Chebsko

Cestopisy

Vysoký kámen • Fotografie (18) • Foto: neratovak

Vstoupit do fotogalerie (18 fotografií)

Sopka Železná Hůrka

Vstoupit do fotogalerie (18 fotografií)

Když jsem v roce 1990 končil v Chebu základní vojenskou službu, ani jsem netušil, že se sem budu vždy v několikaletých intervalech tak rád vracet. Snad nostalgie a vzpomínky na mládí, ale i spousta přírodních zajímavostí, architektonických skvostů a historicky zajímavých míst, to asi budou důvody, které mě na nejzápadnější okraj naší republiky tak přitahují.
Při naší poslední návštěvě této oblasti jsme si jako základnu pro ubytování vybrali moc hezký autokemp Baldi na břehu Jesenické přehrady. Odtud jsme autem hvězdicovitě vyráželi do všech světových stran za zajímavostmi a krásami blízkého či vzdálenějšího okolí.

Den první
To, že je Chebsko ještě dnes aktivní seizmickou oblastí je všeobecně známo. Občas se to zde i dnes zastřese. Připomínkou na doby, kdy zde bylo podzemí velice aktivní je několik vyhaslých sopek. Jedna z nich s názvem Železná Hůrka leží v katastru obce Mýtiny jihovýchodně od Chebu. Vyhaslou sopku objevil v roce 1823 sám J. W. Goethe a její název je odvozen od nálezů čistého železa, které vznikalo při sopečné činnosti. Zajímavá lokalita je přístupná odbočkou ze žluté turistické značky vedoucí z Mýtiny k německé hranici.
Při zpáteční cestě cestě od sopky jsme se ještě stavili v obci Starý Hrozňatov. Od 12. století stával na skalnatém ostrohu nad tokem Mohelnského potoka románský hrad, přestavěný na počátku 19. století na barokní zámek. Objekt je v současnosti v osobním vlastnictví a je veřejnosti nepřístupný. Přístupný je však poutní areál Maria Loreto na návrší nad obcí. Barokní objekt s loretánskou kaplí a kostelem sv. Ducha byl vystavěn v druhé polovině 17. století chebskými jezuity. Po druhé světové válce areál značně zchátral a o jeho obnovu se především zasloužili místní rodáci německé národnosti v 90. letech minulého století.

Den druhý
Za historií, dalekými výhledy do krajiny a přírodními útvary vytvořenými samotnou přírodou jsme se vydali do nejzápadnější části Krušných hor.
První zastávku jsme udělali v obci Habartov, kde je otevřené velice zajímavé muzeum, které připomíná zdejší dramatické události odehrávající se v září roku 1938. Tehdy zde a v blízkém okolí došlo ke střetu československých četníků a sudetských Němců. Němci vyvolané národnostní nepokoje byly odezvou na fanatický projev A. Hitlera na sjezdu NSDAP v Norimberku.
Po připomenutí si této tragické události z našich dějin pokračujeme dále. Mezi obcemi Krajková a Oloví odstavujeme auto na lesním parkovišti a po zelené turistické značce se vydáváme na rozhlednu Cibulka. Ta byla postavena v roce 2014 na místě, kde stávala její předchůdkyně zničená za druhé světové války. Z rozhledny je pěkný výhled na masiv Krušných hor a jižním směrem na Sokolov a velkou část Sokolské pánve.
Dalším naším cílem je skalní útvar Rotavské varhany, nacházející se poblíž města Rotava. Čedičové sloupce vystupující ze země ze všech stran se sbíhají do společného středu a vytvářejí tak jeden z nejkrásnějších geologických útvarů v republice. K Rotavským varhanům vede od městského infocentra stejnojmenná naučná stezka.
A aby těch skal a kamenů nebylo málo, tak z Rotavy míříme ještě k jednomu krásnému, přírodou vytvořenému místu. Přes město Kraslice jedeme do osady Kostelní, odkud jsme se po žluté turistické značce vypravili ke skalnímu útvaru Vysoký kámen. Jedná se o z křemene vytvořenou skálu, která svým tvarem připomíná zříceninu středověkého hradu. Na jejím vrcholu je upravená vyhlídka s krásným výhledem na Krušné hory a Slavkovský les. Kdysi bylo toto místo tak vyhledávané turisty, že zde stávala výletní restaurace. Z Vysokého kamene jsme se následně přes Luby vrátili nazpět k Jesenické přehradě.

Den třetí
Od rána prší a tak je jasné, že dnes vyrazíme někam, kde nezmoknem.
Výběr padl na hradozámecký komplex v Bečově nad Teplou. Hrad, který pochází ze 14. století a později k němu přistavěný zámek jsme navštívili již před lety. Tenkrát ale nezbyl čas na to spatřit druhou nejcenější památku v ČR tj. Relikviář sv. Maura. To jsme nyní napravili. A musím říci, že nás prohlídka relikviáře a s ním spojený výklad průvodkyně o jeho historii a hlavně znovuobjevení moc zaujal. Po prohlídce stále prší, takže se vracíme nazpět k Jesenické přehradě.n
Odpoledne se od západu vyjasnilo, takže jsme vyrazili do nedaleko ležícího německého města Waldsassen. Architektonickou perlou tohoto města, které je s naším Chebem úzce historicky svázano, je klášterní bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. Ta byla vystavěna na přelomu 17. a 18. století a stala se součástí klášterního komplexu, který již počátkem 12. století ve Waldsassenu vznikl. V roce 1969 byla waldsassenská bazilika povýšena na papežskou "Bazilika Minor".

Den čtvrtý
Dopoledne v přírodě, odpoledne ve městě. Tak by se dal shrnou náš program posledního dne tráveného v této lokalitě.
Ráno jsme odjeli do Pomezí nad Ohří, odkud jsme se po žluté turistiské značce vydali na trojmezí tří historických zemí. Trojmezí Čechy-Horní Falc-Horní Franky je dosažitelné po odbočení ze žluté turistické trasy neznačenou cestou směřující k hranici, tvořenou zde tokem Výhledského potoka. V místech, kde se sbíhaly hranice tří historických zemí prýští pramen, který chrání Trojmezní kaple, nazývaná též Buková studánka. Pramen dříve sloužil jako zdroj pitné vody pro Cheb. Po prohlídce tohoto historicky zajímavého místa jsme se vydali nazpět do Pomezí nad Ohří po cestě vedoucí kolem toku Výhledského potoka.
Odpoledne jsme si pak prohlédli samotné město Cheb a jeho největší skvosty, tj. historické náměstí Jiřího z Poděbrad se souborem historických domů Špalíček, kostel sv. Mikuláše a chebský hrad.