Z Plzně opět na Moravu, tentokrát i ke třem soutokům moravských řek – 2. část
Jak je z názvu vidět, toto je pokračování našeho červnového cestování po Moravě.
Pátek 16. 6. 2017
V noci pršelo, ráno to nevypadá o moc líp. To nám ten včerejší cyklovýlet pěkně vyšel. Dvě noci rychle utekly a my balíme a chystáme se na odjezd. Mezi jednotlivými bouřkami rychle odnášíme věci do auta, které necháváme ještě u penzionu. Ani kola jsme ještě nedali na držák. Doufáme, že odpoledne už nebude pršet.
Ota ještě nebyl v Lednici na zámku, mně se tam líbí, tak jdeme na zámek. Naštěstí na prohlídku čekáme jen 15 minut. Dřevěné interiéry s úžasnými dřevěnými schodišti mne vždycky fascinují. V dálce stále bouří, je zataženo, ale zatím neprší. Rozhodli jsme se pro odpočinkový den, proto jsme se nechali parníčkem dovézt k minaretu. Dokonce jsme viděli další soutok - Zámecké Dyje se starou Dyjí. Vraceli jsme se pěšky po nám známé cestě. Tady se mi tak líbí, že bych tudy mohla chodit stále. Ani nám nevadí, že bouřka i černé mraky se blíží.
Nakonec však nepršelo. Jen jsme se nějak nemohli dostat pro kola. Zvonek tu nemají, zevnitř jsme slyšeli, jak gruntují. Naštěstí přišla ze školy mladší dcerka a pustila nás na zahradu a pro kola.
Neměli jsme v plánu jet daleko. Jen do Valtic na parkoviště pod Kolonádou na Reistně, kde jsme už vloni na podzim přespali, když jsme na kole objížděli Lednicko-valtický areál. Tentokrát jsme se chtěli jít podívat do sklepů Valtického Podzemí. Na parkovišti chystám oběd, ale tak tak jsem ho stačila uvařit. Jíme za mohutného deště už v autě. Prší vytrvale a nám se nechce ven. Skoro až v 17. jsme dorazili do sklípku. Je možnost si tyto nejstarší sklepy jen prohlédnout, ale také je možno si přikoupit degustaci. Samozřejmě jsme oba zvolili druhou možnost, ale musím říct, že zde nabízená vína k degustaci nás moc nezaujala. Přesto to bylo moc příjemné pozdní odpoledne v pěkném prostředí. Je možno si zde pronajmou box a nechat si zde svá vína uskladnit. Má je zde např. Marek Eben. Když jsme po dvou hodinách odcházeli, měli jsme pěkný hlad. Vyrazili jsme směrem k náměstí, kde nás zaujala Keltská krčma Avalon. Svijany se také nechají pít, tak nebylo co řešit. Jen nás překvapilo, že jsme tam byli skoro sami. Pochutnali jsme si však, a to bylo to hlavní. Cestou k autu jsme si ve vinařské pohotovosti nedaleko Valtického Podzemí koupili Valtický Sylván. Právě na Kolonádě jsme ho na podzim ochutnávali a byl úžasný.
Na parkovišti jsme sami, takže pohoda a klídek.
Sobota 17. 6. 2017
Večer bylo i přes ty deště teplíčko, ale k ránu už zase chladno. Sice svítí sluníčko, ale fouká ledový vítr. Teplo předešlých dnů je pryč.
Už v dlouhých kalhotách a v bundě se jdeme podívat k zámku. Ota by rád dovnitř, ale prohlídka až ve 12 hodin nás odradila. Tak dlouho se tu zdržet nechceme. Já v sobě však vinaře nezapřu. Kam se podívám, všude nabízí degustace. Nakonec jsem zašla do vinotéky na zámecké terase, kde jsem ochutnala jeden Cabernet Sauvignon a dokonce ho zakoupila. Prostě jsem neodolala. Pak jsem si strašně přála podívat se, kde je ten vyhlášený Salón vín. Je ve sklepích valtického zámku. Když jsme zjistili, že je možná prohlídka těchto sklepů, dokonce zdarma, tak jsme ani chvilku neváhali. Je tam připraveno 100 nejlepších vín z České republiky, které je možno zde po celý den degustovat, samozřejmě za poplatek. Ale překvapilo nás, že tam mezi těmi otevřenými víny se můžeme jen tak pohybovat. Pravděpodobně nás někde na kameře sledují. Je to tam moc hezké. Je tam k dispozici i brožura o těchto vínech. Nakonec jsme se tam stejně zdrželi skoro do těch dvanácti. Ani Otu však nemrzelo, že nešel na zámek. I jemu se dopolední program moc líbil.
Ota šel pro auto, já koupit něco k jídlu a na náměstí jsme se zase sešli. Ještě ve městě jsme natankovali a už směřovali do Mikulčic na staroslovanské hradiště s vyhlídkovou věží.
V Poštorné, kousek před Břeclaví, nás zaujala cihlová stavba zajímavého kostela. Samozřejmě hned zastavujeme. Máme štěstí, zrovna vychází svatba, tak můžeme nakouknout i dovnitř. Sice je už zhasnuto, ale i tak vidíme, jak zajímavý je to kostel. Venku jsme si všimli dalších čtyř staveb v podobném duchu. Doma musíme zjistit, co to vlastně je.
Po tomto krátkém přerušení pokračujeme už do Mikulčic. Původně jsme chtěli jen na rozhlednu, ale v ceně vstupného je i prohlídka hradiště. Je to tu zajímavé, je to hezky udělané, něco jsme prošli, něco si přečetli, ale určitě ne vše. Silně se ochladilo a nám to už stačilo. Ve zdejším občerstvení dal Ota ještě klobásu, já něco na způsob pizzy a malého Gustava. Ota jen trošku ochutnal.
