Čachtický hrad a Alžběta Báthoryová - Slovensko

Život Báthory - legenda nebo skutečnost???

Návštěva středověkého kamenného hradu Čachtice nebyla jen splněním dalšího cestovatelského snu, ale i vzpomínkou na dědečka, kterému jsem jako malé dítě v  knihovně často okukovala Čachtickou paní. Výlet na Slovensko, umocněný kvalitním a zároveň (ostro)vtipným komentářem průvodce, velmi předčil moje očekávání. V pouhém jednom dni jsme s CK Čebus  za symbolickou cenu navštívili na vrcholu Bradla mohylu Dr. Rastislava Štefánika, ministra války a jednoho z významných zakladatelů Československého státu, poté  následoval průlet lázeňským městem Piešťany, v sídle Alžběty Bathory  jsme se vrátili o pár stovek let zpět a cestou domů jsme to vzali přes Slovácko, mrkli na větrný mlýn v Kuželově a mimo plánovaný program jsme skončili v Ostrožské Nové vsi ve vinotéce. Zpět do Brna jsme  přijeli lehounce rozjaření. Nepoložily nás (co se do průměru věku účastníků zájezdu týká) - zdatné důchodce - ani tropy. Rtuť teploměru totiž v den výletu  ukazovala nad 30 stupňů ve stínu. 

Čachtický hrad se tyčí na jednom z ostrohů Malých Karpat ve výšce 375 m.n.m. v Čachtickém krasu mezi obcemi Čachtice a Višňové.  Budován byl od první poloviny 13. století jako pevnost. Majitelé se zde střídali různými způsoby: koupí, dary, násilným ovládnutím atd. Hrad v různých obdobích měnil svou podobu - zažil poškození,  ale i značné přestavby a rozšíření např. o palác, kapli, bašty, předhradí, opevnění atd. Přeskočím kus této košaté historie s dovolením průvodce vkládám  webové stránky, kde je podrobně popsána. V roce 1602 hrad odkoupil  bojovník proti Osmanským Turkům s prudkou povahou a velikou silou, uherský šlechtic,  František Nádasdy I. Po jeho smrti (1604) Čachtice i s panstvím zdědila jeho žena, hraběnka  Alžběta Báthoryová – Nádasdy, pocházející též  z významného uherského šlechtického rodu. Právě díky této ženě byl a stále je hrad zapsán v povědomí široké veřejnosti.

Alžběta Báthoryová (Erzsébet Báthory) se narodila 7.8. 1560 v Maďarsku. Dětství strávila na hradě Esced.

Rodiče, Anna Báthory a Juraj Báthory,  pocházeli z různých větví stejného rodu, což v té době nebývalo kvůli čistotě  šlechtické linie nic neobvyklého, bohužel si ale takováto spojení nesla možné degenerativní následky. Alžbětinu konání sadistických ukrutností  jsou však přisuzovány především povahové rysy jejího rodu. Báthoryové měli sklony k sexuálním zvrácenostem, sadismu, výstřednostem, samolibosti, krutosti. Průvodce např. zmínil Alžbětina strýce, polského krále, Štěpána Báthoryho, jako extrémně agresivního člověka.

Alžběta byla na svou dobu velmi vzdělaná a ovládala několik jazyků. Františka Nádasdyho, člověka s velkým politickým vlivem,  si vzala 4 roky po zásnubách, ve svých 15 letech v jeho sídle Sárvár. Tam se pak i přestěhovala. Ještě dříve, v roce 1574, však otěhotněla  s rolníkem. Tajně porozenou dceru Anastasii musela odevzdat do pěstounské péče.  

Protože byli Alžběta i František velmi bohatí, jejich sňatkem se spojily obrovské majetky.   Alžběta dala Františkovi pravděpodobně 5 potomků - Annu, Uršulu, Kateřinu, Ondřeje a Pavla. V počtu dětí se kronikáři trochu liší. Dvě děti zemřely. 

Alžběta byla velmi schopná správkyně svého majetku. Uměla ale být nekompromisní, sebemenší přestupky krutě trestala. Služebnictvo se jí bálo.

Hraběnka se, PRÝ, věnovala lidovému léčitelství. V myslích lidí však byla kvůli těmto  často tvrdým a okultistickým "léčebným praktikám“ spojována s ďáblem.

Některé prameny hovoří o její bisexualitě a perverzi.

František, voják srdcem i duší, trávil život ve vojenském táboře či na politických jednáních, doma se zdržoval minimálně. O manželčiných sadistických praktikách však věděl.

Podle legendy se uherská hraběnka, přezdívaná Čachtická paní, posedlá touhou po kráse, dopouštěla stovek vražd a týrání, a to nejen v podzemí čachtického zámku, ale i na svých dalších panstvích.

