LEDNICE, LEDNICKO - VALTICKÝ AREÁL, VALTICE
Zámek Lednice a Lednicko valtický areál, kdysi sídlo Lichtenštejnů, se nachází na pomezí Moravy, Slovenska a Dolního Rakouska, v trojúhelníku měst Lednice, Břeclav a Valtice... od Mikulova pouhých 12 km a o něco dále od kopců pálavských.
Rod Lichtenštejnů byl spjat s bohatstvím, moudrostí, vzdělaností, především však s nesmírnou pracovitostí, vkusem a úctou ke krajině. Výsledkem jejich staleté píle je jedno z nejhezčích a nejrozsáhlejších prostranství, rozkládající se na ploše téměř 300 km², zapsané v roce 1996 do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Lednicko-valtický areál (jedinečná kulturní památka), je právem nazýván zahradou Evropy.
Lednici, tehdy středověkou vodní tvrz, získali Lichtenštejnové v roce 1322 (do r. 1582 jako léno, následně až do r. 1945 do vlastnictví). Kromě Lednického panství byly v jejich državách i obce Břeclav a Valtice. Širokou historii panovníků a jejich zásluhy na výkvětu oblasti přenechám odborníkům, určitě je však nutné zmínit, že od 17. stol., za vlády Karla Eusebia, začaly výrazné a rozsáhlé úpravy panství. Renesanční zámek, který byl místo tvrze kdysi postaven, nahradilo barokní sídlo s architektonicky promyšlenou zahradou. I podobu okolní krajiny tenkrát začaly výrazně měnit zahradní kompozice.
Komplex byl dalšími generacemi Lichtenštejnů velmi citlivě rozvíjen.
Stavby v areálu se v 18. stol. vybudovaly na způsob anglo-čínské zahrady, jež byla v tu dobu trendem. O tento styl se zasloužil sir William Chambers, který strávil jako zaměstnanec Východoindické společnosti roky v Číně.
Architektem Minaretu, Janova hradu, Dianina chrámu, Kolonády na Rajstně a Loveckého zámečku u Břeclavi, byl rakouský architekt Josef Hardtmuth. (Mimochodem byl též vynálezcem tužky KOH-I-NOORky.)
Slůvko „Salet“ vyznačuje menší zděnou stavbu v zahradě či parku. Lichtenštejnové na svém prostranství postavili takovýchto salet šestnáct. Stavbičky umístili i do otevřené krajiny za hranice parku.
Dalším významným mužem, který pomohl na počátku 19. stol. tvořit ojedinělé krajinářské dílo, se jmenoval Bernhard Petri. Kvůli hrozícím záplavám odklonil koryto řeky Dyje mimo hranici parku. Z původního říčního ramene, které prohloubil, vznikl rybník. Z vykutané hlíny vystavěl ostrůvky a propojil je můstky.
V této době tu také vznikla pěstitelská stromečková školka.
Lichtenštejnové zakládali vinice a kultivovali odrůdy vína. Lahodný mok z oblasti Valtic je považován za vysoce kvalitní. Mohu potvrdit. 
Ve sklepích Valtického zámku se nachází Národní vinařské centrum. Návštěvníci mají možnost vínko ochutnat a ocenit.
Na konci 19. stol. prodělal park změny. Byla vystavěna nová pravidelná zahrada.
Rozdíl mezi odměřeným francouzským stylem v zahradě v těsné blízkosti zámku a navenek neuspořádaným anglickým stylem o kousek dál, jsem vnímala jako velmi markantní. V parku pod zámkem jsem se však, na rozdíl od nádherné, ale přísné francouzské zahrady, cítila jako ve volné přírodě. Za zdánlivě nahodile stojícími ohromnými vzrostlými stromy a keři... a také za ledabyle rozsetými cestičkami, mostíky, ostrůvky, či stavbičkami, je ve skutečnosti hromada přemýšlení a záměrného uspořádávání. Klobouk dolů před umělci, jež se podíleli na tomto velkolepém díle.
Hranici, dělící pravidelnost od divokého parku, tvoří zámecký skleník. Nadčasový technický skvost je další dominantu areálu. Jeho oranžérie a exotická květena tvoří samostatnou zahradu lednického parku.
Městečko nezklamalo a nabídlo nové vjemy a atraktivní místa k prohlídce. K dobré náladě přispělo (po dlouhých zimních dní bez slunce) velmi příjemné počasí.
Před pár lety jsme na kolech (cca 80 km okruh se startem i cílem na Pálavě*) Lednicko - valtickým areálem prosvištěli po červené. K některým stavbám bylo možné zajet, ale např. do zámeckého parku je cyklistům vjezd zakázán.
Přibrzdili jsme tenkrát u Chrámu Tří Grácií, Kaple svatého Huberta a Dianina chrámu (Rendez - vous), jež svým porvedením připomíná vítězný oblouk. Vrátili jsme se pak o fous na rozcestník Ladenská alej a zamířili doleva – po žluté do Hlohovce – kde stojí Hraniční zámeček. Odtud jsme se pokračovali po modré, předrkocali se přes mikulovský Svatý kopeček a finišovali* pod Pálavou.
