Svatoborskou vrchovinou na horu Teleček.

Tipy na výlet, Šumava




Kam a jak jedeme?

Chotěšov, náves
Chotěšov, náves
lupa

Jedním ze zajímavých podcelků Šumavského podhůří je zcela jistě Svatoborská vrchovina. Horské pásmo je protažené ve směru severozápad – jihovýchod a jeho délka je kolem 27 kilometrů. Směrem k jihu se dotýká hor Šumavy, na severu sousedí s Nepomuckou vrchovinou. Nejvyšší horou vrchoviny je Kamenáč ( 989 m.n.m.). K známým vrcholům patří Svatobor ( 845 m.n.m.) s kamennou rozhlednou a chatou na vrcholu. Na jihovýchodě pak hora Sedlo ( 902 m.n.m.) s jistě nejhezčí dřevěnou rozhlednou v celé zemi. Jižní a východní částí pohoří protéká řeka Otava a vody ze severní a východní části sbírá řeka Ostružná. Náš výlet patří ale hoře mezi turisty méně známé, Telečku ( 886 m.n.m.). Ze Sušice jedeme silnicí směrem na Běšiny. Z ní nedaleko Velhartic odbočujeme na okresku do Chotěšova, odkud jdeme pěšky.





Za čím jedeme?

Chotěšov, pohled od vsi na Velhartice
Chotěšov, pohled od vsi na Velhartice
lupa

Ves je v nadmořské výšce kolem 700 metrů na severovýchodním svahu naší cílové hory. Minulost Chotěšova je spojena s velhartickým panstvím a první zmínka o vsi je z roku 1412. Mají tady hezkou kapličku sv. Antonína Paduánského a postavili ji v roce 1869. Náves zdobí staleté stromy a stavení jsou rozložená kolem průchozí silnice. Ze vsi míříme k jihu úzkou asfaltkou směrem na Radvanice. Za obcí míjíme rybníček a kamenný kříž. V okolí se střídají pole, louky a menší lesíky. Tak tomu je až do údolí Radvanického potoka. Podzim je tady v mírném předstihu a okolní stromy převlékl většinou do odstínů žluté barvy. Protože jsme vystoupali o nějaký metr výše, otevřela se nám při pohledu zpět krajina v okolí Borku ( 859 m.n.m.). Údolí se postupně úží a nad jeho pravým břehem se zvedá pásmo kopců, kterému na jihu dominuje Svinský vrch ( 971 m.n.m.). Uvítání v osadě Radvanice na sebe vzalo mazlivé kotě, které nám dělá průvodce až na druhý konec vísky. Na malé návsi je pod lípami kříž. Stavení jsou tak napůl v dobrém a velmi špatném stavu. Cesta stále stoupá a za poslední chaloupkou se díky bohu mění i povrch cesty, asfalt střídá tráva. Cesta se odklání od potoka a nám se otevírá nádherný pohled k severu na pásmo Brd. Skladba lesů se začíná měnit a s přibývající výškou mají převahu smrky. Rozlehlou Taušovu louku máme po pravé straně a za ní je již bývalá jarkovická hájovna a kaplička. Schází se tu několik cest ze všech směrů a my se tu obracíme k severu.

Dále jdeme po žluté a černé mračno nad námi nevěstí nic dobrého. Louka se dvěma čarokrásnými smrky končí u lesa. Cesta doznala značné proměny a bláto se zdá být bezedné. Jdeme raději lesem ke stezce se žlutou k místu, kde začíná stoupat k vrcholu. Les kolem sice neničí kůrovec, zato si tu na něm smlsly pily. Procházíme kolem několika pasek a konečně jsme na hřebeni. Velká, vyasfaltovaná plocha tu zřejmě zůstala po armádě. Odtud se jde po rovině. Několik ploch s mladými buky je asi snahou změnit druhovou skladbu lesa. Přicházíme k další pasece, po které se vzhůru vine sotva znatelná pěšina. Ta končí u vrcholové tyče. Pohled je odtud omezený, ale vidíme oba vrcholy Plošiny a za nimi severní část Pancířského hřbetu s Velkým Prenetem ( 1070 m.n.m.). Za tím vším na západě vyčnívá kupka, zda to již patří Českému lesu je záhadou. Sestupujeme severním svahem. Les je hodně hustý a v okolí to je samé mraveniště a mezi nimi je jedno obzvlášť vysoké. Sestup končí na okraji lesa a pod námi se mezi lípami krčí dobřemilická kaplička. Opouštíme žlutou a lesní cestou jdeme k východu a po několika minutách jsme na silnici. Tady začíná to pravé výhledové místo. Na severu je pásmo Chudenické vrchoviny a město Klatovy. Na severovýchodě velhartický hrad a část Svatoborské vrchoviny a v dáli vše končí pásmem Brd. Východ patří Borku, Svatoboru a celé Javornické hornatině, prostě paráda. Výhledy končí se vstupem mezi domky Chotěšova a i náš hezký výlet se stává minulostí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na nějaké občerstvení v těchto končinách musí člověk zapomenout. V Chotěšově je ale v týdnu otevřený obchod. Dobře se najíst a ubytovat lze v nedalekých Velharticích.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Chotěšov, kaple sv. Antonina Paduánského
Chotěšov, kaple sv. Antonina Paduánského
lupa

Krásná a opuštěná končina má něco do sebe. Setkání s lidmi je téměř vyloučené, naopak zástupci zdejší fauny jsou vidět častěji. Rozhledy z několika míst cesty jsou neopakovatelné a když se k tomu přidá barevný podzim s proužky modré oblohy, co si člověk může více přát.

Ostatní informace

Celá cesta je dlouhá mezi 8 až 9 kilometry s celkovým převýšením kolem 200 metrů. Vše se dá sledovat na mapě KČT č.. 64 Šumava – Železnorudsko.



Další informace

neumístěno
Náročnost:
pro zdatnější
Délka:
vycházka (do 6 km)
Druh:
na hory
Jak se Vám tam líbilo ?

Komentář:

Vyhledání vlakového spojení
Odkud:
Kam: Nemilkov
(vzdálenost od místa: 3.35 km)
Datum: Čas:

Diskuse k výletu Svatoborskou vrchovinou na horu Teleček.

Nadpis: (nepovinný)

Vaše jméno:

Email: (nezobrazí se)

Text:

Email:
Heslo:
Vytvořit účet Zapomenuté heslo