Byla přesvědčená, že bude-li se koupat v krvi mladých děvčat, omládne. Na sběr krve údajně využívala "železnou pannu", svěrací kazajku, která oběť probodla. Počtem spáchaných zločinů se jeví jako největší ženská masová vražedkyně v dějinách lidstva.  Svědčí o tom i zápis v Guinessově knize rekordů.

Přisouzeno jí bylo, dle výpovědi svědkyně, která údajně našla Alžbětin deník s evidencí obětí, až 650 vražd, vykonaných krutými způsoby.  

Alžběta měla své věrné komplice  -  Johannese Ujvaryho, přezdívaného Ficko, jediného mužského sluhu, který se účastnil mučení, Ilonu Jo, kojnou svých dětí, Dorotheu Szentes, ženu velké síly a údajně i čarodějnici a dále pak nejaktivnější sadistku a údajně snad i milenku, Annu Darvuliu. Za vedení Anny spáchala Čachtická paní největší zvěrstva. Anna zemřela v roce 1609, tedy ještě  před vykonáním rozsudku. Později hraběnce sloužily Erszi Majorová a Katarina Beneczky. Sluhové pomáhali se sháněním obětí, s jejich mučením, zabíjením a s odklízením mrtvých těl. Alžběta nejdříve pro své potěšení mučila své mladé služky a  také dívky z okolí - dcery  rolníků, vylákané na hrad. Později svůj repertoár rozšířila i o dívky ze šlechtických rodin, které se šly učit dvorské etiketě do Alžbětiných sídel.

Průvodce na hradě nám v den prohlídky řekl méně drastické  informace:

Železná panna údajně neexistovala, hraběnka neprováděla koupele v krvi dívek, i když se snad touto lidskou tekutinou potírala, protože byla přesvědčena, že tak zmírňuje příznaky stárnutí kůže. Nezničila přes šest stovek životů. Množství zavražděných dívek rukou Báthory a jejich věrných pomocníků se dle jeho  informace pohybovalo mezi 37 – 80.

Průvodce dále sdělil, že Báthory a její sluhové týrali oběti  různými způsoby - polévali  je venku v zimě  studenou vodou dokud neumřely na podchlazení, bičovali je na holou pokožku, svazovali je tak silně, až  jim přerušili krevní oběh, píchali obětem jehly pod nehty atd. Všechna týrání vedla dříve či později ke smrti.

Záhadné ztráty dívek nezůstaly bez povšimnutí. Proti Čachtické paní se zvedla vlna odporu, Na příkaz krále Matyáše Habsburského v roce 1610 věc začal prošetřovat  Juraj Thurzo. Při neohlášené návštěvě hradu Čachtice byl svědkem zvěrstev. Dorothea, Ficzko, Ilona, Erszi i  Katarina byli zatčeni, odsouzeni a umučeni. Dorothee a Iloně uštípali horkými kleštěmi  prsty a poté byly ženy upáleny na hranici. Ficzko byl také upálen a  Erszi popravena. Jediná Katarina trestu smrti unikla.

Názory na život této ženy se dle mnoha přečtených  článků jeví opravdu velmi  rozporuplně.  

Jedni historikové věří, že se Alžběta v důsledku svého psychického narušení (sadismu, zvrhlosti) a černé magie - drsných praktik léčitelského experimentování - zločinů dopustila. Jiné archivní prameny však považují sadistické vraždy baronky za vykonstruované  a jejímu obvinění  připisují především politické pozadí a touhu mnohých po jejím obrovském majetku. V duchu druhé varianty názoru vznikl koprodukční film režiséra Juraje Jakubiska – Bathory.

Už skutečnost, že hraběnka  nikdy nepředstoupila před řádný soud a na rozdíl od jejich spolupachatelů, přežila, zůstává prazvláštní. Zasloužil se o to již výše zmíněný palatín Juraj Thurzo, bývalý přítel Alžbětina manžela, kterého František I. Nádasdy těsně před svou smrtí písemně požádal o ochranu jeho rodiny. Thurzo chránil  Alžbětu před odsouzením nejen kvůli dodržení slibu Františkovi, ale i kvůli udržení jejího majetku. Z důvodu vysokého postavení Alžbětina rodu chtěl také zabránit skandálu. Měl samozřejmě i vlastní zájem o její bohatství. Kdyby  byla Báthory  odsouzena k smrti, její jmění by bylo zkonfiskováno králem.