Ale zpět do Lednice. Po shlédnutí zámku (pouze zvenčí, vnitřní prohlídku jsme nepodnikli) a rozsáhlého, upraveného, rozkvetlého zámeckého parku se skleníkem jsme se PĚŠKY (start na křižovatce kousek od Maurské vodárny) vydali kolem lednického rybníku k dalším stavbičkám. Okruhy nebyly náročné, jen mírně matoucí, v některých místech špatně označené. Park je protkán sítí pěšinek.
Komu se nechtělo po vlastních, mohl se za úplatu projet koňským povozem.
Po cestách vodních se zase bylo možné přemísťovat loďkami.
Více na: www.1plavebni.cz.
Navštívili jsme Minaret. Tureckou věž, velmi neobvyklou stavbu, postavenou ve stylu maurské architektury, nechal na přel. 18. a 19. stol. vybudovat Alois z Lichtenštejna. Sály budovy nebyly pro veřejnost přístupné, ale za poplatek 40,- Kč jsme vyskotačili 302 schodů a z výšky 60 m (z nejvyššího ze 3 vyhlídkových ochozů) se pokochali výhledy na zámecký park, zámek, stojící v ose Minaretu, také na pálavské vrchy a okolní malebnou krajinu. Okruh kolem lednických rybníků měřil cca 4 km. Cestou jsme poslouchali ptáky a nasávali vůni kvetoucích stromů a keřů. Procházka byla potěchou pro duši. Některé nádherné vzrostlé velikány bychom asi jinde nenašli.
Milovníkům dravého ptactva jsou v parku nabízeny ukázky umu dravců. Výtěžek ze vstupného za tyto atrakce odchází na záchranu ohrožených druhů. Omylem jsme se k dravcům nachomýtli, když jsme bloudili k Janovu hradu.
Cesta z parku (se stratem opět kousek od Maurské vodárny) vedla necelé 3 km po zelené. Janohrad sloužil jako lovecký zámeček. Tato uměle vytvořená zřícenina musela být (stejně jako např. Minaret) zpevňována dřevěnými kůly, protože vyrostla na nestabilním podloží (bodejď - všude kolem samá voda 
). Janův hrad vypadá jako starobylý hrad, ale takto (jakoby časem poničený) byl postaven byl až počátkem 19. stol. Janem Lichtenštejnským, na základě romatických představ o středověké architektuře. Hrad působil trošičku kýčovitě a uměle, ale velmi mile. Místo rytířů zde relaxovala kupa cyklistů i pěškochodců. V bufetu pod hradem jsme se také posilnili pivečkem a vydali zpět (necelé 3 km) ke městu, tentokrát po žluté.
Cestou jsme míjeli Lovecký zámeček z 19. stol, další ze stavbiček, jež zkrášlovala obrovské panství.
Z Lednice jsme se autem přemístili do Valtic (cca 7km), kde jsme navštívili zdejší zámek a park. Poté jsme se (asi 1,5km směrem na Úvaly) vyjeli prohlédnout Kolonádu na Rajstně. Je zasazena na nejvyšším místě celého areálu. Z ochozu stavbby se nám naskytly krásné výhledy na Valtice, Mikulov, Pálavu, Rakousko atd.
Vřele doporučuji v Café Liechtenstein, nacházející se na nádvoří valtického zámku. Je zde nabízena vynikající káva, lahodné dezerty a kvalitní víno. Příjemné prostory doplňuje milá obsluha.
Z Kolonády jsme se vrátili zpět do Lednice. Najedli jsme se v příjemném prostředí Hospůdky u Volhy (jejíž exteriér zdobil skutečný krasavec zn. Volha a interiér byl vizuální pastvou nejen pro milovníky starožitností). Kuriózní bylo setkání se známou z Vysočiny, která restauraci s přítelem provozuje. Dobrý oběd (společně se vzpomínkami na bezstarostnost před dvaceti lety) korunoval povedený výlet.
Zdaleka se nevyčerpaly všechny možnosti prohlídek atraktivního kraje, ve kterém se v jednotě snoubí lidské dílo s přírodou.
Tak zase někdy příště
4. května 2013
*V červenci 2017 jsme s kamarádkou v zámecké kapli vychutnaly varhanní koncert Katřiny Málkové.
*Café Liechtenstein jsme s přáteli navštívili v roce 2017 v rámci letního hudebního festivalu.
TIPY na výlety v blízkém okolí:
MIKULOV - Svatý Kopeček, Židovský hřbitov, Kozí Hrádek, vápencový LOM a Zaječí
Blíže o historii na těchto webových stránkách:
Wikipedie
https://www.zamek-lednice.com/cs/o-zamku/Lichtenstejnove
Přidat do oblibených uživatelů
Lednice
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí LEDNICE, LEDNICKO - VALTICKÝ AREÁL, VALTICE
