Cesta na Vysočinu - 1. Z Brumova do Moravského Krasu - retro 2001

Je červencové ráno, přede mnou sladkých 5 dnů dovolené a já dobaluju zbytek věcí na "VELKOU CESTU"... Mám : plný batoh, somradlo, velikou tašku s náhradním oblečením, igelitovou tašku s knihami a mapami a k tomu všemu ještě spacák a karimatku. Ještě že jedu s kamarádem autem ! Velitel vozu a můj "osobní řidič" Míra pro mne přijíždí přesně v 7.00 hodin a naštěstí mi pomáhá tu horu věcí přemístit z bytu do kufru jeho škodovky. Já jako hlavní navigátor - ( víc nás nejede ) - usedám vedle něj a vyrážíme na cestu : Z Brumova - Bylnice do vesničky Brumov na Vysočině ... ( a eště kúsek dál ) ... Přes Vlachovice, Loučku a Vizovice do Zlína a okolo Fryštácké přehrady jedeme do Holešova. Tady se zastavujeme v nádražním bufetu na snídani. Před léty - když jsem jednu dobu pracoval u VHS - tak jsme se tu pravidelně na začátku týdne scházeli a dávali si výbornou dršťkovou polévku. Dnes jsem si to tedy zopakoval a mohu jen s nostalgií povzdychnout nad dobou, kdy ji tady uměli dobře uvařit ... Nevadí, teplý blivajz alespoň trochu uchlácholil bouřivší se žaludek ! Pokračujeme do Hulína, velkým obchvatem objíždíme jedno z nejsličnějších moravských měst - Kroměříž s krásným historickým jádrem, zámkem a zahradami u břehů řeky Moravy - a přes úrodné lány Hané a menší pahorkatinu vjíždíme do města Vyškova. Mají tu hezky opravené náměstí a radnici s vysokou věží, na chvilku odstavujeme naše "koně" a jdeme na procházku do centra. Mirek si ve sportovních potřebách kupuje levnou karimatku. O kousek dál potkáváme jednu přepůvabnou bytost - samozřejmě rodu ženského - a když se za ní oba otáčíme, tak mají naše hlavy menší kolizi se sloupem pouličního osvětlení !!

Pokračujeme přes obec Drnovice se supermoderním fotbalovým stadionem, zanedlouho vidíme v dáli TV vysílač Kojál a to už víme, že je náš dnešní cíl - oblast Moravského krasu - na dosah. Projíždíme Jedovnicí, Vilémovicemi a mnoha serpentinami sjíždíme do kaňonu Pustého žlebu. Okolní svahy působí docela exoticky, neboť jsou porostlé trávou a osamělými shluky stromů. Připomíná to lesostep, ze které výrazně vyčnívají menší i větší, bělostné vápencové balvany a skaliska. Čeká nás tu 1. překvapení : cesta ke Skalnímu mlýnu je pro veškerá auta uzavřena - jedinou možností, kde odstavit auto je parkoviště nahoře u Propasti Macochy ! Činíme tak, platíme 40 korunek - naštěstí je to na neomezenou dobu - a jen o pár metrů dál překvapení druhé : pohled do hlubin impozantní propasti už není zadarmo ! Jakýsi "pan podnikatel" po nás chce za vstup na Horní můstek 5 kč a tváří se, jako by tu Macochu sám vykopal !!! Myslíme si s kamarádem, že i podnikání by mělo mít své etické mantinely - tohle je pouze prachsprostá zlodějna a opravdu by nás zajímalo, jak tohle někdo může povolit ... ( No asi jenom ten, kdo z toho má také nějaký profit, že ?!? )

