Chrám Sv. Barbory

Chrám, Kutnohorsko

Chrám založený v roce 1388: Chrám založený v roce 1388 je zasvěcen Svaté Barboře - patronce havířů.

Na skalnatém ostrohu nad říčkou Vrchlicí stávala již kolem r. 1300 stará hornická kaplička zasvěcená sv. Panně Barboře, v její těsné blízkosti se v polovině osmdesátých let 14. století začalo se stavbou karneru - dvoupodlažní hřbitovní kaple s kostnicí. Jak kaple získala patrocinium Božího Těla není známo; patrně přešlo na kapli ze sousedního chrámu (původní název chrámu ?Nová kaple sv. Těla Kristova a sv. Barbory?). Stavební práce začaly roku 1388 a prvním stavitelem byl někdo z rodiny Parléřů, ze které pocházel i architekt chrámu sv. Víta, Petr, jehož syn Jan se roku 1389 v Kutné Hoře dokonce oženil. Jako stavební materiál již v této době sloužil kutnohorský pískovec z nedalekých lomů. Do husitských válek se podařilo vybudovat ochozové kaple, zaklenuté jednoduchými křížovými klenbami, arkádové pilíře, sakristii a obvodové zdi. Práce pak ustaly na až do roku 1481. Od roku 1480 se o stavbu začal zajímat horní hofmistr Smíšek z Vrchovišť. Začal organizovat sbírky a ujal se řízení stavby jako director fabricae. Na stavbu povolal mistra Hanuše. Mistr zaklenul ochoz a vnější boční lodi hvězdovými klenbami, postavil triforium a položil základy opěrnému systému. Konzervativní stavební postupy se však stále více ocitaly v rozporu se záměrem stavebníků a proto roku 1489 došlo ke změně architekta a z Prahy byl povolán stavitel Prašné brány Matyáš Rejsek. Ten s podporou ředitele stavby Michala Smíška z Vrchovišť započal práce na vnějším opěrném systému a ochozu kolem kněžiště. Roku 1499 pak zaklenul chór. Jeho pojetí se vyznačovalo především smyslem pro detail a drobné dekorativní prvky. Typickým projevem jsou kupříkladu groteskní plastiky na vnější straně chrámu. Roku 1506 Rejsek zemřel, ale stavba pokračovala podle jeho projektu i nadále. Roku 1512 došlo k zásadní změně když kutnohorská městská rada uzavřela smlouvu s tehdy již slavným stavitelem pražského hradu Benediktem Rejtem, který přišel se základním úkolem, totiž zaklenout hlavní loď chrámu. Klenbu se Rejt rozhodl řešit jako emporu, která ve výsledném dojmu vytvořila velikou halu nad původně pětilodním půdorysem, nový kostel s vlastními oltáři, opticky oddělený od přízemní části.