Horní Ředice

Původně byly Horní a Dolní Ředice jedinou vsí, jež se nazývala pouze jako Ředice a byla poprvé zmíněna 9. dubna 1336, a to pod německým názvem Hermansdorf. Její osídlení má však starší původ. Na počátku 19. století tu byly objevené kamenné industrie, ale o nich se zachovaly pouze zprávy, jinak nic více. Dalšími doloženými archeologickými nálezy jsou popelnice slezskoplatěnické kultury, jež se našly na Vinařovském gruntě poblíž bývalého mýta a na poli Františka Došela. Kromě nich tu byly objeveny také sídlištní jámy z doby hradištní. Původně tato ves patřila ke tvrzi ve Vysokém Chvojně, naopak dvory kmetcí náležely ke tvrzi v Holicích. Roku 1507 byly Ředice prodány od Hynka Bradleckého z Mečkova Vilému z Pernštejna, čímž se staly součástí pardubického panství, v jehož rámci zůstaly až do roku 1849. Do tohoto panství se prodejem dostal rovněž hospodář Hedrych či Hendrych, jenž odváděl roční plat 4 grošů a 10 denárů Čeňkovi Dašickému z Barchova u Dašic, a to v rámci dašického zboží. S Ředicemi je spojeno rovněž jméno Otharta z Ředic a Turova, který hájil zboží v Turově po zemřelém Čelákovi z Úřetic roku 1458. Podle urbáře pardubického panství z roku 1588 měla zdejší rychta 73 lidí osedlých, kteří odváděli 4 slepice, 11 vajec, podací kostelní, krčmu a bylo zde také poznamenáno, že "přísedí lesům Království". Během třicetileté války byla ves poničena a vyrabována. Ještě v roce 1654 byla třetina velkých selských statků opuštěna. Na den Navštívení Panny Marie roku 1700 uhodil hrom do vížky na kostele. 30. dubna 1706 opět uhodil hrom a zapálil zdejší stavení. Za Josefa II. se ves rozdělila na Horní a Dolní Ředice. První oficiální záznamy o tomto rozdělení pocházejí z roku 1757, kdy na kontraktu na robotní abolaci byl za Horní Ředice podepsán rychtář Matěj Zahrádka a za Dolní Ředice Jakob Kabrhel. V roce 1816 byla poprvé zmíněna zdejší škola. Roku 1840 měly Ředice celkem 192 domů a 1 377 obyvatel.

V roce 1849 se staly Horní Ředice samostatnou politickou obcí. V témže čase byla opravena dřevěná zvonice. Roku 1854 zřízena školní kronika. Roku 1865 provedl přístavbu nové třídy holický zednický mistr Jan Vodička. 13. srpna 1876 položen základ k nové jednopatrové školní budově, která byla vysvěcena 22. července 1877. 1. ledna 1878 byla škola rozšířena o 3. třídu. V roce 1879 byl ustaven SDH, který do roku 1905 působil jako společný pro Horní i Dolní Ředice a hned na počátku měl 52 členů. 27. dubna 1882 byl v obecní radě podán návrh na založení obecní knihovny s podporou ve výši 30 zlatých. 28. prosince 1882 vyhořelo stavení Josefa Kopy. 15. října 1883 se stala zdejší škola čtyřtřídní. O rok později vznikla Hospodářsko-čtenářská beseda. 18. října 1889 utonula v Ředickém potoce bez 2 měsíců dvouletá Marie Vosáhlová z čp. 70. 4. července 1890 se na zdejším rybníce koupalo 12 dětí, přičemž 7 dívek nastoupilo na loďku chvojenského velkostatku, kterou následně někdo z chlapců odvázal, což vyvolalo u dívek strach a začaly se vrhat do vody, kde se začaly topit. Na pomoc jim skočil 1 z chlapců, ale i ten se utopil, takže celkem skončily v hlubinách rybníka 3 dívky a 1 chlapec a tyto děti byly vytaženy už bez života. Místnímu kováři se podařilo alespoň zachránit trojici vystrašených dívek ve volně plující loďce. 1. září 1892 byla škola rozšířena o 5. třídu. 10. ledna 1902 byla v obci otevřena poštovna. V roce 1902 došlo k ustavení místní kampeličky. 6. května 1905 se uskutečnila 1. valná hromada hornoředického SDH. V roce 1907 byl založen Kroužek divadelních ochotníků. 13. června 1914 zasáhla obec velká průtrž mračen s krupobitím. Rolníku Františku Uhlířovi byl 1 kůň bleskem zabit, druhý kůň a kočí zůstali omráčeni. Roku 1917 se objevila v obci vzteklina. Z front 1. světové války se nevrátilo 34 místních mužů.

