5. Sýr Gamalost a Bergen aneb Putování Norskem V.

Den desátý – sobota 17.7.2004

V noci nám u stanu v pravidelných intervalech pískal nějaký pták. V 10 hodin jsme vyrazili směrem na Sogndal. Objížděli jsme fjord a viděli na druhém břehu opět vodopád Feigumfossen. Pršelo. Všude rostou plantáže malin – malinice. Dojeli jsme do Sogndalu,docela příjemné městečko rozprostřené do svahu. Vyšlápli jsme si kopeček ke kostelu. Moderní s červenou fasádou a vitrážemi z roku 1867. Poblíž se tyčil runový kámen – asi 2 m vysoký obelisk s runami v pravé části. Byly docela zašlé. Kámen prý pochází z roku 1021 a stojí na místě, kam dopadl šíp krále Olava, když zde šířil křesťanství. Jeli jsme dál podél Sognefjordu (největší a nejhlubší norský fjord – 180 km dlouhý, průměrná šířka 5 km). Směřovali jsme na Hellu, cestou jeden celkem vysoký vodopád značený bludičkou. Z Helly jsme pluli trajektem na druhou stranu fjordu do Vangsnesu. Plavba trvala asi 20 minut. Z paluby jsme pozorovali krajinu. Hory kolem byly zahaleny prstenci mraků. Už zdáli jsme uviděli bronzovou sochu vikingského krále Fridtjova, který podle legendy panoval v této části Norska. Socha je vysoká 12m a 12 m je vysoký i podstavec. Váží 14 tun. Městu ji daroval německý císař Vilém II. roku 1913.

potom jsme zamířili do Viku. U informační tabule nás nějaký pán nalákal do svého muzea Kristianhus Motor museum, kde je k vidění asi 200 lodních motorů, i přes 100 let staré, rybářské čluny a doplňky jako např. spodní prádlo (trika a podvlíkačky). Zapsali jsme se mu do pamětní knihy. Dojeli jsme do centra a hledali syrečkárnu, v níž se vyrábí Gamalost nejstarší norský sýr, který si s sebou brali na výpravy i Vikingové. V podnikové prodejně, kde měli vystaveno i pár přístrojů a bar (židličky byly udělané z kovových lahví na mléko) jsme zakoupili čtvrtku sýra (stál 37 NOK). Na parkovišti za obchoďákem jsme si udělali piknik. Sýr vypadal jako bábovka, světlý prostředek, tmavý kraj, stejně se i drobil (jeho konzistence se skládala z drobečků). Byl hořký a nechutnal mně. Potom jsme si jeli prohlédnout místní kostely. Nejprve dřevěný kostel Hopperstad, asi z roku 1150. Kolem hlavní lodi bylo podloubí s vyřezávanými sloupy. Potom jsme jeli ke kamennému románskému kostelu z roku 1170. Opět draci a jeden i kamenný. Věž zdobil vytesaný reliéf koně (rok 1882). Ve všech kostelech chtěli vstupné, tak jsme dovnitř nešli.

Zamířili jsme dál přes vrchol do dalšího údolí k městu Voss. Opět jsme se vyšplhali do hor, všude ovce a kolem nás se kupily mraky. Na odpočívadle před tunelem byly ovce loudilky. Chodily po parkovišti, olizovaly auta a loudily sušenky. Dole po námi se ploužily mraky. Sjeli jsme dolů, na odpočívadle jsem málem zůstala uvězněná na záchodě. Dál jsme sjeli k Tvindefossen. Nádhera. Nejprve tekly dva proudy, pak čtyři – jeden vlevo a tři vpravo a nakonec se rozdělily v šest proudů.

Dojeli jsme do Vossu, ležícího mezi Hardangerfjordem a Sognefjordem. Prohlédli jsme si zvenku kamenný kostel z roku 1270. Za místní poštou se tyčí kamenný placatý kříž sv. Olava z 11.století, obrostlý mechem a lišejníkem. Stále pršelo. Projeli jsme snad 20 tunelů. Místo na spaní jsme našli před Bergenem u nějaké horské bystřiny. Stále pršelo a hukot potoka sílil. Nikdo z nás nespal. Báli jsme se, aby se potok nerozvodnil a nespláchl nás. Ve tři hodiny ráno jsme se raději zabalili a hledali nové místo. Nakonec jsme se zabydlili na silničním odpočívadle a ve tři čtvrtě na čtyři už jsme uléhali na novém místě. Stále pršelo.

Den jedenáctý – neděle 18.7.2004

Dnes naštěstí nepršelo. Vybatolili jsme se až v 10 hodin a vydali se do Bergenu. Cestou opět několik tunelů. Bergen, trhové přímořské letovisko je druhé největší norské město (222 000 obyvatel). Bylo založené v 11.století a až do 14.století bylo hlavním městem. Parkovali jsme v garáži. Nejprve jsme zašli do informační kanceláře a zásobili se letáčky. Prohlédli jsme si radnici- nic moc- normální panelák. Na pěší zóně vyhrávala ruská rodina v krojích na balalajky a stála zde zlatá živá socha. Zamířili jsme do Univerzitního muzea, které má dvě části. Vstupné 30 NOK. Nejprve jsme prošli přirodovědnou část, kde je geologie, horniny, minerály, fosilie, vývoj člověka – měli tam i naši Věstonickou Venuši, kosti z dinosaurů, mamutí kly, lebka z tyranosaura, zkamenělí mamuti, vývoj rostlin – herbáře, vývoj živočichů – zástupy vycpaných zvířat (savci, ptáci, mořští živočichové), kostry velryb a narvalů.Tolik mrtvol pohromadě.

