Kutná Hora - město plné památek.

Kutná Hora je město, kam se rádi vracíme. Je to město překypující památkami, historií a pohodou. A protože to sem máme z Vysočiny hodinku cesty autem, vyrážíme sem na jednodenní výlety. Tentokrát byl příjemný podzimní den, takový co přímo vybízel k procházce po známých místech. Začali jsme prohlídkou Chrámu Sv. Barbory. Jeho stavba započala roku 1388 a podle některých pramenů měla mít dvojnásobnou délku lodi než má současný kostel. Stavba probíhala v několika etapách a do značné míry souvisela s prosperitou stříbrných kutnohorských dolů.

Pokračujeme Barborskou ulicí s krásnými výhledy směrem k Vlašskému Dvoru, což je hrad v sousedství kostela sv. Jakuba. Je to bývalý královský palác s mincovnou postavený v 13. století a později mnohokrát přestavěný. Razily se zde stříbrné mince – pražské groše.

Dále pokračujeme návštěvou sedlecké kostnice. Ta má zajímavou historii. Původně to byl hřbitovní kostel cisterciáckého kláštera. Hřbitov byl však poznamenán událostí, která zásadně změnila jeho historii. Dle klášterní tradice zde od poloviny 13. století existoval hřbitov. Podle pověsti přinesl opat sedleckého kláštera Heidenreich hrst země z Božího hrobu v Jeruzalémě a rozesel ji po hřbitově. Hřbitovní půda se tak stala součástí Svaté země a proto se sem pohřbívalo nejen z Čech, ale i z okolních zemí. Tisíce lidí zde našly poslední odpočinek také v dobách epidemií.

Pak přecházíme nedaleko do katedrály Nanebevzetí P. Marie. To je další skvost Kutné Hory, nyní kompletně restaurovaný. Na jeho výstavbě se podílel i slavný stavitel Jan Blažej Santini. Od roku 1995 je zapsán na seznamu UNESCO.

Na konec se vracíme zpět do centra, abychom si prohlédli známý Kamenný dům. Má tři podlaží a vysoký trojúhelný štít s gotickými okny a bohatou sochařskou výzdobou a vrcholovou kytkou. Na pozdně gotickém průčelí vystupuje ve druhém podlaží hranolový kamenný arkýř nad středním pilířem dvojité vstupní brány. V přízemí je klenutý ázhaus a v patře je kaple s arkýřem.

Odtud jdeme ke Kamenné kašně. Tu v letech 1493-1495 údajně postavil matěj Rejsek, mimo jiné architekt Chrámu Sv. Barbory. Jedná se o bohatě zdobený kamenný dvanáctiboký hranol ve stylu pozdní gotiky. Původně ji zřejmě zdobilo i několik soch na konzolách. Rejsek vystihl vztah obyvatel k vzácné vodě, které ve středověku do města musela být přiváděna několik kilometrů dlouhým dřevěným potrubím. Kašna sloužila jako rezervoár pitné vody až do roku 1890.

Ještě by bylo co obdivoval, ale musíme si také něco nechat na další výlet.....