Hned po jídle jsme vyrazili do Bořetic na další rozhlednu. Ve Svobodné spolkové republice Kraví hora mají stejnojmennou rozhlednu. Projíždíme místy, kde je poměrně dost rozhleden. Některé jsme navštívili na podzim – rozhlednu Maják, Dalibor, Slunečná, Hustopeče. Proto se tentokrát zastavíme u těch ostatních.
V Bořeticích jsme nějak nevěděli, kde bude nejvhodnější zaparkovat, abychom se snadno dostali k rozhledně. Takže jsme to tam trochu projeli, jsou tady úžasné sklepy. Nakonec jsme zaparkovali u nádraží. K rozhledně to bylo asi 1,7 km do kopečka opět okolo dalších zajímavých starých sklepů. Když jsme přecházeli přes řeku Trkmanku, nějak nám nedošel význam cedule "POZOR! Státní hranice prochází středem řeky". Až když jsme na rozcestí turistických tras objevili další ceduli Svobodná spolková republika Kraví hora a odpočívadlo označené CLO/ZOLL, tak nám to vše došlo. Za drobného deště jsme došli k rozhledně, výhledy odpovídali počasí, ale něco přece jen bylo vidět. Cesta vedla podél vinic, bylo vidět, jak při letošních hodně pozdních mrazících některá úroda skutečně zmrzla.
Přejíždíme 10 km do Boleradic, kde je další rozhledna. Zdá se, že až nahoru vede silnice. Až nahoře jsme pochopili, proč. Zkoušeli zde hledat naftu, ale nějak na ni nenarazili. Alespoň místo využili a postavili zde vysokou rozhlednu s obrovským parkovištěm. Je skoro šest hodin, lepší místo na přespání bychom sotva našli. Navíc každou chvilku poprchává. Zkoušíme tedy postavit přístřešek. Máme ho ještě ze starého tranzita, kde jsme si tím zahradili zadní dveře, aby nám tam nepršelo, příp. nefoukalo. Teď zadní dveře zvednou nemůžeme, když tam mám kola, tak to zkoušíme z boku. Není to ideální, ve švech to prosakuje, ale je to řešení. Už však dostáváme nápady na lepší řešení.
Protože je docela slušná zima, vařím polévku. Zatím se otužilý Pitra šel umýt. Včera hygienu odflákl, dnes si to v zimě užívá. Flákám to zase já. Snad bude zítra lépe. Večer se ještě zahříváme grogem a ještě není tma, už zalézáme do postele. To letošní skoro už léto je skutečně hodně proměnlivé. V autě je 14, uvidíme kolik bude ráno.
Neděle 18. 6. 2017
V noci sprchlo, k ránu se však oteplilo. Vstávali jsme do krásného slunného dne, i když po ránu bylo ještě trochu chladno. Než jsem udělala snídani, Ota šel zjistit, zda se od večera zlepšila viditelnost. Ale prý opět nic moc. Za těchto podmínek nahoru podruhé už nemusím.
Už večer jsme si vyhlídli rozhlednu Akátová věž mezi Blučinou a Židlochovicemi. Zdálo se nám, že blíž to bude z Blučiny. Značení cesty však nebylo nic moc. Přesto se nám podařilo na rozhlednu dojít. Bylo to přibližně 2 km, zpočátku do prudšího kopce. Cesta byla doplněna panely naučné stezky i dalšími panely se zdejšími geologickými zajímavostmi. Vzhledem k tomu, že Ota měl co číst, tak jsem byla u rozhledny zcela vyjímečně první a ještě jsem na něj čekala. To se snad ještě nikdy nestalo. Rozhledna byla pěkně vysoká, za hezkého počasí je určitě vidět hodně daleko.
Na mapě byl v Blučině označen nedaleko od centra pivovar Xaver. Když jsme projížděli Havlíčkovou ulicí, pivovar jsme však nikde neobjevili. Zato jsme na hlavní Měnínské ulici našli penzion a restauraci Xaver. Jenže tam točili leccos, jen ne pivo tohoto jména. Na náš dotaz nám servírka dost neurčitě sdělila, že ho tam už nedodávají. Ani nevěděla, zda ho ještě vůbec vaří. Tak jsme si aspoň prohlédli kostel a zajímavou radnici a pokračovali v cestě.
Na mapě byl v Blučině označen nedaleko od centra pivovar Xaver. Když jsme projížděli Havlíčkovou ulicí, pivovar jsme však nikde neobjevili. Zato jsme na hlavní Měnínské ulici našli penzion a restauraci Xaver. Jenže tam točili leccos, jen ne pivo tohoto jména. Na náš dotaz nám servírka dost neurčitě sdělila, že ho tam už nedodávají. Ani nevěděla, zda ho ještě vůbec vaří. Tak jsme si aspoň prohlédli kostel a zajímavou radnici a pokračovali v cestě.
Původně jsem chtěla do Brna, hlavně na Špilberk, ale domluvili jsme se, že si tam uděláme výlet vlakem někdy na podzim, až nebude takové horko. Že to chce tam pobýt víc dnů. Brno tedy objíždíme ze západu, kde jsou poměrně blízko tři rozhledny.
Nízká rozhledna z bývalého vodojemu v Bratčicích je hned u silnice, o kousek dál je pivovar. Zajíždíme tam a už plánujeme, že se zde najíme. Jenže bohužel tady nevaří. Kupujeme pivo, získáváme další tácek a hladoví odjíždíme.