Potom jsme přešli do druhé budovy, kde je Historické muzeum. Nejprve jsme si prohlédli expozici Vikingů (mj. model chatrče, zbraně, šperky), další expozice vývoj křesťanství v Norsku (od počátků, po reformaci a pietismus), byly zde vyřezávané sloupy, portály a dveře ze zničených kostelů, různé oltáře, sochy, kazatelny, ornáty, monstrance, obrazy svatých, vitráže, křtitelnice. Další expozice Ibsen v Bergenu – památky na jeho pobyt, kostýmy, scény, dekorace. Model čtvrti Bryggen, starý nábytek z různých částí Norska, předměty denní potřeby – nádobí, vyřezávané žehličky, vývoj textilnictví – způsob výroby látek, tkaní, ukázky krojů, výšivek, zdobené koruny pro vdané ženy. Poslední expozice – etnografické sírky – kultury Jižní a Severní Ameriky. Člověk už ani nestačil všechno vstřebávat, bylo toho opravdu dost.

Pak jsme vyrazili do Bryggenu (stará dřevěná část hanzovního města z počátku 18.století zapsaná na seznamu památek UNESCO). Prošli jsme si rybí trh, kde měli všechno - svetry, trolly,čepice, trička, matrjošky, šperky, plyšáky. Hlavním sortimentem ale byly ryby. Koupili jsme si bagety s rybami (krab, krevety, losos). Celkem dobrá. Prošli jsme si Bryggenem – domy jsou velmi dlouhé, mezi nimi vedou úzké uličky, celkem šeré, přes střechy domů se tam denní světlo nedostává. Všude jsou obchody a kavárny.

Potom jsme si prohlédli Mariakirken z 12.století, kamenný kostel – nic moc, a pevnost Bergenhus z roku 1247. V roce 1944 byla zničena téměř celá. Dnes je v rámci možností opravená. Přístupná je jen věž a Hakonova hala. Nakonec jsme zavítali do Mořského akvária (Akvariet), největšího a nejstaršího akvária v Norsku (1960). Vstupné 100 NOK. Venku měli bazény s tučňáky, celkem šest. Jeden vypadal na chcípnutí, jen tam ležel na břehu. S nimi tam byl jeden tuleň. Hned vedle byla tulenice s mláďátkem. Mohli jsme si je prohlížet i okénkem, jak plavou. Vedle byl rybníček se sladkovodními rybami a bazén se třemi tuleni. Od roku 2003 jsou podrobováni výcviku. Ve vestibulu jsme si prohlédli kontaktní akvárium. Člověk si mohl osahat různé druhy živočichů. Sáhla jsem si na mořského ježka – píchal a na hvězdici. Byla taková oslizlá. Potom jsme přešli do Rotundy, kde bylo 9 akvárií, představující typická prostředí norského pobřeží. Dole byl Labyrint, v němž se nacházelo 40 akvárií se želvičkami, rejnoky, piraňami, rybami se sosákem – sloními rybami, rybami, co chodily po dně a odrážely se předními ploutvemi, úhoři, kraby a humry. Chyběli jen mořští koníci. Pak jsme viděli vodopád, krokodýly a zájezd Čechů.

V 18 hodin začalo krmení venkovních tučňáků. Slečna jim cpala ryby do zobáků. Jeden hladový vydával podivné zvuky, křičel. Slečna podělila i sousední tuleně. Přiletěl i racek, který ryby tuleňům kradl. Potom jsme se přesunuli ke cvičeným tuleňům. Slečna na ně pískala, proskakovali obručí a vyskakovali z vody, aby se čumákem dotkli zavěšeného míče. Slečna je drbala za krkem a učila je poznávat cedulky se svými jmény. Ten nejmladší toho moc neuměl, ale neustále plácal ploutvemi a na slečnu stříkal vodu. Krmení se mi moc líbilo.

Opustili jsme Bergen a na ostrově Askøy jsme hledali hroby Vikingů. Na ostrov jsme se dostali po visutém asi kilometrovém mostě. Hroby jsme nenašli, tak jsme se jen projeli po ostrově. Přes vodu jsme viděli na Bergen. Projeli jsme zpátky Bergenem a zamířili na Oslo. Zastavili jsme se u vodopádu Steinsdalsfossen, ke kterému vede stezka, procházející pod převisem, přes který vodopád padá. Byli jsme přímo pod vodopádem a nechali si ho padat na hlavu. Zase jiný – originální vodopád.

Dlouho jsme hledali místo na spaní. Nakonec jsme zastavili na odpočívadle, kde už parkoval karavan se třemi chlapečky. Pod námi se rozprostíralo moře a před námi se tyčily Hory zahalené v růžových mracích. Spát jsme šli skoro o půlnoci. Dnes vůbec nepršelo.