Cesta za zámkem v Nelahozevsi

Cesta za zámkem v Nelahozevsi.

Když jsem jezdila do Prahy za dcerou, vypínal se nad železniční tratí vysoko na skále nádherný zámek v Nelahozevsi. Umínila jsem si, že se na něj musím podívat. Když jsem se na něj konečně vypravila aniž bych si prostudovala turistickou mapu a spokojeně nasedla do vlaku, vnímala jsem krajinu míhající se okolo oken a rozhlížela se po ní, nenapadlo mě, že vystoupím na špatné zastávce. Po 2 hodinách jsem se blížila již ke svému cíli. A tak když hlásili ve vlaku že příští zastávka je Nelahozeves, vystoupila jsem a to jsem neměla dělat, myslela jsem si, že ves má jen jednu zastávku. Rozhlížela jsem se kolem sebe a viděla jen malé nádražíčko a jinak všude samá zeleň, tak mě to bylo divné. Vypadalo to tady, jako když tu lišky dávají dobrou noc….zámek nikde v dohledu nebyl. Kdybych se dívala z vlaku pořádně, když jsem jezdila za dcerou a nekoukala jen po zámku a jeho zdech, které mě upoutaly, tak bych viděla že pod zámkem je vlaková zastávka ale kde by mě to napadlo, když se moje oči automaticky obrátily nahoru na skálu a na zámek, který poutal….a rychlík " len sa mihol", když jsem projížděla.

Takže jsem po vystoupení z vlaku hledala koho se zeptat a kudy se dát….obešla jsem budovu a viděla rozsvícené okno a v něm někoho, zaťukala jsem a vyšla paní výpravčí. A tak jsem se jí poptávala…ta mě navigovala kudy jít, zkrátka 3 km k zámku, přejít koleje - musela jsem počkat až přejel rychlík, pak už nic prý nejelo a po přejití kolejí přijdu na cestu, která vede k hospodě a pak doleva po silnici mezi domy a když se zmínila že tam pak uvidím i zastávku pod zámkem, tak jsem ztrnula a ptala se jakou….no vlakovou! Takže jsem zkrátka musela šlapat 3 kiláčky….. ale co je to pro turistu, který miluje přírodu, jenže obloha se začala mračit a já se bála aby mě nakonec nepotkal pořádný lijavec.

Šlapala jsem a šlapala vedle pěkných domků a vilek, zahrádek a za mnou jsem slyšela dusot, tak jsem se otočila a to tři kluci utíkali za mnou, slušně mě pozdravili, já jim řekla "ahoj" a tak jsem se jich zeptala zda jdu dobře, to mě potvrdili a ještě i upřesnili, že je to asi už 500 metrů, rozloučili jsme se, oni odběhli nalevo a já pokračovala dál po silnici. A už jsem viděla v dáli malý kostelíček ale zámku jsem si nevšimla. A protože zase na zahrádce, okolo které jsem šla byla paní, tak jsem se jí zeptala jak daleko mám ještě k zámku, načež mě ukázala – tamhle už je. A vskutku za kostelíčkem v zeleni stromů jsem ho sama přehlídla…

Pokračovala jsem dál ke Kostelíku, naproti kterému přes silnici a pár schodech byl rodný dům hudebního skladatele Ant.Dvořáka. Byl trochu vyvýšen oproti Kostelíku. Nafotila jsem si oboje, Kostelík obešla, byla tam stará malá zvonička a taky "moje zastávka" na které bych bývala vystoupila, kdybych se neukvapila. Ale jen jsem udělala pár kroků najednou začalo ne pršet ale doslova lít jako z konve a ještě štěstí, že jsem byla blízko autobusové zastávky, ve které jsem se schovala. To byl ale "ceďák"! Kdybych zůstala na silnici, byla bych "durch"promočená na kůži.

