…

V Ostrově nad Ohří, což byla výstupní stanice před Jáchymovem, jsem byla rychlíkem z Teplic, dalo by se říci, co by kamenem dohodil - za hodinu a dvacet minut! Tam přijel pro lázeňské hosty „pendlbus“, jak se říká menšímu dopravnímu prostředku v lázních, a za cca deset minut jsme zastavili v Jáchymově před lázeňským domem „Curie“, kam jsme léčením spadaly – my tři ženy, které nás z Ostrova dovezl řidič „pendlbusu“!

Vstupní „procedurou“ na recepci a dalšími úkony, které následovaly po ní, Vás ale unavovat nebudu! Jen mě udivovalo to velké množství sněhu všude okolo, které u nás v Teplicích nebylo! Výhled ale okolo lázeňského domu „Curie“ byl úžasný! Po jedné straně se zdvíhal do výše lázeňský dům „Akademik Běhounek“ a ještě než jsme zaparkovali u našeho lázeňského domu, projížděli jsme okolo monumentálního lázeňského domu „Radium palace“. Byl to nádherný dům!!! Kdysi jsem v něm byla před mnoha a mnoha lety navštívit tetu, která se tu léčila. Tehdy tu ještě fungovalo vlakové nádraží a z něj to bylo k tomuto „Radium paláce“ jen kousek. No, časy se mění, co bylo, už dávno není…Dnes po vlakovém nádraží není ani památky a Doprava se zajišťuje autobusy, anebo pendlbusy na objednání.

Musím napsat, že, ač jsem strávila na léčení 3 týdny, venku jsem byla jen třikrát. Když to šlo vzhledem k počasí, podívala jsem se po nedalekém okolí, abych měla aspoň trochu přehled, v jakých místech se nacházím…I s turistickými holemi se ale bohužel špatně chodilo a hrozil pád…což jsem si nemohla dovolit. Na chodnících byly sice vyšlapány úzké chodníčky, ale i tak na jejich okrajích probleskoval led a noha lehce uklouzla, a k tomu ještě mrzlo, jen to praštělo.

Po týdnu mého pobytu se v neděli udělalo hezky, sluníčko rozhodilo své paprsky a rozehřívalo sníh na chodnících, ze kterého se zase vytvářela místy břečka, jak to bylo posypané solí. Nebylo to ale o nic lepší. Místy jsem zašla i na silnici, kde se lépe šlo, ale když ji nebrázdil nějaký řidič s vozem a tak jsem po hodince vycházku vzdala. Trochu jsem něco nafotila a v duchu jsem si slíbila, že až sejde sníh a nastanou Jarní dny, že se sem určitě znovu vypravím. Pokus uvidět ještě něco víc z Jáchymova jsem opakovala dvakrát, ale se žádným větším úspěchem. Zkrátka by mi muselo být o něco méně let a nesměla bych mít zdravotní problémy, abych zvládla tu sněhovou a klouzající kalamitu.

Jáchymov stojí opravdu za to, aby si ho člověk důkladně prohlédl. Je to malé lázeňské městečko s necelými třemi tisíci obyvatel, jež má bohatou hornickou minulost, neboť se zde těžilo stříbro i uran, a které je vklíněno do jižního svahu Krušných hor. Možná proto dostal i název nedaleký lyžařský areál Klínovec.

Jsou tu historicky velmi cenné stavby, které stojí za zhlédnutí, a tak až „Paní zima“ předá svoji vládu „Jaru“, vydám se sem znovu na průzkum dalších lokalit, které jsem teď nemohla pro nepříznivé počasí k vycházkám zhlédnout.

Pár fotkami aspoň přiblížím Jáchymovské lázeňské centrum s přiléhajícím okolím…