Cyklozájezd Českolipsko 2022, pt. 1. v České Lípě

17.8.2022

Kam se jede na výlet v srpnu se ví většinou již v lednu. Totiž ten kdo se chce zúčastnit zájezdu, který pořádá již po dlouhá léta šumperská 4. ZŠ musí do konce tohoto měsíce složit zálohu a velitelka rovnou oznámí, která že to destinace je na ten srpen naplánovaná. Takže tradičně příchozí esemeska je výzvou k uhrazení potřebné tisícovky. Ovšem ne vždy platí zadaná destinace výletu stoprocentně, protože původně se hovořilo o Máchově jezeře (kde jsme vlastně už byli), ve skutečnosti bylo cílové místo Česká Lípa. Od zmíněného rybníka je město přeci jen trošku dále, nějakých pětadvacet, možná třicet kilometrů, ale i to je vlastně dobře, pro nás, kdo chceme poznávat i trošku novější místa.

Rovnou musím uvést na začátku, že z původní skupiny, která tvořila skupinku, ve které jsme podnikali jednotlivé výlety nezůstal kámen na kameni, přesněji řečeno zmizeli vlastně všichni členové, mimo mé maličkosti, důvodem je buď věk, v dalším případě asi lenost, nedostatek elánu, nebo nechuť vůbec?

Naštěstí za ta léta už máme i jiné kamarády, takže případné výlety a volný čas (tedy nějaké to posezení v hospodě, případně nějaký ten mejdan) už můžu trávit i v jiné společnosti.

Nakonec všechno to zkomplikovala pracovní povinnost, tedy zakázka, která mě nutila vzít sebou pracovní nástroj (notebook) a věnovat se i jiným radovánkám, než jen vyjížďkám po Českolipsku.

Sraz k nakládání bicyklů je stanoven na poměrně brzkou ranní hodinu, přeci jen cíl je poněkud vzdálený, takže je záhodno vyrazit včas. Protože směr je od nás více severněji, řidič busu volí poněkud horskou trasu na Hambálek, Suchý vrch, Jablonné nad Orl, Žamberk, Vamberk, Hradec…, tedy klasickou silnici č. 11, v podstatě až za tím Vamberkem se pohyb zrychluje, jak jsme z hor venku, naštěstí je aspoň na co koukat, ačkoliv asi většina z nás tudy projela již vícekrát. Právě až u Hradce Králové je tak jediná občerstvovací i čurací zastávka, dál je to celkem rychlejší. S potěšením pak nahlížíme do známých i méně známých končin, které míjíme (Český ráj, Trosky, Humprecht u Sobotky aj.). Když už vidíme povědomý kopec s Bezdězem, víme, že se blížíme k našemu cíli. I tak je to ještě nějaká doba.

V České Lípě jsme skoro v termínu něco po třinácté hodině. Ubytování máme v internátu místní průmyslovky, pokoje většinou po třech. Po ubytování většina vyráží buď na kolech, případně jen pěšky, kdo chce do města. Mě bohužel nastala ta smutná povinnost otevřít PC a podívat se na došlá data. Takže dvě hodiny buším došlé podklady do jednoho městského zpravodaje (vlastně dvou).

Ovšemže to nevydržím, venku je celkem hezky, tak se chci aspoň po městě trošku porozhlédnout.

Osídlení u řeky Ploučnice se datuje zhruba 10. století, vznik města je spojen s rodem Ronovců a hradem Lipý, který spravoval Jindřich z Lipé (počátek 14. století). Jindřich patřil k předním velmožům Českého království, jeho životní partnerkou byla dokonce královna vdova, Eliška Richenza (zvaná Rejčka). Po většinu času ale byla Česká Lípa spíše německé město (Böhmisch Leipa), takže obyvatelé dokonce žádali přejmenování na Německou Lípu (1911). K tomu naštěstí nedošlo.

Naše přechodné bydliště je naštěstí poměrně blízko centra, poblíž je bývalý Augustiniánský klášter, tam je mj. Sídlo muzea (chvíli jsem nakoukl), a kromě toho na zahradě i celkem zajímavého lokálu, kam jsem ovšem zavítal až následující den.

Mířím tak níže z kopce Sokolskou ulicí k okraji původního jádra města. Na zbytku hradeb je dnes umístěná malá galerie a prostranství pře ní zdobí půvabná soška dívky s flétnou. V blízkosti stojí za pozornost secesní budova s nedávno rekonstruovanou kavárnou Union.

Ještě o ulici níž a jsem u průtahu silnice č. 262, která je celkem rušnou komunikací, která odděluje vnitřní město od jižních předměstí. Dál to v plánu nemám, takže podle cesty mírně k východu, kde jsme při příjezdu viděli zbytky jakéhosi opevnění. Jde samozřejmě o již zmíněný hrad Lipý. Hrad tedy založili Ronovci někdy ve 13. století, zachován je poměrně mohutný kus hradeb s nárožními základy věží. Obnovená je brána a zájemci by i mohli nahlédnout do některých prostor (sklepů), na což ale musím rezignovat.

Naproti hradu je i půvabná budova zámečku zv. Červený dvůr se sgrafitovou výzdobou, který se ale evidentně opravuje.

Obracím se zpět do centra, ulicí Zámeckou a dále ulicí Moskevskou. Nemůžu ale vynechat prodejnu map Geodezie Česká Lípa. Dnes už specializovanou prodejnu map jen tak člověk nenajde, ale zdejší kartografická firma patří v rámci celé ČR k té přední v oboru, zajímavá je hlavně její edice map 1:25 000, což využiji a Českolipsko se přidává do osobního vlastnictví.

Už je to pár kroků na hlavní českolipské náměstí, celkem netradičně pojmenovaném po TGM. V budově vedle radnice je místní IC, celkem slušně vybavené, kde potkávám skupinu kamarádů, kteří referují, kterouže to hospodu už stačili vymést.

Já toho času už tolik nemám, naštěstí na náměstí se chystá na večer nějaká hudba a už se prodává pivo a klobása, takže občerstvení na místě.

K drobné radosti přispívá fakt, že náměstí aktuálně zdobí výstava skoro krajana, tedy Jardy Švejdíka, alias Jaromíra 99. Dnes vlastně skoro Pražáka, ale původně Jeseničáka, zpěváka skupiny Priessnitz (mj. film Alois Nebel, kdo neví).

Pokračuju pomalu zpět k internátu, ale u Mikovcovy ulice mě zaujme rozlehlý Městský park, který si zmínku zaslouží, např. již díky půvabnému altánku, vedlejší Mohauptově fontáně, nakonec i zastávce v další pizzerii Tartaruga. Přes silnici je zeď židovského hřbitova (klíč v IC), tak ještě jedno v restauraci Střelák a pak už je to kousek podle kolejí k intru, kde mě ještě čeká večerní směna.

 

Pt. 2

 
Pt. 3


Pt. 4