Do Moravské krásy pt. 4 – a dost

20.8.2016

 

Jeskyně se vyvedla, další den bude tak trošku nazdařbůh. Sice jsem původně uvažoval o další jízdě do centra krasu, ovšem podle vyprávění některých výletníků je nedaleko k vidění pštrosí farma a tu prý musíme vidět. Nutná bude tedy úprava zamýšlené trasy. Začátek je ale podle původního plánu, to jest přímo do kopce nad blanskem. Jak ale vyjíždíme do vršku, malá zastávka u kostela k opravě přehazovačky. Kostel ovšem velmi zajímavý. V blansku mají dřevěný kostelík přenesený ze Zakarpatské Ukrajiny za první republiky. Původně pravoslavný dnes slouží jako kostel Čs. Církve husitské, ale vybavení je v podstatě původní. Jak tak nakukujeme přes mříž, kolem kráčí nějaký místní občan, nechceme-li dovnitř. Samozřejmě ano, vzápětí je tu s klíči a vypráví nám o historii a výzdobě. Vypadá dost civilně tak se zeptám, je-li tu kostelník, on přímo farář. Zdání občas klame, ale husitská církev je jedna z reformovaných, takže se to u nich tak nebere vážně.

Seřízení přesmykače se vyvedlo, což poslouží do následujícího kopce, blansko leží v údolí Svitavy, pokud nejedeme kolem řeky, je to všude do kopce.

Míjíme místní části Žižlavice a Těchov a prvním cílem je osada Obůrka. Ještěže už vidíme, kde to je. Včera bylo vystoupení obskurní kapely Morčata na útěku, no asi by se nám sem večer nechtělo. V Obůrce jsou proti sobě dvě hospody, jedna taková výstavní, druhá zaplivaná s venkovním areálem, tady byla tedy ta zábava. Nakonec potkáváme ještě pár opilců, kteří kolem zřejmě bivakovali.

Od hospody nám chybí už jen asi kilometr a pár metrů výšky na Podvrší, první důležitý cíl. Na zmíněném kopci je k dispozici vysílač s rozhlednovou plošinou ve výšce 32 m, tedy vcelku solidní nadhled. Nabízí tím pádem dokonalý kruhový rozhled po širokém okolí. V létě jsou bohužel časté opary, takže ty nejvzdálenější cíle si musíme jen domýšlet.

Lokalita má pro mě i osobní kouzlo. Pod rozhlednou se nachází (mimo lesa) vesnice Veselice. A ve zmíněném lese býval muniční sklad. Tam jsem strávil měsíc pobytu za časů mého vojákování. Dnes už je sklad zrušený, takže zřejmě neprozradím nějaké vojenské tajemství. Bylo to na přelomu dubna a května a ač se to nezdá, vojna tady byla parádní. Dosti jsme si užili i okolní přírody i do jeskyní jsme tenkrát zavítali.

Zanechme tedy vzpomínek, a dál, tedy z kopce, Veselice jsou ale malá vesnička, patřící k poněkud většímu Vavřinci. Další cesta je po takové náhorní plošině, Petrovice, Žďár a pak dlouhý sjezd. Skoro jsem se bál, aby nepřišel nějaký velký kopec. Naštěstí ne, tak nás ta jízda dovedla až do Doubravice nad Svitavou. Tady má být ta pštrosí farma. Chvíli bloumáme u kostela (není-li poblíž nějaká putyka), když ne tak k farmě. Vlastně mi to připadá takové zvrácené, že se tu jezdí dívat na jateční zvířata. Pštros je přeci jen takový pitomý pták, ale exotický a tady se dají přímo pořídit i nějaké výrobky (stehna, křídla, prsa, klobásy, vejce).

Nicméně farma není jen o ptácích. V areálu je i celkem značně rozsáhlé a pro mě i přitažlivější zahradnictví s prodejnou, tak ač nejsem velký znalec kytek, jejich barevnost je milejší.

Ještě ale přijde jeden kopec, když se tak díváme do mapy, na ne příliš vzdáleném Malém Chlumu by měla být další rozhledna. Už to tedy nebude taková hora jak Veselice, ale v odpoledním horku určité úsilí musíme vyvinout. Paradoxně nad vsí Obora ční dva Chlumy, Velký a Malý, ovšem ten s menším názvem je asi o 25 m vyšší.

Ten Malý je vůbec zajímavější, odkrytá stěna pískovny je zajímavou geologickou lokalitou. Kdyby jsme si dali práci a obětovali i více času, na druhé straně kopce bychom mohli najít sochy husitů Stanislava Rolínka, místního lidového sochaře.

My se tedy spokojíme jen s vrcholem. Ten zdobí rozhledna vskutku kapesní, naštěstí je vrchol pokrytý loukou, vyhlídka je tedy příjemná.

Na rozhlednu jsme dorazili ve třech, Lenka s Martinem čekají v Bořitově v hospodě Špitálka, Jana u kol. Tedy zase z kopce. V hospodě se vše důležité dořeší, návrat přes Jestřebí, Rájec, Ráječko.

 

21.8. 2016

 

Předpověď počasí nelhala, přes noc se zatáhlo, ráno zataženo a déšť. Co s načatou nedělí, když autobus přijede až odpoledne? Na zámek. Kupodivu jsme sami s Marcelou kdo využije zmírnění přeháněk. Blanenský zámek, spíše zámeček je pěknou renesanční stavbou. Expozice je tvořena z části logicky exponáty výrobků zdejších železáren, zejména litiny. Různé mříže, kamna, sošky, sochy, nádobí, nářadí všemožné potřeby atd.

Pár zařízených interiérů, cena asi 80,- Kč, vřele doporučuji.

Prohlídka tak akorát do obědy, dostaví se do města nakonec i zbytek naší skupiny, tak nám ten zbývající čas k odjedu hezky uteče.

Zbývá už jen poslední malé vysvětlení. Jakožto centrum turistické oblasti je i blansko vybaveno informačním střediskem. V jednom z místních materiálů se praví, že zde působil Kašpar Krása Blanenský. Takový místní všeuměl a buditel. Prý tu po něm zbylo tolik krásného, až to hezké není. Severní okolí Brna, údolí Svitavy i krasové území se dříve zvalo Moravské Švýcarsko. Zmíněný Karel ale prosadil, aby se to tu jmenovalo Moravská krása (tedy ne po krasu ve Slovinsku…).

Samozřejmě věřit tomu ale nemusíme.

1.

2.

3.

4.