Při zkoumání mapy jsem objevila řadu zajímavostí v Dolních Kounicích - zříceninu kláštera Rosa Coeli, zámek, dva kostely, synagogu a židovský hřbitov. Hlavně zřícenina kláštera nás lákala. Něco takového u nás tak běžně vidět není. Zaparkovali jsme nedaleko, že si prohlédneme zříceninu a konečně zajdeme na oběd. Jenže vše se vyvíjelo zcela jinak. Bylo 14,35. Zjistili jsme, že komentovaná prohlídka kláštera začíná v 15 hodin, další - poslední je v 16 hodin. Stejné to je v synagoze. V tom případě jsme oběd museli odložit. Na to nějak nevyšel čas. V autě jsme si stačili jen namazat a sníst krajíc chleba a vrátit se přesně na začátek prohlídky. Stálo to však za to. Klášter musel být velký a nádherný, mladinká slečna průvodkyně o něm krásně povídala. Na závěr jsme si ještě vystoupali do věžičky a už pospíchali do synagogy. Měli jsme to skoro akorát. I tady paní průvodkyně moc zajímavě povídala. Řada hebrejských nápisů je obnovena, určitě i tady mohu prohlídku doporučit. Na závěr jsme si tam ještě zakoupili červený Zweigeltrebe od místního vinařství Rosa Coeli. Ještě jsme si vyšlápli do kopečka na židovský hřbitov, kde jsme z výšky zahlédli i zámek. Z této strany byl rozhodně hezčí než ze strany kláštera. Bohužel baterka foťáku nám vypověděla svoji službu po 1. snímku.
Konečně jsme prošli co jsme chtěli, bylo vedro, že jsme si nakonec místo pořádného jídla koupili zmrzlinu, se kterou tam snad každý chodil. Byla výborná, ale hlad mi nezahnala, spíš jsem zjistila, že ho mám o to větší.
Do Ivančic to bylo jen asi 10 km, tam už na jídlo zajdeme. Podle mapy se nám zdálo ideální parkoviště pod rozhlednou, ale ve skutečnosti už ne. Za řeku se přejet nedalo, navíc tam bylo hrozně lidí a vůbec to nevypadalo na klidný večer. Navíc před řekou se nám ani nelíbilo.
Přejeli jsme do centra a vydali se hledat něco, kde by se nechalo najíst. Parkovali jsme v ulici Ve Sboru, hned u Pizzerie, jenže pizzu Ota nemusí, tak jsme možná půl hodiny courali po městě, až jsme zjistili, že tu nic jiného není a že v pizzerii normálně vaří. A mohu říct, že výborně. Dokonce je tam i sympatický majitel, který jezdí na elektrokole a tato restaurace je jedna z mála, kde je možno dobíjet i to elektrokolo.
Po večeři jsme ještě vyrazili na rozhlednu Alfonse Muchy nad Ivančicemi. Pak už jsme jen potřebovali najít místo, kde by se nechalo přespat. Podle mapy to vypadalo slušně až při silnici mezi Hlínou a Pršticemi. Bylo to 10 km daleko, ale v Hlíně hned u silnice je rozhledna V. Menšíka, tak to vše spojíme a do Ivančic, rodného Menšíkova města, se ráno ještě vrátíme. Zaujal nás kostel, mají tady synagogu, snad najdeme i Menšíkův rodný dům. S noclehem to vyšlo, s rozhlednou už ne. Je otevřena pouze o víkendu a svátcích, a to pouze do 17 hodin.
Spíme na velkém plácku nedaleko vedlejší silnice, moc tu toho nejezdí, myslím, že bude klid. Přes den bylo horko, dlouho bylo i teplo, ale se stmíváním se už opravdu ochlazuje. Už nevíme, co můžeme v noci čekat. Ota říká, tady je to jako v Americe, ve dne vedro, večer rychlé ochlazení. Tak se připravujeme na teplo i zimu. Tak velký problém to není. Hospůdku taky nepotřebujeme, piva máme dost, tak to aspoň ubude.
Pondělí 19. 6. 2017
V noci zima nebyla, ráno už po sedmé sluníčko hřálo jako den před tím v poledne. Nebe bylo naprosto bez mráčku. Místo na spaní bylo perfektní, ale ráno se před sluníčkem nebylo kde schovat. Auto moc stínu neposkytovalo.
Podle plánu se na skok vracíme do Ivančic. Do nádherného kostela můžeme ode dveří nakouknout, ale věž přístupná není, synagoga je v zoufalém stavu a tak se jedině jdeme podívat na Menšíkův rodný dům. Přece jsme se však nevraceli zbytečně. V infocentru si Ota všiml nádherného románského kostela v nedalekých Řeznovicích. Netušila jsem, proč tam má Ota namířeno, prý to je překvapení. Fakt jsem žasla. Nádhera skoro na konci světa. Pak už jsou jen Hrubšice a tam silnice končí. Snad proto ho husité nenašli a nezničili. Navíc jsme měli štěstí. V kostelíku byl farář, pozval nás dovnitř a seznámil nás s dávnou i nedávnou historií.
Už jsme však koukali po hodinkách. Do 15 hodin si musíme vyzvednout vstupenky do Macochy. Vůbec nás nenapadlo, že bychom si je měli rezervovat. Přišla s tím až Heda v Přerově, že tam bývá dost plno. Proto jsem tam asi před týdnem volala. Na víkend bylo plno, na pondělí jsme si mohli vybrat buď ráno nebo v 15.40 hodin. Ráno se nám to nehodilo, nevěděli jsme, jak daleko budeme spát. Teď prohlídka v 15,40 se jevila jako ideální. Ještě budeme mít čas zastavit se na oběd, dát si pivo a vše si řádně prohlédnout.
