Libeň

Pověsti o Libni sahají sice v nejstarší doby české, v léta, kdy kněžna Libuše svojí moudrostí spravovala zemi. Jedni vykládají vznik jména od slova Ljuben = ljubiti, jiní od "libého místa" (zátiší) a pod. Jméno Libně existuje od roku 1030, ač staré hrobní nálezy dokazují daleko větší stáří Libně. Obec Libeň trvá od počátku 14. století. Prvé písemné záznamy o Libni jsou z r. 1039, 1090, 1100. Bývala tu tvrz s poplužním dvorem a jediná lučnatá rovina u břehu Rokytnice, kolem niž se zvedaly lesnaté stráně nad Podvinim, Mezihoří, Vítkovou a svahy Hloubětínskými. Dalším byl vrch Libušin (Libušák), Zámecký, Okrouhlík, svahy Prosecké a Střížkovské, Labuťka, Hájek, Balabenka, Sluncová a Ladví. Pokračování Labuťky k Proseku zvalo se Soví vrch a s Podviním mlýnem tvořily stráň "Podviní", kde v chladu stromů skrývala se tvrz Podviní. Prvým majitelem tvrze s poplužním dvorem a prachovnou podviní byl uváděn vinař Bavor. V okolí Libně bývalo hojně vinic, po nichž pojmenování se dosud udržela. Na př.: Balabenka, Balabenka nová, Baň červená, Císařecká, Gotlaska (=Gotlas později schudl a r. 1848 slep, v dlouhém šedivém plnovousu voděn byl malou dcerkou po Praze a žebral). Dále Kelerka, Jetelka, Kolčavka, Košinka, Kundrátka, Pekařka, Rokoska či Zámeček pod Kobylisy, Na Stráži, Šetelka, Vlachovka a jiné.