Hřebenovka E8

Letní přechod Nízkých Tater

Hřebenovka Nízkých Tater E8

1. den = Telgárt => Králova hola => utulna Andrejcova

• Jeli jsme z Roudnice nad Labem rychlíkem Exelsior 421 cca 21:46 a v8:25 jsme dorazili do Popradu. Z Popradu se jelo v10:00 autobusem do výchozího bodu naší cesty, Telgárt 1000 m. n. m. a dorazili jsme cca v11 hodin.
• Vydali jsme se na náš první dosažitelný bod prvního dne a to byla Kráľova hoľa 1946 m. n. m, dorazili jsme na ni a tam se najedli, po chvíli ohřátí jsme se vydali dále. Šli jsme přes Stredná hoľa, Orlová, Bartková, Ždiarské sedlo až jsme došli k našemu cíli prvního dne a to utulny Andrejcovi ta se nachází cca 20 metru od rozcestníku Andrejcová. Tam jsme se uložili, najedli a šli spát.
• Utulna Andrejcova = 20 míst, bez hospodáře, celoročně otevřená, 2 poschodí, potřebný je vlastní spacák a karimatka, přímo před útulnou je vydatný pramen "Zimná voda". Za útulnou je dokonce nádoba na Odpadky (vyprazdňuje Správa NP). Útulna funguje od roku 1968.

2. den = utulna Andrejcova => utulna Ramža

• Kolem 8 či 9 ranní jsme vyrazili z utulny, naplnili si láhve a nádoby vodou a mohlo se vyrazit. Dělali jsme krátký zastávky na jídlo, ale moc dlouho jsme se nezastavovali, abychom nešli za tmy. Šli jsme přes sedlo Priehybka, Velká Vápenica, Sedlo Priehyba, Oravcová, Kolesárova, Zadná hoľa a až na utulnu Ramža, kde jsme přespali. Jen jsme bloudili, protože to není dobře označeno, ale nakonec jsme ji našli.
• Útulňa Ramža, 1290 m. n. m = 15 míst, bez hospodáře, celoročně otevřená, je tam morová pec (kde se podle zkušenosti dobře usuší boty), před utulnou je opět kontejner na Odpadky, ohniště a pár laviček. Je potřeba mít opět spacák a karimatku.

3. den = utulna Ramža => Chata M. R. Štefánika

• Opět jako minulé dny jsme vyrazili v ranních hodinách, naplnili si láhve vodou, v nedaleké blízkosti cca 5 minut, po šipkách a od šipky krátce po pravé straně do lesa. Poté dojdete k lopuchům a za nimi je dobře upravený pitný pramen.
• V dopoledních hodinách jsme došli k motorestu Čertovica, tam jsme se vydatně najedli, jak jinak než pravými haluškami a zelnou polívkou a po jídle se vyrazilo dále. Z Čertovice jsme zdolali převýšení cca 250 a pak se šlo dále až na chatu M. R. Štefánika. Šli jsme přes Lajštroch, sedlo Kumštové, Malý Gápeľ přes Králičká až k chatě generála Štefánika. Jinak nádherná cesta, jen jsme zmokli asi 2x a měli jsme promáčené i boty. Na Štefáničce, ale mají opravdu úžasný vynález (smích), háčky na které si nasadíte boty a do rána je máte nádherně suché, po těch 2 dvou dnech to byla pro nás slast, jelikož jsme je neměli kde usušit. Chata je velice útulná a i lidé tam jsou velice milý, uvnitř mají příjemnou jídelnu, kde mají krb a pobíhá tam kočička a u dveří zase husky. V první chvíli nás docela vyděsil, když jsme přicházeli, vyběhl zničeho nic z kopce... pořádně jsme naplnili žaludky, vysprchovali jsme se (po 2 dnech) a rychle jsme usnuli.
• Štefánikova chata pod Ďumbierom celoročně otevřená, 48 lůžek, většinou 4 palandy na pokoji, umyvadlo, topení, ale záchod je na chodbě a i koupelna. Voda na WC není pitná, ale vodu Vám naberou vkuchyni, když je požádáte. Občasný pramen je na chodníku asi 100 metrů za chatou M. R. Štefánika.

