ČESKÝ KRUMLOV 24 - 5.Návštěva ZOO Hluboká a pohádkového zámku

Ve středu budíček už ve čtvrt na šest a po snídani jsme z autobusového nádraží odjeli luxusním vyhlídkovým spojem s WC do Českých Budějovic. Tady přestup na už „normální“ bus, ze kterého vystupujeme na rozcestí „Hluboká, Ohrada, ZOO.“

U silničky odbočující k blízkému loveckému zámku (a jen pár desítek metrů od břehu Munického rybníka) stojí malá barokní kaplička se stanovou střechou. Jako poděkování po odeznění morové epidemie ji nechal postavit kníže Schwarzenberg. Na čelní straně se nachází otevřený zaklenutý vchod chráněný kovanou mříží, přes níž lze nakouknout na polychromovanou dřevěnou sochu sv.Rocha. Roku 1994 byl ale originál odvezen a nahrazen touto kopií.

Pak už stojíme na břehu Munického rybníka, který je součástí rybniční soustavy u Hluboké nad Vltavou. Patří v ní těm větším (nekorunovaným králem je Bezdrev) a na první pohled je to takové naše malé vnitrozemské moře. Na netu se dozvíte, že má rozlohu 108 ha při největší hloubce 3 m, že na něm roste chráněná kotvice plovoucí a že je část jeho jižního břehu využívána na výběhy zde chovaných vodních ptáků. Mne by ale zajímaly i další věci: např. kolik v něm žije ryb a zda za svého života prošmejdí rybník opravdu celý a dostanou se i k protilehlým břehům... no a pak také, kolik zde sídlí vodníků, protože tak rozlehlou vodní plochu přece nemůže spravovat jediný hastrman! Jenže o tom už se na internetu nikde nepíše...

 

 

Po břehu vodní nádrže vedla mezi stromy „lesní“ cesta a po ní jsme se po chvilce dostali ke vstupu do zoologické zahrady a vedle stojícímu baroknímu zámku Ohrada. Byl vystavěn začátkem 18.století podle projektu, který pro knížete Schwarzenberga vytvořil architekt P.I.Bayer. Panstvu sloužil tento honosný lovecký zámek k pořádání honů a loveckých slavností.

Dnes jsou v něm umístěny sbírky muzea v podobě několika stálých expozic: Myslivost, rybářství, sokolnictví, Salačova sbírka paroží jelenovité zvěře z celého světa a poslední lesnická expozice má název „Les pramenů – příběhy lesů.“

Protože máme poměrně nabitý program, muzeum jsme bohužel museli vypustit (já v něm ale kdysi byl a moc se mi líbilo) a zamířili ke vchodu do ZOO Hluboká. Cestou ještě foto Jany u velké dřevěné plastiky ptáka (ať má cérka na co vzpomínat!), a pak už koupě lístků.

Zoologická zahrada byla založena roku 1939 a tehdy se nazývala „Ohrada.“ Specializuje se na chov zvěře žijící u nás a v Evropě, k vidění jsou tu i tvorové z jiných světadílů. Nynější rozloha zahrady je šest hektarů (přístupno veřejnosti je 4.5 ha) a má se tu nacházet ve 250 druzích okolo tisícovky zvířat. My všechny neviděli, neboť části areálu právě procházely rekonstrukcí a i další některé výběhy byly prázdné. Pěkný byl jihoamerický pavilon Matamata, ale bez focení, protože se nám objektivy hned po vstupu zamlžily. Zajímavé jsou tady výběhy vodního ptactva umístěné u břehu Munického rybníka s plameňáky a jakýmisi vzteklými husami se žlutými klofáky. Z šelem jsme na dálku zahlédli medvěda a rysa, z jiných živočichů zblízka pak klokany, gazely, nějaké opice a jiné tvorstvo. Zlatým hřebem byly panáčkující surikaty. Jinak nás prohlídka dost zklamala, protože na to, že vstupné činilo 150 kč na osobu, tak to tady bylo dost slabé. Zlatá ZOO Lešná!

Po prohlídce jsme se stejnou cestou po břehu Munického rybníka vraceli ke kapličce na rozcestí. Cestou foto plující labutě a siluety romantického zámku Hluboká, vypínající se na kopci nad stejnojmenným městečkem. A právě k němu vedly naše další kroky.

Od rozcestí jsme po břehu vodní plochy pokračovali ještě asi půl kilometru, pak přešli silnici a okolo Podhradského rybníka stoupali Tyršovou ulicí nahoru do města Hluboká nad Vltavou. V něm dnes sice žije „jen“ okolo 5600 obyvatel, jenže přes sezónu jeho počet prudce stoupne díky návštěvníkům odjinud, dychtivých prohlédnout si místní čarokrásný zámek. Oproti centru Českého Krumlova nám tu ale připadalo „liduprázdno.“

Nad východním koncem Podhradského rybníka začala ulice stoupat a my tady minuli skromnější svatostánek Husova sboru. Jedná se o původní židovský chrám – synagogu, vystavěnou v historizujícím slohu začátkem 20.století. Spolu s vedlejším židovským ghettem byla funkční až do nacistické okupace. Po osvobození se objektu ujala Církev československá husitská a po roce 1960 ji zakoupila. Při zařizování modlitebny byl upraven nový hlavní vchod.

Nejznámější stavbou Hluboké nad Vltavou je sice pohádkově krásný novogotický zámek, ale hlavní dominantou městečka rozloženého ve svahu pod ním je kostel zasvěcený sv.Janu Nepomuckému. Vypíná se poblíž náměstí Čsl.armády na Masarykově třídě. Kupodivu i on byl vystavěn v novogotickém slohu. Z pohledu dronu má půdorys kříže s polygonálním uzávěrem. Sestává z hlavní chrámové lodi, v jejíž polovině se nachází dosti neobvykle umístěná příčná loď a z vysoké hranolové věže zvonice, vystupující nad vstupním průčelím obrácenému k již zmíněné třídě.