Kazí se počasí, pohled do hlubiny není tak velkolepý, jak jsme očekávali a tak trochu zklamán vedu Mirka po značce a schodech ke Spodnímu můstku. Zde překvapení třetí : kus před ním je veliký zátaras se zákazem vstupu a sdělením, že je můstek v havarijním stavu a že chybí peníze na opravu!! Několika zákrutami okolo divokých vápencových skalisek a neméně divokého listnatého hvozdu se po turistickém chodníku dostáváme až na silničku na dně Suchého žlebu. Odtud nás čeká asi 1 km prudký výstup na vrchol protějšího svahu. V potemnělém lese hrůzostrašně vržou stromy, některé spadly přímo na chodník, takže nezbývá než je podlézt anebo přeskočit. Zanedlouho stojíme na začátku vysokého a dlouhého skalnatého ostrohu - ( jeho stráně a skály spadají strmě do hlubin žlebu ) - na němž naleznete zbytky hradu Blanseka. Překračujeme první hradní příkop a okolo zbytků nižších zdí klesáme ke druhému příkopu, který byl vyrubán ve skále a má svislé stěny. Po výstupu na menší pahrbek nad ním vlevo vidíme zbytky zdí na strmém skalisku. Pohled do hlubiny Pustého žlebu zde nabízí daleko intenzivnější zážitek než pohled na zarostlou Propast Macochu a navíc je to tady ZADARMO !! O kousínek dál se nacházejí patrové zříceniny hradního paláce - do dnešních dob zachovány spolu sousedící stěny ve tvaru písmene "L" ... a 10 otvorů po oknech. Je to tady moc hezké a romantické, škoda jen, že nám nepřeje počasí ... ( Hrad Blansek se podle historických pramenů správně nazýval Blansko anebo se též používalo názvu Starý Zámek. Jak to bylo u velkého množství moravských hradů, tak i tento byl založen biskupem Brunem ze Šaumburka po pol. 13.století. Zhruba o 200 let později se už označuje jako pustý a neobývaný . Tato zřícenina ale opravdu stojí i přes namáhavý výstup i v současnosti za vidění ! )

Od hradu prudce zestupujeme chodníčkem se zbytky bývalého zeleného značení dolů do Suchého žlebu a po pár set metrech stojíme před spodní stanicí lanovky, vedoucí nahoru k Macoše a s "úžasem" na ceduli čteme, že jízda nahoru trvá jen 2 minuty a stojí 50 kč. ( Budiž, někteří lidé by cestu nahoru nezvládli buď kvůli svému zdraví anebo naditým peněženkám, škoda jen, že na takovéto "atrakce" peníze jsou a přitom ubohý Spodní můstek zoufale žadoní o finanční pomoc !! ) Vracíme se kousek zpátky prohlédnout si Čertovu branku, což je vlastně chodba bývalé průtokové jeskyně ve skalním útesu hned u asfaltky. Pak už pokračujeme pod mohutné skály Zobany, pod nimiž se nachází vstup do Punkevních jeskyní a z otvoru ve skalní stěně vytéká tajuplná říčka Punkva. Tady nás čeká poslední dnešní nepříjemné překvapení : my dva bláhovci jsme samozřejmě chtěli vidět i zdejší překrásné podzemí, ale jsme absolutně bez šance - lístky jsou na měsíc dopředu vyprodané !!!!

A tak aspoň chvíli nešťastně čučíme na výtok Punkvy, odkud co chvíli vyjíždí na denní světlo loďka s turisty a pak kaňonem žlebu po proudu Punkvy ke Skalnímu mlýnu. Cestou nás předbíhá velmi početný zástup německých turistů a dětí - nejspíš z bývalého NDR - a musíme si dát pozor, aby nás z cesty nesmetl projídějící silniční vláček narvaný cizinci ! U vstupního portálu Kateřinské jeskyně se rozhodujeme, že když je tak škaredé počasí, tak pojedeme aspoň na prohlídku Sloupsko - Šošůvských jeskyní. A tak prohlídku "Kateřinky" a nedalekého Čertova mostu k naší veliké škodě vylučujeme z programu a vracíme se po žluté značce nahoru na Macochu. První 1.5 km nás cesta vede stále do kopce - až po Křenkův památník - pak už po náhorní planině zarostlé lesem - ( ale to už začíná pršet, ksakru ) - až na parkoviště k autu. Zde na ceduli zjišťujeme, že poslední prohlídka v jeskyních ve Sloupu začíná v 15.30 a tak jsme i tuto možnost propásli !! Co teď ?? Směr Holštejn !!!

