Kostel sv. Václava v Horních Ředicích

První zmínka o kostele, který je řazen mezi kostely opevněné (ecclesia incastellata, spolu se hřbitovem byl opevněn téměř 6 m širokým a asi 3 m hlubokým příkopem a náspy, jejichž zbytky jsou stále ještě patrné na západní straně), je z roku 1350, kdy byl jako farní odstoupen z mýtského dekanátu k litomyšlskému biskupství. V roce 1390 si ředický farář Jan změnil své místo s Janem, plebánem v Pecce. Ten si o rok později vyměnil místo s nejmenovaným oltářníkem (altaristou) sv. Trojice v Lípě. Roku 1393 si plebán Mikuláš směnil místo s Matějem, oltářníkem v Rychnově. Během husitství zanikla zdejší fara, nějakou dobu tu působili kněží podobojí a nakonec došlo k připojení kostela jako filiálky k Holicím. Sama fara byla prodána sedláky již v roce 1556, čímž úplně zanikla. O 10 let později došlo k vyloupení kostela, o čemž nalezneme zmínku v souvislosti s pardubickým útrpným právem. Tehdy došlo k odcizení dvojice stříbrných kalichů a lžiček, komží (oblečení ministrantů), měděného svícnu a 6 liber vosku. Jak vidět, tak již v 16. století byli lidé, kteří se Božího potrestání nebáli. V seznamu far na Pardubicku z roku 1615 se o ředickém kostele píše toto: „Item k té faře (Holické) náleží kostel filiální v Ředicích, odkud se v letu 1615 faráři desátku dávalo: Na penězích zádušních 2 kopy, žita i ovsa po 52 str., 3 věrtele, 3 čtvrce každého. Nyní odtud pan farář holický dosahuje: Na penězích 2 kopy, žita i ovsa po 32 str., 3 věrt., 3 ½ čtvr. každého. Na pustých uchází: žita i ovsa 19. str., 3 věrt., 3 ½ čtvr.“ V roce 1650 se zde konala mše svatá 10x do roka, přičemž holický farář za to dostával roční plat ve výši 2 kop míšeňských a desátek po 15 korcích žita a ovsa (předtím 52 korců a 3 věrtele). V té době patřilo ke kostelu 14 korců pustých polí, jež ležela ladem. V knize relací z roku 1677 bylo ohledně kostela zaneseno následující: „Ředice (Hriedicz Herrmanni villa) r. 1677 filiální do Holic, kostel dřevěný, starobilý dřevěný, úzký kalich stříbrný, 1 monstrance měděná, křtitelnice kamenná, zvony 3. Dům farní r. 1556. sedláci prodali; role farní od 50 let ladem leží.“ Obšírněji se kostelu věnuje pardubická zámecká kniha purkrechtní: „Rychtarz a konssele prodaly faru zadussni s zahradau i roly, kteráž k tomu od starodawna naleži, Waczlawowi Ssewczowi za summu 60 kop. Na tu summu zawdali mu 6 kop. Ostatku summy placeni poczne w Saudie r. 1566 po 2 kopách nagednou w rok przi swatym Hawle 1566. 10 gr. míš. Rukogmie za nieg Rychtarz a konssele i czela obecz Rzediczka. Stalo se w Pardubiczych przed nedieli smrtelnou leta 1565.“ Tento obnos ale odvedli rolníci k záduší. Později holický farář P. Prokop Václav Reinwetter z Rainfeldu († 1712) za peníze vlastní i své babičky Markéty koupil pole k faře ředické patřící zpět, a aby kostel neměl škodu při placení daní, odkázal 100 zl. na platy roční. Zároveň pak postavil dřevěné hospodářské stavení o 1 světnici, 1 komoře a kravského chléva (na místě pozdějšího čp. 21), které mělo sloužit k obývání faráři, kdykoliv přijede do Ředic na služby Boží. V roce 1849 byla opravena dřevěná zvonice.

Protože původní chrám byl z téhož materiálu a hrozil sesutím, byl roku 1857 rozebrán (posledních 10 let se v něm nekonaly bohoslužby a žádost o výstavbu nového byla podána již 15. května 1851). 21. května 1861 posvětil farář Jan Novák z Holic základní kámen nového kostela, který byl zbudován již z kamene. K jeho vysvěcení došlo 28. září 1863. 13. května 1899 navštívil kostel královéhradecký biskup Msgre. Edvard Jan Nepomuk Brynych. Během vichřice 4. července 1929 byl kostel zle poškozen. Po následných vnitřních a vnějších opravách, jež provedl holický stavitel Ing. Josef Flanderka, byl vysvěcen v září 1930. 7. února 1932 prasklo srdce jediného starého zvonu. Nové od firmy Matoušek a spol. z Brna-Husovic bylo zavěšeno 25. února 1932 a téhož dne se jím prvně zvonilo. O 7 let později byly opraveny hromosvody. 11. května 1952 proběhlo slavnostní posvěcení nového umíráčku. V roce 1962 byla opravena zvonice. Od 16. března 1964 je zvonice památkově chráněna, kostel ne (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/zvonice-16185238). Roku 1992 byla opravena fasáda a v letech 1993-1994 byl kostel vymalován. V lednu 1994 došlo k vyloupení kostela. Roku 2009 byla provedena oprava šindelové krytiny a bedněného opláštění na zvonici.