Vše vyšlo. V Lažánkách jsme si dali vynikající oběd - menu i s polévkou za 89,- Kč. Vstupenky jsme si mohli vyzvednou v infu ve Skalním mlýně nebo na Horním můstku. To druhé se nám líbilo víc. A jak jsme následně zjistili, udělali jsme dobře. Objevili jsme kohoutek s pitnou vodou, kde jsme doplnili zásoby vody na vaření a mytí, Ota zatuploval s pivem, já dala ledovou kávu a pomalu jsme se přesunuly přes Dolní můstek ke vstupu do propasti. Je to po modré 2 km, ale ten první kilometr je skutečně z hodně prudkého kopce. Druhý je už po rovině. U vstupu je řada obchůdků, WC. Všechno rychle uteklo a už vyvolávali naši skupinu. Uvnitř je prý 8 - 10 stupňů, venku bylo 30. Já pod letní sukni navlíkla moira spodky, další moiru nahoru a šlo to přežít, ale teplo mi nebylo. Ota šel v tříčtvrťákách, ale nahoře měl mikinu a bundu. Někteří otužilci šli v triku a krátkých kalhotách. To bych snad zmrzla. Prohlídka trvá cca hodinu, 40 minut pěšky, 20 minut na vodě. Byla to nádhera. Snad ještě hezčí byla ta projížďka na loďce.
Už předem jsme se domluvili, že zpátky půjdeme oklikou. Dál po modré na Skalní mlýn a přes kopec po žluté na Horní můstek. První 2 km po rovině, možná trošku z kopečka, další 2 km do mírnějšího kopce. Shodli jsme se na tom, že to byla výborná volba.
Bez dalšího zdržování jsme nasedli a vyrazili hledat nocleh. Cestu jsme směřovali do Tišnova, kde ráno v Předklášteří chceme navštívit klášter. Snad to na 3. pokus vyjde.
Když jsme projížděli Malhostovicemi, všimla jsem si na mapě, že jen kousek je to k rozhledně Čebínka. Dokonce se zdálo, že by mohl v blízkosti vyjít i nocleh. Vyšlo to. Mezi Malhostovicemi a Čebínem jsme těsně před vápenkou odbočili po zelené vpravo a kousek v kopečku byla naprosto ideální rovina. Lepší bychom sotva našli.
Jen jsme zaparkovali, šli jsme se podívat k rozhledně. Je to asi 0,5 km, ale jen do prudkého kopce. Rozhledna je vysoká, ale přístupná jen o víkendu. Ale koukáme, že nahoru stoupají návštěvníci. Asi bych neměla říkat, že podlezli v místech, kde byl vylomený betonový sokl. Moc dlouho jsme neváhali. Přesvědčila jsem se, že v našem věku skutečně nemáme rozum a stejně jako mladí před námi jsme se proplížili pod plotem. Raději jsem to nefotila. Bylo vidět poměrně pěkně, jen popisky opět chyběly. Zpátky se nám lezlo lépe, už jsme věděli, jak na to.
Konečně je večer teplo. Využili jsme i naši přenosnou sprchu a udělali skutečně velkou očistu. Ale také jsme vyndali první klíšťata. Pitra dvě, já zatím jen jedno. Prvně se do tmy nechá sedět venku. V dálce štěká smečka psů, nevíme, zda je to ze vsi nebo zde je někde hon na divočáky. Snad se dožijeme rána.
Úterý 20. 6. 2017
V noci byl klid, ale horko. Jsou to hrozné změny. První den jsme nevytáhli peřiny, bylo dokonce takové vedro, že jsme v noci museli pootevřít zadní dveře. Ještě, že tam byla kola, že dveře držely pootevřené. Musíme něco vymyslet pro případ, že tam kola nebudou. Ve starém tranzitu nikdy takové vedro nebylo, tohle asi lépe těsní.
Ráno bylo azuro a vedro. Než jsme se stačili nasnídat, vyndaváme další tři klíšťata, jejich počet se vyrovnal. Sledujeme čas, abychom do deseti byli v Předklášteří. Snad konečně zvládneme prohlídku kláštera.
Máme štěstí, dopolední prohlídky jsou v pohodě, odpolední jsou zrušené kvůli pohřbům. Na prohlídku jdeme sami. Průvodkyně byla fajn, pěkně jsme si popovídali i mimo informace o klášteře. Je to další nádhera, kterou jsme viděli.
Přejíždíme k rozhlednám, které jsou nedaleko. Na nízkou dřevěnou rozhlednu Křivoš se nechá dojet autem. První dva schody jsou v dost havarijním stavu. Posílám Otu jako prvního, že určitě bude padat šikovněji. Schody vydržely dokonce i při zpátečním sestupu. Překvapivé je, že nahoře je fotka a popis toho, co vidíme.
Jen o kousek dál je další dřevěná rozhledna Babylón. Ota byl zvyklý s Tranzitem vyjet skoro vše, pokusil se o to i teď. Já se děsila, přišlo mi to příšerné. Nakonec k tomu došel i Ota, odcouval zpátky a šli jsme asi 1 km k ní pěšky. Před tím jsme však zjistili, že je uzavřena, že se rekonstruuje. Ale vyrazili jsme. Nahoře jsme zjistili, že už není, co rekonstruovat. Zůstaly tam jen zbytky kovových sloupků, obrázek rozhledny s popisem. Výhledy i tak za to stály a perfektní byly i cestou zpátky.
Je však neskutečné horko. Uvítali bychom nějaký rybník na koupání. Na mapě jsou hned tři za obcí Rožná. Když jsme k prvním dvěma dojeli, našli jsme jen ideální místo ve stínu lesa na přípravu oběda. Rybníky se nám na koupání však vhodné nezdají. Udělali jsme si tedy siestu. Ota otevřel pivo, kupodivu i v těch horkách se to v tašce jakž takž nechá vychladit. Sice občas máme strach, abychom po návratu nastartovali, ale zatím se vede. Na noc to však vypínáme. Uvařila jsem oběd a relaxujeme. Při tom jsme zjistili, že jsme na soukromém pozemku myslivců, ale když zjistili, že se chováme slušně, že se dlouho nezdržíme a že tu žádný nepořádek nenecháme, tak nás tady nechali.