26. září 1919 vznikla TJ Sokol, jež se osamostatnila až v roce 1921. Roku 1921 došlo k ustavení JPT. V roce 1923 byla zřízena Lidová škola hospodářská. Roku 1924 vzniklo Vodní družstvo. 28. dubna 1928 došlo k rozvodnění Ředického potoka, jehož vody zatopily 42 domů v Horních i Dolních Ředicích. O rok později byly zahájeny na katastru obce meliorační práce. 19. června 1932 bylo v obci uspořádáno veřejné hasičské župní cvičení. V roce 1933 byl přestavěn sál hostince U Červinků, který o 3 roky dříve vyhořel. Členové místního sdružení republikánského dorostu v sále zřídili a vybavili nové jeviště. Roku 1934 ukončilo Vodní družstvo všechny práce. 1. července 1934 se v obci uskutečnily sportovní a tělovýchovné slavnosti rudých sportovců a tělocvičných jednot FPT východních Čech, jež byly původně okresní politickou správou v Pardubicích zakázány a po intervenci na ministerstvu vnitra opětovně povoleny. 9. června 1935 proběhlo veřejné cvičení IX. okrsku Sokolské župy Orlické. V roce 1938 došlo k likvitaci JPT. Německá okupace si vyžádala životy 6 místních občanů. Roku 1953 se hrálo v obci naposled ochotnické divadlo. ČSM sehrálo "Červený mlýn" od Viléma Wernera. V roce 1955 vzniklo JZD. Jak to tehdy vypadalo, to se lze dozvědět ze vzpomínek Josefa Hrdého na tomto webu: https://www.pametnaroda.cz/cs/hrdy-josef-1944. Roku 1959 byl otevřen nový družstevní klub. V roce 1961 začal pracovat Sbor pro občanské záležitosti. Roku 1966 byla otevřena zrekonstruovaná samoobsluha. V roce 1968 bylo pořízeno nové veřejné osvětlení. O rok později byla ustavena nová TJ Sokol. Roku 1974 byla dokončena stavba vodovodu. V roce 1977 byla ustavena základní organizace Českého svazu žen. Roku 1984 byla vybudována místní moštárna. V roce 1989 byl schválen projektový úkol na výstavbu samoobslužné prodejny se smíšeným zbožím v akci Z. Roku 1993 byla otevřena nová moštárna. V lednu 1994 byl vyloupen místní kostel. V letech 1994-1996 byla provedena plynofikace a nové rozvody vodovodu a kanalizace. V letech 1995-1996 proběhla rekonstrukce školy. V roce 2007 bylo obnoveno zdejší ochotnické divadlo (od roku 2008 jako Hornoředické ochotnické divadlo). V roce 2016 byla na škole vybudována půdní vestavba.

Nejznámější místní pamětihodností je filiální kostel sv. Václava, který býval dřevěný a v roce 1857 byl na jeho místě vybudován současný kamenný chrám. U něj se nachází dřevěná zvonice z roku 1729 a hřbitov s mnoha umělecky cennými náhrobky. Dále jmenujme: kapličku z roku 1836 u silnice z Holic; kamenný kříž z roku 1882 od hořického sochaře Františka Vondráčka, jenž byl v roce 1939 poškozen romskými kočovníky, a v jeho sousedství sochu Panny Marie od hořického sochaře E. Malicha přibližně z téže doby; kamenný kříž v parčíku u kostela z roku 1885 od hořického sochaře Františka Vondráčka; kamenný kříž z roku 1888, jenž vznikl jako upomínka na dvoudenní bitvu v sedmileté válce v roce 1758; pomník padlým v 1. světové válce, jehož autorem je Zdeněk Vondráček z Hořic a slavnostně byl odhalen 17. října 1920; pomník obětem 2. světové války z roku 1946; pamětní desku příslušníkovi paravýsadku Antimony Stanislavu Srazilovi (7. května 1919 Pohránov - 20. dubna 1944 Terezín) z roku 1994 na domě čp. 167 a kašnu v parčíku u školy z roku 2001 od Františka Juračky. Za zmínku rovněž stojí Přírodní rezervace Žernov s rybníky Mordýřem a Šmatlánem, jež byla vyhlášena 26. května 1995 a nachází se mezi Chvojencem, Dolními a Horními Ředicemi. Mezi zdejší rodáky náleží: básnířka Marie Švimberská (28. listopadu 1882 Horní Ředice - 18. dubna 1944 Chrudim), ruský legionář František Srazil (28. ledna 1891 Horní Ředice - 8. září 1918 Livenka, Rusko), komunistický funkcionář, komunální politik a protifašistický bojovník Josef Sobotka (6. února 1897 Horní Ředice - 15. února 1945 Terezín), komunistický funkcionář a protifašistický bojovník Josef Hrdý (21. listopadu 1898 Horní Ředice - 3. března 1945 Terezín).