Kostel nahradil starší svatostánek. Výstavba probíhala pod vedením knížecího architekta a stavitele Franze Beera a už v září 1846 byly do dokončené věže zavěšeny zvony převezené ze zámecké kaple. Hlavní oltář zdobí obraz sv.Jana Nepomuckého namalovaný R.Mullerem. Zobrazuje nanebevzetí českého sv.Jana s doprovázejícimi jej anděly a pozadí malby dotváří panoráma Prahy s Hradčany a ještě nedostavěnou katedrálou sv.Víta. Varhany disponující 702 dřevěnými píšťalami, 13 rejstříky a 22 pedály dodala pražská firma „Hloušek a Vocelka.“ 16.května 1847 chrám slavnostně vysvětil kardinál Bedřich pocházející ze Schwarzenbergského rodu. Od té doby se zde každoročně v Hluboké koná „Svatojánská pouť.“

 

 

V devadesátých letech minulého století proběhla celková rekonstrukce kostela a roku 2005 byly slavnostně posvěceny tři nové zvony dodané firmou „Rudolf Perner“ z Pasova. Nesou jména sv.Jan Nepomucký, sv.Václav a sv.Vojtěch.

Po venkovním obvodu chrámu jsou umístěna jednotlivá zastavení křížové cesty a před kostelem stojí dvě císařské desky z roku 1854,zasazené sem na počest svatby Františka Josefa I. a jeho choti Alžběty Bavorské známé pod přezdívkou „Sissi.“

 Kostel zbudovaný z kamenného zdiva s cihelnými ostěními a oživený žlutě natřenými vystupujícími pylony (na věži lizénami) je cenným dílem architektury, dotvářejícím malebnost středu města.

 

 

Na svém horním konci Tyršova vyústila na nepravidelné náměstí Čsl.armády, nacházející se u vyústění pěti ulic. Ta hlavní Masarykova dále pokračuje po vrstevnici k severozápadu a je hlavní osou centra městečka. Pěší zónu oživuje novodobá fontána a plastika anděla. Mezi kostelem a hlavní částí rynku stojí na jižní straně „Pivovar Hluboká.“ Výroba chmelového moku zde byla po sametu obnovena a vaří se velmi oblíbený Melichar 11% a Kašpar 12%.

Do svažité hlavní části náměstí ústí zespodu ulice Tyršova a Sokolská. Směrem k severu z něj do kopce vybíhá jedna bezejmenná komunikace a pak hlavně ulice Komenského, která je doprovázená modrým tur.značením a je pro pěší nejkratší cestou k místnímu zámku. Tuto hlavní plochu rynku krášlí kašna s vysokou tepanou mříží.

Největší kuriozitou náměstí Čsl.armády jest fakt, že jej ze všech světových stran obklopují objekty ubytovacích a pohostinných zařízení. U Tyršovy ulice tvoří nároží stavení s názvem „Solidní Šance,“ jenž je podnikem rodinným. Díky ochotě personálu jsme se tu i přes rezervaci většiny stolů velmi dobře najedli (vepřová kotleta s houbovou omáčkou a rýží) a já ochutnal i výborné polotmavé pivo z místního pivovaru.

Po obědě už jsme vyrazili k poslednímu, ale hlavnímu cíli našeho výletu. Pohádkový zámek stojí na vrcholu ostrohu a jeho fascinující podoba vznikla díky cestě knížete Jana Adolfa II. ze Schwarzenberga a jeho choti Eleonory do Albionu. Inspirace Windsorem se promítla i do přestavby jejich sídla tady na Hluboké a vše bylo zbudováno ve stylu tudorovské gotiky.

V době vzniku byl soudobými kritiky označován za kýč, leč doba se změnila a my si dnes něco takového (jakož i při prohlídce třeba Karlštejna či Bouzova) určitě nemyslíme.

V exteriérech i interiérech tohoto feudálního sídla se natáčely scény mnoha filmů i pohádek, z nichž i ta nejznámější (a nejoblíbenější mojí mámy) – Pyšná princezna.

Na prohlídku přepychových zámeckých komnat odchází Jana sama. Já je zhlédl před samým koncem socialismu v rámci třídenního zájezdu ROH po jižních a západních Čechách a dnes namísto nich prozkoumal francouzskou zahradu se skleníkem, zámek obklopující. A také přilehlý anglický lesopark, odkud jsem zavolal mé rodičce.

„Gde ste?“ ptala se.

„Zavaž mi střevíček!“ odvětil jsem. A vzápětí dodal: „ Ale né v Telči, ale na Hlubokéj.“

Po delším kvokání jsem mobil vypnul a vydal se vstříc naproti Janě, která byla prohlídkou naprosto uchvácena. V městečku jsme se ještě před odjezdem do „Budějic“ a pak do Českého Krumlova stavili na náměstí v cukrárně na limču a něco dobrého k tomu a při chůzi na zastávku si užívali posledních slunečních paprsků na naší dovolené.

Spolu s večerním příchodem dešťů večer ženě zazvonil mobil. Volala jí sestra, že spolu s přítelem právě přijeli do Krumlova a jsou ubytováni v centru historického jádra v jednom hotelu. Uvidíme se ale až zítra odpoledne, protože my do té doby chceme konečně uskutečnit prohlídku místního hradozámku a oni mají zase svůj program...