Zjistili jsme, že rybník Argentina na jih od Bystřice pod Pernštejnem je označen ke koupání. Zkusili jsme tam popojet. Voda byla úžasně čistá, ale místo, které my jsme zvolili asi nebylo nejlepší. Dlouho byla mělčina a navíc tam byla spousta travin. Ale uprostřed už se nechalo zaplavat si. Bylo to hodně příjemné osvěžené při venkovních teplotách přes 30 stupňů.
Pomalu už směřujeme domů. Ve čtvrtek potřebujeme být v Plzni.
V části Nový Dvůr v Bystřici pod Pernštejnem, jen kousek od železniční stanice Bystřice pod Pernštejnem je areál Centrum Eden, jehož součástí má být i pivovar. Je tam i skanzen Horácké vesnice, jízdárna, farma. Jenže areál je zavřený. Je otevřeno denně pouze o prázdninách, v květnu, červnu a v září pouze o víkendech. V ostatní dobu je nutno si návštěvu větší skupiny předem domluvit – viz http://www.centrumeden.cz. Pro děti tam musí být ráj. Je to další místo, kde se nechají dobíjet i elektrokola.
Trochu přemýšlíme, co v tom horku budeme dál dělat. Na hledání noclehu je ještě čas, ale někde u rybníka by to bylo fajn. A kdyby k tomu byl pivovar, bylo by to ještě lepší. Vlastní zásoby ubývají, navíc v tom horku to vychladit na teplotu 7. schodu je velký problém.
Ve Žďáru nad Sázavou jsme objevili pivovar Revolta. Je zvláštní, že ten nám unikl, když jsme tu byli o velikonocích. Takže pivovar by byl. Dávám limču, Ota nealko pivo a petky s sebou. Na náměstí je šikovně udělané pítko, že se nechá voda natočit i do petek. V tom horku nám ta voda rychle ubývá.
Pokračujeme směr rybník Velké Dářko. Sice moc nevěříme, že by se tam nechalo přespat, ale večerní koupačka by byla fajn. U hráze se nedalo ani zaparkovat, co tam bylo aut. Možná, že na noc odjedou, ale kde do té doby přečkat. Pokusili jsme se objet rybník z druhé strany – směr Karlov. Hned na začátku obce se nechalo vlevo odbočit, kupodivu tam nebyl zákaz vjezdu. Vpravo byly nějaké chatky. Aut tam parkovalo hodně, tak proč ne my. K rybníku to nebylo daleko. Než jsme si zaplavali, auta odjeli a my tam zůstali sami. Je tu nádherně. Od vody to trochu profukuje, po horkém dnu a možná po večerní koupeli je skoro lehce chladno, že to chce i ponožky, tepláky a dlouhý rukáv, ale je příjemně. Cvrčkové pěkně řvou, od silnice jsou trochu slyšet auta, ale věříme, že v noci nás to rušit nebude. Momentálně pijeme studené pivo ze žďárského pivovaru a vykuřujeme nějakou speciální spirálou komáry. Zdá se že to funguje. Zmoženi horkem jdeme se stmíváním spát.
Středa 21.6. 2017
V noci bylo kupodivu akorát. Ani horko, ani zima, spalo se fajn. I když ráno bylo jasno, foukal studenější vítr, takže konečně bylo i ráno příjemně. Nakonec jsme si nešli ani zaplavat. Kdybychom spali přímo u rybníka, tak jsme tam asi hupli, ale takhle se nám tam nechtělo jít.
Po snídani odjíždíme. Máme namířeno do Haškovy Lipnice nad Sázavou. Přesto nejedeme přímo. Ve Ždírci nad Doubravou je menší rozhledna, udělaná z vodojemu. Tu ještě neznáme, navíc je tam minipivovar Džekův ranč. Sice bude ráno asi zavřeno, ale uvidíme.
Vyšlo všechno - rozhledna i pivovar. Sice otevírali v 11, tj. až za hodinu, ale bylo tam všude otevřeno. Je to i penzion, tak jsme se odvážně zeptali, zda nám neprodají pivo v petce. Byli ochotní, nic nebyl problém. Koupili jsme pivo, získali i skutečně hezký tácek.
A pokračovali dál do Chotěboře. Pivovar je hned na kraji v průmyslovém areálu. Zastavili jsme, ani jsme nedoufali, že tady pivo koupíme. Mají to však vymyšlené dobře. Pivo zde vyrábějí a prodávají soudky, lahvové prodává přes ulici firma Dřevokov. Dokonce půllitrové ve skle.
V Chotěboři jsme se ještě zastavili v infocentru, v jehož blízkosti jsme zaparkovali. Jeho historické centrum je městskou památkovou zónou. Pěšky jsme se okolo kostela sv. Jakuba Většího přes staré město došli podívat k zámku, který je v soukromém vlastnictví. Majitelé zde bydlí, ale v části je muzeum. My jsme se pouze prošli hezkým parkem, obdivovali jejich pávy, mají jich tu minimálně deset, a to dokonce i bílé.
Kdesi na lesní cestě cestou jsem uvařila rychlý oběd a už jsme však spěchali do Lipnice nad Sázavou. Nejdřív jsme zašli do Haškovy oblíbené restaurace U České koruny - Ota na pivo, já vyjímečně na kávu, nějak jsem byla celá zničená. Tam jsme zjistili, že za 20 minut (v 15hodin) začíná poslední prohlídka hradu. Měli jsme to tedy akorát. Na volnou prohlídku s výkladem o historii hradu jsme měli hodinu. Bylo to skoro málo, ale když jsme si jednotlivé texty ofotili, tak se to nechalo skoro stačit. Víc času by však neškodilo, protože hrad je to velký a skutečně zajímavý. Navíc výhledy z hradu jsou úžasné.