Při naší cestě míjíme po pravici Jeskyni Balcarku, která má ze 4 zpřístupněných jeskyní v Moravském krasu asi tu "nejbarevnější" výzdobu. U Ostrova míjíme rybník se skluzavkou a pak přes les a úzký dřevěný most - (zrovna nad propadáním "Rasoven" ) - a vjíždíme do vesničky Holštejna. Zastavujeme až u jeho posledních domů, mají tu malý rybníček a hezká boží muka. Právě probíhající dešťovou přeháňku využíváme v suchém interiéru vozu ke svačině a poslechu jakéhosi toho "bigbítu". Mirkovi totiž na přehrávači nefunguje rádio a tak jsem sebou z domu vzal asi 10 audio kazet. ( Kromě lásky k rockové hudbě nás s kamarádem spojuje vášeň pro literaturu, přírodu a cestování a hlavně láska k hradům a zámkům. Nejradši ale oba máme romantické hradní zříceniny ...) Déšť ustává, Míra bere deštník a já baterku a vedu ho přes louku pod velkou bělostnou skálu. Napřed prudší výstup na temeno bělostného útesu, kde jsou zbytky kdysi významného hradu Holštejna. Zachovaly se tu docela vysoké - ( až 8 m ! ) části hradeb. I když je počasí nelibé, vyhlídka ze skály na vesničku a okolí je i tak moc hezká ! Pak zestup na louku přímo pod nejvyšší skalní stěnu, kde se černá otvor jeskyně Lidomorna. Protože sebou mám baterku, tak můžu kamarádovi ukázat i nitro této impozantní přírodní pukliny ! Jak už její název - a též německý název hradu napovídá - jeskyně ve středověku opravdu sloužila jako vězení : nahoře s hradem byla propojena přírodní šachtou, nynější vchod byl ale v té době pochopitelně zazděn. Hrad založil v pol.13.století nějaký Hartman z Ceblovic, později patřil pánům z Lipé a jedné větvi pánů ze Sovince. Za husitských válek hrad i městečko rozbořeny a pusté, hrad byl ale ještě jednou a to v polovině 15.století obnoven. Zhruba o století později ale definitivně zanikl. A to ne v důsledku nějaké další válečné pohromy, ale protože o něj jeho majitelé ztratili zájem...

Po turistickém chodníku a okolo toku Bílé Vody vedu Mirka k propadání obou "Rasoven". Ze slují a otvorů do podzemí stoupá úžasný vzduch, působící jako balzám na naše - a hlavně moje "prohulené" plíce... Pokračujeme ještě na návrší, kde poklop uzavírá šachtu se žebříkem a propasťovité jeskyni označené zcela lakonicky jako " 13 ". Někde hluboko pod námi se v podzemí stékají okolní potoky a vzniklá říčka dostala poněkud nezvyklý a tajemný název - Punkva ...

Pak už se vracíme k naší škodovce a v dalším prudkém lijáku přejíždíme do obce Sloup. Zdejší barokní kostel získal po opravách velice hezkou, modrou fasádu. Jdeme omrknout vstup do jeskyní, abychom věděli, kdy bude ráno první prohlídka a pak už do útulné hospůdky na pivo a kofolu. V televizi sledujeme zprávy, "Milionáře" a samozřejmě také půvabnou obsluhující číšnici. Poté do auta, odjezd na louku za obec, vybalení věcí a protože spíme kvůli dešti uvnitř v autě, tak ještě poslech hudby a povídání dlouho přes půlnoc, než nás šumění deště za okny ukolébá ke spánku ...