Vintocká skála s přístupnými jeskyněmi
Jedním z hlavních cílů toho krásného jarního dne pro nás měla být prohlídka jeskyně Balcarky. Jenže když nás červená značka vyvedla z Krasovského údolí ven z lesa, nevěděli jsme najednou, na co koukat spíš: jestli na ostrožnu Balcarovy skály napravo, porostlou lesostepní vegetací (a v jejímž nitru se ukrývaly pohádkové krápníky), na obec Ostrov u Macochy nahoře na kopci s neobvyklou dominantou větrného mlýna, anebo na bělostnou skálu vyrostlou ze dna údolí a černající se několika výraznými jeskynními otvory.
Žena dala přednost pomalému postupu k jedné z pěti přístupných jeskyní Moravského krasu, já samozřejmě neodolal a metelil to po silnici k té ďouravé skále. Je součástí PR Vintoky (druhou částí je vlastní Balcarova skála) a k veřejnosti shlížející skalní stěna je jen „špicí ledovce“, skrývajícího se už v lesním podrostu. Krasovský potok si ještě daleko od úpatí skaliska prohlodal cestu do podzemí a v jeho masívu se nacházejí dvě vintocké propasti a několik veřejnosti nepřístupných jeskyní.
To je ta špatná zpráva.
Dobrá zní, že v místech, kde vápencovou skálu obtáčí zákruta silnice, je přístup ke dvěma slujím, do nichž se volně smí.
Ta větší se jmenuje Cigánská, má krásně vyklenutý vchod, z cesty je to k ní jen pár metrů a po vstupu do interiéru pochopí její název i ten největší natvrdlík. Poměrně rovné dno jeskyně a dva stropní otvory, které sloužily ohništím kočovníků jako přírodní komíny, dodávaly místu natolik slušný komfort, že zde bylo možno tábořit i v zimě. A cikáni toho využívali až do padesátých let minulého století, než jim to nejpíš zakázala strana a vláda.
Jen pár desítek metrů od této jeskyně vede pod úpatí skalní stěny další vyšlapaný chodníček a přivede vás k ústí sluje zvané S oky. Tahle už tak impozantní není a kousek za vstupem číhá v chodbě na obuv návštěvníků nástraha v podobě mazlavého bláta. Nicméně i tenhle zajímavý kousek podzemí za návštěvu určitě stojí.