Je zde vůbec řada zajímavostí, lipnický triptych - Bretschneiderovo ucho, Ústa pravdy a Zlatý voči, také zřícenina Bílé věže, na starém hřbitově hrob J. Haška a v jeho blízkosti jeho pomník. To vše jsme ještě zvládli obejít a pak už jsme autem dojeli k poslednímu zdejšímu pomníku Hlava XXII, který odkazuje na slavný protiválečný román Josepha Hellera. Jeho hlavní postava kapitán letectva Yossarian je svým způsobem obdoba Haškova Švejka. Moc se nám tady líbilo, procházek by se tu nechalo zvládnout víc, ale už byl čas myslet na večeři a na nocleh.
Celý den bylo horko, včerejší koupačku bychom docela rádi zopakovali. Ke koupání se nám zdál vhodný rybník Pelhřimov u Bratroňova. To byla poslední super akce dne. Když jsme od rybníka odjížděli, najednou přijíždělo auto. Ota rychle dupl na brzdu, jenže to asi špatně zkoordinoval, motor chcípnul, něco zarachotilo a současně se z pod přední kapoty vyvalil smradlavý kouř. Motor byl horký i vše okolo. Vůbec nevíme, co se stalo, ale auto šlo dál normálně nastartovat a normálně jelo. Ani jeden tomu nerozumíme, tak jsme byli samozřejmě řádně vystrašeni a Ota jel opravdu hodně opatrně a připraven na nejhorší.
Přespat jsme se rozhodli na malém parkovišti pod Orlíkem u Humpolce, kde jsme už parkovali v pátek na začátku této naší výpravy, kde byla čistá toika a hezké odpočívadlo. Není to daleko a nikomu tam nemůžeme překážet. A Ota sliboval i otevřený motorest Pod hradem. Takže zajdeme na večeři a na pivo. Byl však jeden problém - zavřeli v 18,30 hodin, takže jsme dorazili pozdě. Musíme se najíst z vlastních zásob, naštěstí ještě kousek chleba máme. Hlady tedy neumřeme a pivo taky máme.
Aby těch problémů nebylo málo, když jsme se vrátili k autu, Ota si všiml, že vzadu na kole mám horní díl plavek. Když jsme se u rybníka převlékala, tak jsem tam plavky odložila, abych se rychle oblékla a zapomněla na ně. Kalhotky tedy cestou spadly. Když se vede, tak ať to za to stojí.
Je vidět, že jsme na Vysočině, večer se zase ochlazuje. Ale aspoň se bude dobře spát.
Čtvrtek 22. 6. 2017
I když se večer zdálo, že na Vysočině bude chladněji, tak opak byl pravdou. Ochladilo se trochu při západu slunce a tím to skončilo. Ani k ránu se neochladilo. Je to poslední den našeho toulání. Večer musíme být v Plzni, protože Ota má už další povinnosti. Takže balíme a minimalizujeme zavazadla, aby se to doma co nejrychleji vystěhovalo z auta. Většinou v ulici nezaparkujeme, tak ať zastavíme provoz v naší jednosměrce na co nejkratší dobu.
Po hodně slabé snídani vyjíždíme, moc chleba nám už nezbylo. Máme trochu obavy, zda auto nás až domů doveze. Když startujeme, máme smíšené pocity. Pořád kontrolujeme, zda se z motoru nekouří, občas se nám zdá, že to smrdí.
Po cca 15 km zastavujeme v Pelhřimově, kde se chceme najíst. Ota raději volá našemu dvornímu automechanikovi a doufá, že nás uklidní. Naštěstí to tak dopadlo. Vysvětlil, co se asi stalo a že se musíme smířit s tím, že to bude chvíli smrdět, ale pokud to dál normálně funguje, tak se nic nestalo. Určitě bylo slyšet, jak nám spadl kámen ze srdce.
Už klidnější jsme zašli na časný oběd. V Pelhřimově jsme byli v dubnu, vše jsme si krásně prošli, jen pivovar Na čtyřce na náměstí měl zavřeno. Dnes to musíme dohonit. Po skutečně výborném obědě i pivu (samozřejmě, že řidič měl opět smůlu) jsme se šli podívat na městskou věž. Ta v dubnu taky byla zavřená. Ještě jsme se trochu pokochali městem a odjeli už směr Plzeň.
Je vedro k padnutí, teplota stoupá přes třicítku, ale večer má snad začít pršet. Chceme se ještě zastavit v Milevsku. V klášteře bude určitě chladněji. Cestou kousek na jih objevuji ještě rozhlednu Na kupě. Je to malá zajížďka. Divíme se, že ji neznáme. Cestou se ze vzdáleného lesa kouří. Máme z toho smíšené pocity. Nechceme dělat planý poplach, tak jen sledujeme, jak se to vyvíjí. Rozhledna je součástí areálu Mysliveckého sdružení Hájek Zběšičky, nechá se dojet až na místo. Současně s námi tam přijeli i policajti na kontrolu objektu. Řekla jsem jim o stoupajícím kouři. Zblbla jsem je tak, že s dalekohledem vystoupali na rozhlednu. Ale o moc víc toho neviděli. Po chvíli jsme však slyšeli houkání hasičů a dalekohledem viděli hasičské auto, které tím směrem jelo. Tak snad to tam dobře dopadlo.
V Milevsku jsme měli smůlu. Klášter je v červnu otevřen jen od pátku do neděle, dnes ve čtvrtek je tedy zavřeno. Trochu jsme si tom prošli, letos už podruhé. V dubnu byla příšerná zima, dnes to vypadalo, že se tam upečeme. Tentokrát však byla možnost aspoň prosklenými dveřmi nahlédnout do nádherného románského kostela.
A teď už skutečně domů. V okolí to vše už snad známe. Ani koupačku už neplánujeme. Venku je už 34 a až bychom vlezli do rozpáleného auta, bylo by to ještě horší.