Jedná se o jednolodní stavbu orientovanou k východu, jejíž trojboce uzavřený presbytář je mírně odsazen. Na severní straně se nachází drobná sakristie, v níž se dříve choval pozlacený pacifikál s ostatky sv. Martina, biskupa Turonského, a misál z roku 1690. Hlavní vstup je od západu. Presbytář je zaklenut valenou klenbou s výsečemi, loď třemi poli pruské klenby na pásech. Stěny lodi člení toskánské pilastry.

Vnitřní zařízení je převážně barokní. Hlavní oltář sv. Václava představuje na plátně tohoto světce, klečícího u Mariánského oltáře a obklopeného 2 anděly, z nichž pravý drží v ruce prapor. Řezba na tomto oltáři, který sem byl dodán z kladrubského kostela, je hrubá. Nad hlavním obrazem jsou sochy sv. Víta a Zikmunda a dole další dvojice světců. Tumba je kamenná, altare portatile bez autentiky. Čtverhranná dřevěná kazatelna je ozdobena hrubou malbou čtveřice sv. Evangelistů a je bez přikrývky. V lodi jsou postranní oltáře Sedmibolestné P. Marie s dřevěnou sochou a oltář sv. Kříže (darovaný sem z kladrubského kostela) se sochami sv. Václava a Zikmunda. Na oltáři Panny Marie jsou ještě plastiky sv. Ivana a sv. Ludmily. Z kladrubského kostela pochází též dřevěná zpovědnice. Varhany byly zhotoveny po roce 1857 Josefem Andrejsem (psán též jako Andrýs) z Neznášova a k jejich opravě došlo roku 2017.

V roubené polygonální zvonici se stanovou střechou z poloviny 18. století byly původně umístěny 3 zvony. Největší zvon, který byl podle pověsti nechán ulit svobodníky Kašparem Vernerem a Morašickým, nesl nápis: „WOLEG NEPRZESTAWEG GAKO TRAVBA POWYSSUG HLASV A ZWIESTVG LIDV MEMV MRZKOSTI GEGICH YA WOLAM HLASEM SWEHO PANA BOHA KE CZTI CHWALE GEHO 1616. Ssebestian Reysswiczky z Treyfeldu GMC. Hegtman na Pardubiczych.“; prostřední z roku 1487 byl bez textu a nejmenší zvon měl na sobě nad vyobrazením sv. Kříže nápis: „Leta Boziho tisiceho CCCC osmdesateho sedmeho tento zwon slyt gest ke czti a chwale Matky Boži a wssem swatym amen.“ Roku 1917 byly zrekvírovány 2 zvony, 14. března 1942 třetí - umíráček (spolu se zvonkem Církve československé). Jediný dnešní zvon pochází z roku 1952, kdy byl 11. května slavnostně posvěcen. Zajímavé však nejsou pouze zvony, ale rovněž tato zvonice, o níž si můžeme na místě přečíst toto:

„HORNOŘEDICKÁ ZVONICE

Vážení návštěvníci, stojíte před poměrně vzácným typem zvonice, jenž je charakterizován rozložitou hmotou s mírně šikmými štenýři. V rámci této skupiny je zvonice v naší obci ojedinělým zjevem. Zatím co ostatní jsou v půdorysu zásadně čtvercové (respektive pravidelně osmiboké), a proto mají rozpěrné kříže jen po stranách štenýřového hranolu, zdejší zvonice je v půdorysu protažená, a proto se zde uplatnila kromě krajových křížových vazeb i křížová vazba střední. Je to velmi výjimečné řešení, které se již blíží zvonicím vzpěradlového typu. Tento unikát byl postaven pravděpodobně LP 1729 a v roce 1962 byla břidličná krytina nahrazena současnou šindelovou a zároveň byla penetrována protipožární ochrannou látkou.“ Více o kostele a farnosti nalezneme zde: https://www.farnost-holice.cz/kostely/sv-václava-horní-ředice.