Indie - Kašmír

30.6.2011 jsme vyrazili s partou nadšenců na meditace, tantrická cvičení a další terapie do Indie a to konkrétně do hor do Kašmíru.

Startujeme z Vídeňského letiště a letíme do Moskvy, kde dlouho čekáme na pokračování protože se porouchalo letadlo do Dillí. Čekáme tam přes noc až do rána.

Z Moskvy odlétáme až v 7 ráno a proto nám v Dillí ujel vlak, na který jsme měli místenky. Po příjezdu na letiště jedeme busem do centra a zde si na odpoledne cca od 16 do 22 hod odpočineme a ve 22 hod odjíždíme narychlo objednaným autobusem na trasu do Srinagaru. Tímto začíná náš přesun dopravními prostředky z Dillí do Lehu.

Z Dillí vyjíždíme autobusem 1.7. ve 23 hodin. Ze začátku vypadá, že bude i klimatizovaný. Cca po 5 minutách klimatizace skončila. V noci se jelo docela pohodlně, ale přes den to bylo podstatně horší - teplo bylo intenzivní. Silniční infrastruktura neumožňovala příliš rychlý přesun. V Jammu (kam jsme měli dojet vlakem) jsme byli až kolem 15 hodiny. Kousek za Jammu jsme uvízli v dlouhatánské koloně, která se cca po 5 hodinách plíživě rozjela. Už pozdě v noci stoupáme do sedla a pak při klesání někde u Rambanu jsme nadobro zastavili protože se rozbil autobus. Nocování proběhlo nouzově v plechové boudě a v autobusu. Naši Indičtí průvodci zařídili opět náhradní dopravu. Cca v 7 hodin přijely džípy, které nás již dovezly (cca ve 12 hod) až do Srinagaru. Ubytovali jsme se na lodi přímo pod mostem a dopřávali si zasloužený odpočinek. Bydleli jsme na 3 lodích, kde bylo na místní poměry komfortní ubytování.

Odpoledne jsme podnikli procházku po městě.

Ve Srinagaru byla krásná večerní projížďka na lodičkách. Ne nadarmo se říká, že to jsou Indické Benátky.

3.7. ráno v 5 vyjíždíme autobusem směr Leh. Normálně se trasa dlouhá 430 km jede 2 dny s noclehem v Kargilu. Vedoucí "domluvil" se šoférem, že pojede nonstop až do Lehu a že tím získáme jeden den navíc. Ze začátku to vše vypadalo dobře. Stoupání kolem řeky probíhalo mírně. Projížděli jsme krajinou, která vypadala spíše jako Alpy a ne vyprahlá poušť. Toto mírné stoupání se však brzy proměnilo v kaskadérskou vozovou cestu s neobyčejně velkýma serpentinama ve velmi suťovitém srázu. Zvláště křižování s cisternama bylo dost adrenalinové. Nejhorší bylo, když jsme byli nuceni jeden z nejexponovanějších úseků kvůli 3 protijedoucím cisternám couvat zpět. Za tímto úsekem to již bylo pohodovější. Rychlost jízdy však nepřekračovala 30 km za hodinu. Místy "silnice" připomínala spíše koryto řeky. Z těch 430 km bylo snad jen 40 km asfaltových. Kargilem jsme projeli v 15 hodin a tak jsme optimisticky odhadovali, že v cca ve 2 v noci bychom mohli být v Lehu. Ale asi po 50 km jsme píchli. Šofér ještě chvilku jel a na místě, kde se domníval, že je bezpečné vyměnit kolo zastavil. Šofér byl velmi šikovný (celé to odřídil sám), protože kolo měl vyměněno asi za 20 minut. Pak jsem přemýšlel co budeme dělat, když znovu píchneme. Za chvilku se toto objasnilo, protože jsme asi po 20 km přijeli do místního pneuservisu. Za chvíli tam bylo lidí docela dost, avšak duši opravoval sám cca 14 letý kluk. Ostatní koukali. Během opravy přišli místní děti a vařil se čaj a probíhala komunikace s domorodci. Když jsme skoro po 3 hodinách odjížděli tak probíhalo dlouhé loučení. Prostě oprava kola byl seznamovací rituál. Do 1. sedla jsme dojeli se západem slunce a dále pokračujeme za tmy. Pohled na blikající kamiony různými světly je velmi zajímavý. Vypadá to tak, že řidiči soutěží, kdo má krásnější výzdobu. Další sedlo (nejvyšší cca 4100 m.n.m.) přejíždíme za tmy. Pohled dolů do veliké hloubky na blikající kamiony je hodně zváštní. Cca kolem 23 hodiny jsme zničehonic zastavili. Všude naprostá tma a někde vpředu kvílení motoru naprázdno. Po delším čase se zjistilo, že na mostě uvázla cisterna. Postupně se jednotlivci provizorně ukládoli ke spánku všude kde se dalo. Někteří zůstali v autobuse. Ráno jsme zjistili, že jsme na kraji soutěsky přes kterou vede značně zchátralý most.

Ráno jsme šli do vesničky nad soutěskou na čaj a potom na malou procházku nad vesnici. Zhora jsme viděli přijíždět bagr, který jel vyprostit uvízlou cisternu z mostu. Kolem poledne jsme opět pokračovali v jízdě do Lehu.

Z Lehu jsme podnikly 2 pěší výpravy.

1. track Likir - Tingmosgang

trasa 1. dne: Likir - kemp

trasa 2. dne: kemp - Hemis Shukpachan

trasa 3. dne: Hemis Shukpachan - Tingmosgang

2. track Markha river

trasa 1. dne: Chiling - Skiu

trasa 2. dne: Skiu - Markha