Z dalších zdrojů se vyčetlo, že František I. Nádasdy, přezdívaný Černý rytíř Maďarska,  propůjčil uherské koruně velké množství peněz na financování války proti Turkům. Z tohoto důvodu, více než ze spravedlivosti, byla patrná snaha vlády hraběnku odsoudit, získat její vlastnictví a umořit tak své vlastní dluhy.

Velmi laxní postoj k této kauze, v době, kdy se krutě trestaly i banální prohřešky, projevila  i církev.

Alžběta byla v roce 1610 za své  „činy“ J. Thurzem uvrhnuta do doživotního domácího vězení na hradě v Čachticích. Legendy vypráví o zazdění hraběnky do souboru místností se štěrbinami na větrání a jídlo. Dle informace z  jiných pramenů se Alžběta mohla volně  pohybovat v určitých prostorách hradního komplexu a přijímat některé návštěvy. Přes panovníkovy další nátlaky a snahu o nový soudní proces se dařilo Thurzovi tuto záležitost zdržovat. 21. srpna 1614 Alžběta zemřela na selhání srdce. Není také vyloučeno, že byla otrávena. Hraběnka byla pohřbena v Čachticích, ale kvůli rozruchu vesničanů bylo její tělo převezeno k rodišti Esced. Dnešní umístění těla je neznámé.

Alžběta žila dál v lidových pověstech. Těžko říci, které části vyprávění se zakládají na pravdě a které jsou pouze klevetami. Z přečtených textů mi však vyplývá skutečnost, že  Alžběta měla nad svými poddanými téměř neomezenou moc.

Po smrti Alžběty získaly na základě její poslední vůle majetek děti. Po napadení Pováží Turkotatary provedl v letech 1664 – 1670  František Nádasdy II., syn Pavla Nádasdyho, na hradě rozsáhlé úpravy. Kvůli odhalené zradě proti Habsburkům byl František popraven. Císařské vojsko čerstvě zrekonstruovaný hrad i zámek v Čachticích (ve kterém rodina Báthory bydlela) poškodilo. Veškerý majetek Alžbětina vnuka Františka Nádasdyho II. propadl císaři. Část zkonfiskovaného panství rozdělila královská komora mezi významné rody. V době  protihabsburského povstání Františka II. Rákócziho (poč. 18. stol.) prodělal hrad devastaci zcela zásadní. Protože se Rákóczimu hrad nepodařilo dobýt, nechal ho za pomocí francouzského dělostřelce vybombardovat. Breunerovci a Springerovci, poslední majitelé,  vlastnili zcela nefunkční chátrající hrad v letech 1855 – 1859.

Rekonstrukce Čachtic začala v 1. pol. 20. stol. a pokračuje dodnes.

Proskotačila jsem se ruinami Čachtického hradu a z jeho hradeb se rozhlédla  do karpatských dálav  i na obec Čachtice.

Problematikou Báthory se zabývalo mnoho romanopisců i dramatiků. O její krutosti se zpívají po celém světě  písně.

V prostředí Čachtického hradu byly kromě již výše zmiňované Jakubiskovy Bathory natočeny  např. filmy: Tajemství hradu v Karpatech (ČSSR /1981), či Dračí srdce ( USA/1996).

Na závěr nás průvodce pobavil příběhem o podvodnících, kteří pod záminkou předvoje Filmového studia Barrandov, přijeli v roce 1961 do Čachtic o krvežíznivé baronce natáčet. Probíhaly zde castingy.  Filmaři  si vybírali především mladé holky, které nechali běhat po  pláni v rouše Evině. Hanbaté scénky se většinou točily na prázdnou kameru. Za své skvělé  herecké výkony měli být občané Čachtic po příjezdu hlavního  filmařského štábu z Prahy odměněni. Nikdy se tak nestalo, zato filmaři se nechali nadšenými místními v čase natáčení bohatě hostit. Podvodníci byli za svůj filmařský um náležitě potrestáni.  Čachtický Hollywood se stal vděčným tématem recesistů.

 

Co napsat závěrem? Mohu potvrdit, že hrad právem přitahuje pozornost mnoha návštěvníků.

 

Mapa hradu: viz fotogalerie

Poděkování průvodci na hradě Mariánu Imriškovi za ochotu se podělit o životě Báthory a o Čachtickém hradu. Taktéž poděkování průvodci CK Čebus.

 

Doporučení http://www.invia.cz/

CK  http://www.cebus.cz/

 

Čerpáno z:

www.cachtice.sk

 

http://www.treking.cz/regiony/cachtice.htm

http://www.alzbeta-bathory.cz/zivot

http://www.panovnici.cz/alzbeta-bathory#cv

https://cs.wikipedia.org/wiki/Al%C5%BEb%C4%9Bta_B%C3%A1thoryov%C3%A1