Rembrandt v Praze – výstava, která se Národní galerii povedla i nepovedla

Kam a jak jedeme?

Pražská výstava Rembrandt: Portrét člověka se měla konat ve dnech 29.9.2020 až 31.1.2021 v paláci Kinských na Staroměstském náměstí a mělo jít o jeden z absolutních vrcholů letošní výstavní sezóny. Možná i o vrchol zcela nejvyšší a tudíž nejočekávanější a nejlákavější. Původně měla být tato výstava zahájena už v dubnu, ale I v tomto případě platilo, že člověk míní a (nejen) koronavirus mění …

Původní jarní termín byl zrušen zcela a ten nový – podzimní – vládními eskapádami různě upravován. Ti, kteří se hned na úvod do výstavních prostor nevypravili, byli nešťastní a doufali v zázrak. Ten nakonec v prosinci skutečně přišel ... a jak už dnes víme, dlouhého trvání neměl, aby vzápětí přišla výjimka, natolik typická pro český Kocourkov.

Výstavu o jednomu z nejvýznamnějších malířů své doby ⁠–⁠ Rembrandtovi Harmensz van Rijn uspořádala Národní galerie Praha ve spolupráci s Wallraf-Richartz-Museem v Kolíně nad Rýnem (tam výstava proběhla na přelomu let 2019 a 2020) a byla prezentována od počátku jako vysoce reprezentativní. Přiznám se, že – zejména po Tizianově výstavě na Pražském hradě – jsem v ní žádné velké naděje nevkládal, takže jsem mohl být ve finále pouze mile překvapen. A v podstatě i byl …

Za čím jedeme?

Problém mnohých výstav (nejen) NG spočívá v tom, že bývají často bombasticky propagovány, a brzy se ukáže, že to bylo „mnoho povyku pro nic“. Sebere se pár obrazů z několika výstavních prostor NG, které se doplní několika „maličkostmi“ z regionálních galerií a dvěma grafickými listy zapůjčenými z vídeňské Albertiny … a je vyděláno (tomuto triku jsme ze zřejmých důvodů říkali „fajtovština“). A fakt, že za ústřední dílo výstavy byl vybrán portrét Učence ve studovně ze sbírek Národní galerie Praha (jediný Rembrandtův obraz v ČR) a roku 1634, budil jisté podezření.

Na druhou stranu je fakt, že tento obraz je dílem kvalitním, navíc z Rembrandtova asi nejúspěšnějšího období pocházející. A skutečnost, že záštitu nad touto výstavou převzal velvyslanec Nizozemského království v České republice, také vzbuzovala jisté naděje.

Ve finále to bylo tak půl na půlm spíše ale směrem do plusů. Exponátů ze sbírek NG bylo sice hodně, ale zápůjčky ze „západu“ rozhodně nechyběly. A tvrzení některých návštěvníků, že na samotného Rembrandta zde narazíte až v samém závěru výstavy, považuji za zcela scestný. Souhlasit lze naopak s kritikou, že pokud se v omezeném prostoru paláce dají obrazy pod sklo, lze velmi těžko najít místo, z kterého je na ně vidět tak, aby se na velké části plochy neodráželo osvětlení.

Kromě velkého Mistra zde najdeme, pochopitelně, také četná díla jeho současníků i následovníků, z nichž za zmínku stojí zejména Jan Lievens, Ferdinand Bol nebo Govaert Flinck. Příznivce grafiky jistě potěší četné grafické listy a kresby, někoho naopak silně rušil závěr výstavy představující moderní interpretaci Rembrandtova díla současnými umělci. Osobně mi tato část expozice nevadila, ale ani bych ji nepostrádal.

Z významných domácích institucí svá díla zapůjčily např. Moravská galerie Brno, Arcibiskupství Olomouc a Královská kanonie premonstrátů na Strahově, z těch světových pak Metropolitan Museum of Art New York, Koninklijk Museum voor Schone Kunsten Antwerpen, Rijksmuseum Amsterdam, Museo Nacional del Prado, National Gallery London nebo Staatliche Kunstsammlungen Dresden. Svá dílka nám zapůjčili i Ugrofinové, tedy Budapešť a Helsinky.

Výstava má být důkazem toho, že Rembrandtovo dílo je i více než 350 let po jeho smrti stále silným zdrojem inspirace. Ne nadarmo se říká, že Rembrandt byl skutečným Mistrem zachycení hnutí duše. Podle počtu autoportrétů se dost často zaměřoval na duši vlastní.

Název Portrét člověka je lehce zavádějící a ne příliš přesný. Ideální asi není ani uspořádání výstavy, která měla být jednou z nejvýznamnějších akcí tohoto typu v dějinách Prahy. Diskutabilní je vhodnost Paláce Kinských pro pořádání takových výstav. Je zde málo místa pro odstup od obrazů a po dlouhém stání ve frontě nejsou dvě toalety rozhodně plně dostačující.

 

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

NG jistě patří dík za to, že takovou výstavu – a v současné době – vůbec uspořádala. Je zde k vidění 115 exponátů z toho přibližně polovina je dílem samotného Rembrandta. Mezi nimi je ale pouze 10 obrazů, v 50 případech se jedná o práce na papíře (celkem je vystaveno 50 maleb, 58 grafických listů a 7 kreseb). Určitě se nejedná o nějakou supervýznamnou akci mezinárodního významu, ale byla by jistě škoda ke Kinským nezajít. I když některé výpůjčky kvůli změně termínů padly …

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Hlavní problém výstavy vidím v její (ne)přístupnosti. Nekonečné fronty přes půl Staroměstského náměstí se daly čekat a jsou tak trošku nedůstojné. Je sice dobře, že NG zareagovala prodloužením otevírací doby, takže se nezavírá v 18,00 ale až o 3 hodiny později … toto opatření se však ukázalo jako nedostatečné.

Vzhledem ke koronaviru může dovnitř jen max. 40 osob najednou, a pokud se tam dostanou lidé opisující si každé slovo z popisek i informačních panelů, je čekání před budovou skutečně nekonečné. Mně osobně se to stalo v úterý 8.12.2020, kdy jsem se během 25 minut posunul o 1 místo a celkem ve frontě strávil více času než fotbalisté na hřišti během mistrovského zápasu.

Časové vstupenky jsou dlouhodobě známou záležitostí a nechápu, proč by nemohlo být dovnitř vpuštěno těch 40 lidí, které by ovšem po hodině (nebo 80 minutách) kustodi (s)prostě vyhnali. Fronty by se netvořili a každý vy dlouho dopředu věděl, kdy (a že opravdu) se dostane do výstavních prostor. Nechci být přemoudřelý, ale v tomto případě stačilo myslet a vzápětí jednat. Nestačí jen se pochlubit tím, že na výstavu se denně „tlačí“ tisícovka zájemců (tedy skoro stejný počet jako v Kölnu).

Tvrzení, že se jedná o „naprosto unikátní přehlídku prací geniálního malíře, kreslíře a rytce, jakou jsme ještě nikdy neviděli a s velkou pravděpodobností velmi dlouho neuvidíme“ platí stěží i pro ty, kteří nikdy neopustili území republiky. V domácím měřítku to ale jistě významná a vysoce atraktivní akce je. Máme totiž možnost zblízka vidět některá méně slavná Rembrandtova díla a jeho grafiky, které by jistě stály za samostatnou výstavu.

Ostatní informace

Výstava je otevřena denně od 9,00 do 21,00 hod. Vstupné přijde na 280 Kč (tedy nějakých 11 euro), snížené na 150 Kč a rodinné 480 Kč. Zájemce o katalog (336 stran, 320 reprodukcí) si musí připravit 780 Kč a k dispozici je i malá brožurka za 190 Kč. Fotografování je povoleno, pouze u několika exponátů (pocházejí z belgických Antverp a „betelného“ Brna) to piktogram zakazuje …

Závěrečné PS: Tento článek byl původně psán jako recenze. Ty jsou však na Turistice vyhrazeny trošku jiným tématům, takže skončil jako - lehce atypický - tip na výlet ...