Takže jsem tam stála asi 20 minut, než se déšť přehnal a pak jsem pokračovala dál k zámku do mírného kopce a přes most, který vedl přes bývalý vodní příkop. Vešla jsem na nádvoří, trochu se jen rozhlédla, protože jsem si šla napřed zjistit, kdy začíná prohlídka zámku. Začínala ve 13 hodin, takže jsem měla ¾ hodiny čas, koupila si vstupenku, taky magnetku, které sbírám a vyšla si nafotit zámek. Protože bylo času dost, tak jsem popošla ještě od zámku k parku, kde byla socha skladatele Ant.Dvořáka a od něj jsem vyšla vedle jeho rodného domu znovu ke Kostelíku a najednou zas průtrž mračen a deštník mě stávkoval, dráty mě ruply…tak honem zase k aut.zastávce, poblíž které jsem se už ocitla. No ještě že mě to nechytlo na té 3kilometrové cestě za zámkem…..to bych byla jako hastrmánek-tatrmánek….., tam bych se neměla kde schovat.

Když průtrž přestala obrátila jsem se již nazpátek k zámku, silnice se leskla po tom vydatném dešti, trochu ještě krápalo ale to nebylo už nic. A tak jsem došla do haly, kde se nás ve 13 hodin ujal průvodce. Ale – oznámil nám, že majitel zámku si nepřeje abychom nosili batohy, nebo jiné tašky, že by se mohlo o něco zavadit a že si je můžeme dát buď do společné skříně, která se zamkne anebo pod zálohou 50 kč do soukromého trezoru, no to se mě tedy ještě nikde na zámku nestalo a taky jsem se ohradila. Když jsem později zjistila, nemohli jsme do ničeho vrazit, to nešlo, ale asi se jednalo o to, aby někdo něco neodcizil…ale to jsme se mohli bát i my, když tam necháme svoje zavazadlo aby se něco takového nestalo nám. I přes výtky proti tomuto opatření jsem nakonec batoh nechala ve skříni i s foťákem a drahým... a spolu se mnou ještě i další turisti a šli jsme na prohlídku zámku.

Prohlídka se nám líbila, co zámek skrývá ve svých útrobách si můžete sami nalézt na Internetu a vizuálně se jím projít, to vám tu popisovat nebudu ale je to jako na jiných zámcích – pokoje s krásným nábytkem, různé nádobí, jak sklo, porcelán i keramika, také knihovna tu je, zkrátka se sem vydejte a uvidíte. Je to jen asi 30 km od Prahy a zámek je vskutku nádherný.

Jinak v obci Nelahozeves, která byla rodným místem Antonína Dvořáka je jeho rodný dům, ve kterém je muzeum ale to jsem nenavštívila a i když jsem si dům prohlížela, myslím, že ani nebylo otevřeno. Bylo tam nějak mrtvo. V obci se také koná každý rok od jara až do podzimu slavnost, která nese jeho jméno a sice „ Dvořákova hudební Nelahozeves“. Oslavy se konají na zámku ale část se koná i v Rudolfinu a nebo ve Zlonicích v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Další zajímavostí je, že se koná na počest hudebního skladatele "Dvořákova stezka" ale ta začíná v Kralupech nad Vltavou - na levém břehu Vltavy. Po červené značce se dostanete okolo řeky a skal, přes několik železničních tunelů až k samotnému zámku. Trasa je dlouhá asi 4 km.

Já jsem se po prohlídce zámku vydala ještě znovu podívat se k soše Ant.Dvořáka, která je blízko něj v parku ale zase jsem se obávala deště, protože začalo pomalu pokapávat…,naštěstí to nebylo tak zlé, byla to jen nepatrná sprška a tak jsem došla i přes ní k soše. Socha nese název "Zamyšlený" a drží v ruce taktovku, tedy aspoň si myslím…. Nafotila jsem si ji a okolo jeho rodného domu, který je na okraji parku jsem prošla opět ke Kostelíku, kde měla být pod ním vlaková zastávka, ale ouha ta byla v protisměru – vedla do Prahy a já potřebovala jet druhým směrem a tak jsem hledala podchod, který vedl přes koleje na druhou stranu a vydala se jím a už jsem se bála, abych nepřišla k vlaku pozdě. Dobře to dopadlo, za chvíli vlak přifrčel a já se vydala zase nazpátek domů. Výlet to byl super a byla jsem s ním spokojená. Poznala jsem zase něco nového a obohatila si vědomosti.

Kousek - tedy pár kilometrů od tohoto zámku se nachází zámek Veltrusy – možná moje další výletní místo…..