Ještě jsme dali ve Spáleném Poříčí zmrzlinu a pak už rovnou domů. Dokonce jsme měli štěstí, že se nám podařilo před domem zaparkovat. Všechno potřebné jsme vystěhovali domů, ale na nějaké vypakování už jsme náladu neměli. Všechen ten nepořádek jsme doma zamkli a šli se osvěžit do nedaleké naší oblíbené hospůdky, kde jsme zavzpomínali na to, jak perfektní dovolenou jsme si zase užili.
GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor
(48.800, 16.803)
Poslední aktualizace: 20.10.2017
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Přidat do oblibených uživatelů
Byl jsem zde!
Zapamatovat
Lednice
Mapa
Přidat oblast mezi oblíbené
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyVyhledání vlakového spojení
Příspěvky z okolí Z Plzně opět na Moravu, tentokrát i ke třem soutokům moravských řek – 2. část
Zahrajte si hru Skryté příběhy v místě Lednice.
Tipy na výlet
Trasa je dlouhá 5 km.
Trasa vede od překrásného zámku Lednice kolem historického skleníku do rozlehlého parku Lednicko-valtického areálu s rybníky až k věži minaretu a zpět. V místě Lednice si můžete zahrát venkovní hru Skryté příběhy.
Tato geolokační hra je určena především rodinám…
0.1km
více »
obec Lednice
Městečko
Vinarská obec s približne 2 350 obyvateľmi leží v juhomoravskom kraji v okrese Břeclav. Leží uprostred prírodného parku nazývaného Lednicko - valtický areál.
Prvé zmienky o obci pochádzajú…
0.2km
více »
Mučicí nástroje středověku - Museum Torture Lednice
Muzeum
V nově otevřeném sklepení v Lednicko-Valtickém areálu naleznete nevšední expozici mučení a útrpného práva. Rozličných mučicích nástrojů, které používala inkvizice a hrdelní soudy po celém světě. Naleznete zde přes 250 exponátů ze všech koutů světa, z nichž většina jsou dochované originály. Expozice profiluje útrpné právo a zahrnuje exponáty od doby 500 př. n. letopočtem až do…
0.2km
více »
LEDNICKO - VALTICKÝ AREÁL
Cestopisy
1) LEDNICKO-VALTICKÝ AREÁL Sobotní trasa nás zavedla do Lednicko-Valtického areálu. Z kempu jsme vyrazili do Lednice, kde jsme si z venku prohlídli zámek a jeho zahradu. Bohužel nás, ale zrovna zastihl jemný déšť.…
0.2km
více »
Lednicko-valtickým areálem na kole
Cestopisy
Letos jsme se rozhodli po delším váhání - bylo třeba nejdříve sehnat patřičné náležitosti jako nosič na kola - vyrazit na kolách na jižní Moravu. Protože jsme trochu zhýčkaní, doplnili jsme vše lázeňskou péčí. Su…
0.2km
více »
Z Plzně opět na Moravu, tentokrát i ke třem soutokům moravských řek – 1. část
Cestopisy
Když jsme v dubnu vyrazili na Moravu, hlavním naším cílem byla Lednice, kde jsme měli zajištěné ubytování s degustací vína. Jenže štěstí nám vůbec nepřálo. Během pár dnů se ochladilo, že padal i sníh, a personál n…
0.2km
více »
Lednice - obec
Fotogalerie
Lednice se nachází na jihu Moravy vzdálená 12 km od Mikulova a 7 km od Břeclavi. Obec má dnes asi 2400 obyvatel. V písemných pramenech se poprvé připomíná již v roce 1222 jako zemanské…
0.2km
více »
Lednice - Lichtenštejnské domky
Dům, budova
Rozvojem cestovního ruchu v době První republiky dochází i k výstavbě rekreačních zařízení pro movitější hosty v turisticky atraktivních oblastech. Zde v Lednici se stavěly rekreační domky…
0.2km
více »
Písečný svět - Lednice
Muzeum
Výstava Písečný svět říkají pořadatelé zvláštní atrakci ze soch vytvořených z mořského písku. V roce 2015 byla tato výstava druhým rokem v Lednici, předtím, v…
0.2km
více »
Vinařství ANNOVINO v Lednici láká nejen na skvělá vína!
Tipy a novinky
V nově otevřeném lednickém vinařství, vystavěného také z místního mušličkového vápence můžete shlédnout výstavu zkamenělin, originální nábytek vyrobený ze starých sudů či nahlédnout do tajů v…
0.2km
více »
Lednice – historie obce, zámek, lázně, lodní doprava, procházky a cyklovýlety
Tipy na výlet
Celý Lednicko–valtický areál doslova miluji, často jsme tam projížděli, až nyní se nám povedlo zajistit si přímo v Lednici, jen kousek od zámku ubytování na dvě noci. Dokonce s degustací vína. Sice to vyšlo až na …
0.2km
více »
LEDNICE, LEDNICKO - VALTICKÝ AREÁL, VALTICE
Rady a tipy
Zámek Lednice a Lednicko valtický areál, kdysi sídlo Lichtenštejnů, se nachází na pomezí Moravy, Slovenska a Dolního Rakouska, v trojúhelníku měst Lednice, Břeclav a Valtice... od Mi…
0.2km
více »
Putování Jižní Moravou
Cestopisy
Vážení přátelé Turistiky i turistiky.Ve dnech 2.-3.10.2010,jsem měl možnost zoragizovat pro partu přátel ze zaměstnání zájezd na Jižní Moravu.Naším prvním cílem byl zámek Lednice a přilehlý a rozlehlý areál zámeck…
0.2km
více »
Na lednický Minaret
Trasy
Zámeček Minaret je nejvýraznějším objektem Lednického parku. Stojí na břehu Zámeckého rybníku a vypíná se do výše více jak 60 m. Na jeho vrcholu je vyhlídkový ochoz, ze kterého máme celý park i široké okolí jako na dlani. K tomu je však zapotřebí zdolat 302 schodů. Od autobusové zastávky v Lednici je k němu po cestách parkem 2,2 km.