4. den = Chata M. R. Štefánika => Chata M.R.Štefánika

• Zůstali jsme tu déle, než jsme mysleli, přemluvila nás skupinka, která šla stejnou trasu jako my. Zavolali pánovi, který provází po Jeskyni mrtvých netopýrů, že se nám ozve dopoledne, zda bude mít čas. Později nám bylo řečeno, že to nestíhá a že se nám velice omlouvá, nám to ale nevadilo. Toho dne jsme šli jen s lehce naplněným batohem (jídlo a pití a nějaká ta nepromokavá bunda, kdyby pršelo) na procházku a to na Ďumbier a Chopok. Ďumbier je největší hora NT a Chopok druhá největší. Škoda, že toho dne bylo mlhavo a tím pádem i na Ďumbieru, takže jsme nic neviděli. Šli jsme přes veliké kameny, které se kývaly, takže jsme šli pomaleji a opatrně, abychom nespadli. Na Ďumbier je jen jedna cesta, takže se vracíme po stejné k rozcestníku. Poté se dáme na další trasu a to Chopok když jsme tam dorazili, vylezli jsme na horu, ale také nebylo nic vidět, ale níž pod chatou už bylo krásně vidět do okolí. Šli jsme do chaty a tam jsme si dali jejich úžasný bylinkový čaj, ten musím doporučit, lahoda. Dala jsem 3 napařené buchty, opravdu mňamka. Vydali jsme se strmou cestou dolů, pak jsme došli k Kosodrevine hotel. Z ní jsme šli dolů a opět jsme vylezli nahoru na chatu M. R. Štefánika.

5. den = Chata M. R. Štefánika => útulňa Ďurková

• Opět v ranních hodinách jsme se vydali na další kus naší cesty a to na útulnu Ďurková. Šli jsme okolo hory Ďumbier přes Krúpovéské sedlo, Demanovského sedlo, Chopok, Děreše, Sedlo Poľany, Poľanu, Křížské sedlo, Kotliská, Chabanecké sedlo, Chabanec, Sedlo Ďurkovej až k Ďurkovej chatě. Tady jsme se ubytovali, je zde možno od hospodáře koupit výborný čaj a čočkovou polívku (šošovicovou). V patře je velká místnost kde jsou matrace na, kterých se můžete vyspat, před chatou je posezení kde se kocháte výhledem na překrásné hory.

• V sedle Ďurková je asi 1 minutu od útulny prameň. Opět doporučuji nabrat vodu, protože nejbližší možnost bude až v Hiadeľskom sedle.
• U chaty najdete i suchý WC. Hospodář je velice milý. Cena za nocleh je cca 50,-.

6. den = útulňa Ďurková => Donovaly

• Vyšli jsme brzy cca 6 ráno, protože jsme potřebovali stihnout vlak vRožmberku. Poslední den tohoto krásného výletu byl nádherný, až na některé neshody sosobou, skterou jsem šla. Toho den bylo docela chladno, ale odpoledne už bylo příjemně. Šli jsme zĎurkovej do Zámostské Hoľe a odtud přes Latiborskej hoľi, Sedlo pod Skalkou, Skalku, Košarisko na Veľku Chochoľu, tento bod byl vlastně poslední, kam se nejvíc stoupalo, pak už se pouze klesalo. Veľká Chochuľa je krásná hora, plná kamenů a kosodřeviny. Pokračovalo se na Malou Chochoľu, Prašivú, Hiadeľské sedlo, dostanete se krozcestníku a kousek od lesíku je ohniště kde jsme se najedli. Můžete vyjít na Kozí chrbát nebo jít přímo po žluté barvě do Donoval, my jsme si vybrali tu druhou možnost. Do Donoval jsme došli něco kolem 4 odpoledne. Najedli jsme se vmístní restauraci a autobusem jsme se odvezli do Ružomberku na vlakové nádraží, které je několik metrů od autobusového nádraží.

Takto vlastně probíhal tento letní přechod, který jsem si nádherně užila, mohla jsem si užít tu nádhernou přírodu, květiny a zvěř NAPANTU. Dokonce jsem se seznámila spracovníky NAPANTU, kteří byli velice milý. =) Jen stěžkým srdcem se mi odjíždělo domů. Všem tuto trasu doporučuji. Na Slovensku jsou takto krásné všechny hory, např. Západní Tatry, ty jsou také nádherné.

Autor: Saetta01

Další články autora: 19

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli