Šumava
Popis oblasti
Šumava představuje rozsáhlé horské pásmo v jihozápadních Čechách na hranici s Rakouskem a Německem. Její délka od údolí Chodské Úhlavy k Vyšebrodskému průsmyku je asi 120 km, maximální šířka Šumavy a jejího podhůří je 45 km. TIP TURISTIKA.CZ: UBYTOVÁNÍ U MEDVÍDKŮ - WELNESS, RELAX, LYŽOVÁNÍ, GOLF, BAZÉNNa bavorské a rakouské straně pohoří výrazně klesá, na české straně má charakter horských plání s rozsáhlými rašeliništi a plynule vystupujícími horskými hřebeny. Hřebenem Šumavy prochází hlavní evropské rozvodí mezi Černým a Severním mořem. Šumava, jako jedno z nejstarších pohoří Evropy, je tvořena horninami prahorního a prvohorního stáří, zejména žulami, rulami a svory. Šumava vznikla při alpinském vrásnění v třetihorách vyzdvižením a rozlámáním zarovnané paroviny starého masivu. Je to lesnaté pohoří zaoblených terénních forem s rozsáhlými náhorními plošinami, s místy výrazněji vystupujícími vrcholy v centrální části a erozí vyhloubenými údolími vodních toků např. Vydra a Křemelná. Atraktivní jsou pozůstatky činnosti ledovců v podobě ledovcových jezer a karů, které jsou jediné tohoto typu v ČR.Šumava se dělí do šesti podcelků: Železnorudská hornatina, Šumavské pláně, Boubínská hornatina, Trojmezná hornatina, Želnavská hornatina a Vltavická brázda. Nejvyšší body Šumavy na hraničním hřebenu dosahují výšek nad 1300 m n.m. Nejvyšším vrcholem Šumavy je Velký Javor (1456m) na bavorské straně hranice. Nejvyššími vrcholy české části jsou Plechý (1378), Trojmezná (1361), Boubín (1362), Jezerní hora (1343). Na šumavě se nachází velké množství rašelinových slatí, jejichž celková plocha činí cca 5.000 ha. Směrem do vnitrozemí přechází Šumava v Šumavské podhůří a Novohradské hory s výškami cca 1000 m n.m. ? Libín (1096), Kleť (1083), Javorník (1089), Běleč (922), Poluška (919), Myslivna (1049), Vysoká (1034). Nespočet pramenišť a rašelinišť, potůčků a bystřin až po hlavní vodní toky - Vltavu a Otavu - řadí Šumavu mezi významné pramenné oblasti. Na hřebenech šumavských hor pramení některé známé řeky - Vltava, která je považována za národní řeku, pramení v horském rozvodnicovém vrchovišti při hranici se SRN a svými přítoky odvodňuje téměř celou jižní část Národního parku Šumava. Otava pak odvádí svými přítoky vodu z většiny území západní části parku. K dalším řekám pramenícím na Šumavě patří Lužnice,Volyňka, Blanice a Úhlava. V oblasti Šumavy se nachází pět jezer ledovcového původu ? Černé jezero, které svojí rozlohou 18,4 ha patří k největším jezerům u nás a dále Plešné jezero, Čertovo jezero, jezero Laka a Prášilské. Podnebí v celé této oblasti se v závislosti na nadmořských výškách pohybuje od mírnějšího vlhkého podnebí (údolí Vltavy) po chladné až vlhké. Srážky jsou bohaté, zejména na sníh v náhorních polohách (800 - 1600 mm srážek ročně). Zima bývá velmi dlouhá a růměrné teploty v zimním období dosahují -5 - -8 oC, v letních měsících se pohybují mezi 14 ? 16 oC, počet dní se sněhovou pokrývkou je 120 ? 160 a počet letních dní 10 ? 30.Drsné podnebí a příroda Šumavy první obyvatele příliš nelákaly. Usazovali se zde pouze pastevci. Hustěji bylo osídleno pouze podhůří, kde vznikly nejstarší hrady ? Doudleby, Netolice a Prácheň. Slované pronikají do Pošumaví v 6. - 10. století. Hustým šumavským pohraničním hvozdem vedly obchodní stezky ? Zlatá, Boubínská, Vitorazská a Linecká, po nichž se dopravovala především sůl z Podunají. Od 12. století dochází k postupné kolonizaci jak německým obyvatelstvem, tak českým obyvatelstvem z vnitrozemí, které zde mělo převahu. Vlády se zde ujali Rožmberkové. Století 14. přineslo rozmach hornictví. Okolo dolů na zlato a stříbro vznikají hornická města. V 15. a 16. století dochází k rozvoji obchodu, řemesel a těžby rud. Hornictví a obchod zajišťují blahobyt řadě měst v oblasti. V 17. a 18. století jsou kolonizována stále vyšší místa. Díky výrobě skla a těžbě dřeva osídlují lidé šumavské lesy. Nerozvinutý průmysl však v 19. století způsobil značný odliv obyvatelstva. Po druhé světové válce a v období studené války byly značné části Šumavy a Českého lesa součástí hraničního pásma. Toto území bylo v podstatě nepřístupné a za oběť tehdy padlo množství pohraničních vesnic.