Turistické mapy: KČT 1:50 000 č.88 Pavlovské vrchy a dolní Podyjí, GOL 1:25 000 Zahrada …
0.3km
více »
Soutěž 5
bodů
www.turistikaprozivot.cz
Rozcestí Lednice - náměstí
Rozcestí
Šipky rozcestníku umístěného na okraji Zámeckého náměstí v Lednici ukazují směry několika turisticky značených tras, které se zde na náměstí setkávají. Jedná se o zelenou, červenou a žlutou trasu. Na Zámeckém náměstí začíná trasa zelená, jež odtud míří přes zámecký park k 3 kilometry vzdálené naučné stezce Lužní les, kterou pak po celé délce kopíruje až do Břeclavi. Další…
0.3km
více »
Lednice-zámek a okolí
Tipy na výlet
Z kempu Apollo se po silnici dostáváme do obce Lednice, láká nás jihomoravský skvost-a sice místní zámek.
Na prohlídku lednicko-valtického areálu, nebo alespoň jeho části, je potřeba…
0.3km
více »
Lednice-kašna
Kašna
Přestavba lednického zámku, jeho zahrad a parků v pol. 19. stol. vyžadovala více prostoru pro její uskutečnění a tak k jeho získání byla přemístěna i část města s náměstím. Na novém Zámeckém náměstí byla v r. 1898…
0.3km
více »
Lednice-radnice
Náměstí
Při přestavbě lednického zámku, jeho zahrad a parků v pol. 19. stol., došlo i k přemístění části města, náměstí a radnice, která byla zbouraná v r. 1880. V stejném roce byly pro vybudování Nové radnice vykoupeny u…
0.3km
více »
Romantický Zámek Lednice
Tipy na výlet
Za romantickým Lednickým Zámkem,od Brna můžeme historickým vláčkem Zámek Lednice národní kulturní památka V zámku je restaurace i v okolí zámku.Byl jsem tam v čase v závěru srpna,a kolem 12:00-15:00hod,je velké št…
0.3km
více »
Z Lednice k Hraničnímu zámečku a do Valtic
Trasy
Trasa výletu začíná v Lednici na náměstí a pokračuje obecním parkem po červené značce ke zdejší železniční stanici (provoz silně omezen - pouze so, ne a svátky) a dále po červené přijde až k Lednickým rybníkům. Zde přetne železniční trať, přejde na žlutou značku. Mine Rybniční zámeček a podél parkově upraveného příbřeží pokračuje podél Prostředního a pak Hlohoveckého rybníka…
0.3km
více »
Lodí i po svých lednicko-Valtickým areálem
Trasa
Jistě to všichni znají, někam jedou a chtěli by toho vidět co nejvíc a tak nás mrzí, že něco musíme vynechat. První den dovolené většinou bývá Doprava na místo, ubytování a jen takové rozlédnutí po okolí.…
0.3km
více »
Soutěž 1
bod
www.turistikaprozivot.cz
Pohádkový zámek v Lednici
Zámek
Chcete se cítit jako v pohádce ? Pak navštivte zámek v Lednici, stojící na okraji velkého přírodního parku. Z původně gotické tvrze, byl přestaven renesanční zámek, který dostal v polovině 19. stol. novogotickou …
0.4km
více »
Lednice - Turistické informační centrum
Infocentrum
Turistické informační centrum se nachází v přízemí objektu na Zámeckém náměstí naproti radnice poblíž vstupu do zámeckého areálu.
Kontakt: Informační centrum, Zámecké náměstí 68, 691 44 L…
0.4km
více »
Lednice-Zámecká jízdárna-Akvárium
Zámek
Zámecká jízdárna v Lednici na západní straně zámku je pozůstatek barokní přestavby původně renesančního zámku na konci 17. stol. podle projektu architekta Jana Bernharda Fischera z Erlachu. Od r. 1690 pokračoval v…
0.4km
více »
Soutěž 2
body
www.turistikaprozivot.cz
Lednice
Zámek
Zámek Lednice je národní kulturní památkou a byl také zapsán do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Zámek stojí na pravém břehu řeky Dyje, uprostřed romantické KRAJINY. Zámek se nachází na B…
0.4km
více »
Lednice - Piesočný svet podľa Michala Olšiaka
Zajímavost
Pri ceste do Lednice sme uvideli upútavku na výstavu sôch z morského piesku. Hneď sme sa rozhodli, že sa na sochy pôjdeme pozrieť. Smerovníky nás doviedli až k parkovisku, kde prebiehala výstava "pod holým nebom…
0.4km
více »
Lednicko - valtický areál - Lednice - zámok, kostol a záhrada
Zámek
Lednický zámok sa radí k najvyšším prejavom vrcholného romantizmu na území Česka a od decembra 1996 je zapísaný v rámci celého Lednicko- valtického areálu do zoznamu kultúrného dedičstva UNESCO.
V lokalite dne…
0.4km
více »
Lednice – Písečný svět
Tipy na výlet
V Lednici poblíž centrálního parkoviště máte možnost do 9. října 2016 zhlédnout jedinečnou výstavu soch z mořského písku. Letošním tématem je Historie země české. Devatenáct velkých soch z celkem 500 tun mořskéh…
0.4km
více »
Z Lednice k soutoku Moravy a Dyje, zpátky přes Lány, Pohansko a Obelisk
Trasy
Při našem putování Moravou jsme se na pár dnů zastavili v Lednici. Při naší podzimní návštěvě Moravy jsme projížděli Lednicko – valtickým areálem. Z časových důvodů jsme vzdálenější objekty museli vynechat. Nyní j…
0.5km
více »