Kaplice – kostel sv. Petra a Pavla

Dvoulodní farní kostel sv. Petra a Pavla v jihočeské Kaplici je výjimečný, původně raně středověký, kostel, jehož historie se začala psát již v průběhu 13. století. Dokonce i první písemná zmínka o něm pochází již z roku 1257, tehdy se však zřejmě jednalo o menší kostelík nebo dokonce kapli. Stávající podoba tohoto kostela, který je poprvé jednoznačně doložen roku 1383, už však původní není, protože byl několikrát přestavován.

Na konci 14. století byl dostavěn nynější presbytář a kolem roku 1500 sklenuto dvoulodí. Velkolepou pozdně gotickou obnovu rožmberskou hutí pak vyvolal v roce 1509 požár (ještě předtím však kostel v roce 1423 vypálili husité) a roku 1740 byla chrámová – původně zřejmě obranná - věž zvýšena o jedno patro. Roku 1868 dokončili východní sakristii a odstranili kruchtu v severní lodi, roku 1895 pak byla chrámová věž osazena hodinami. V roce 1912 byl celý kostel opraven a vymalován.

Kaplický kostel sv. Petra a Pavla najdeme východně od zdejšího Náměstí – mezi ulicemi Bělidlo a Pohorská - a obklopuje jej ohradní zeď někdejšího hřbitova. V těsné blízkosti se jižně od něj nachází pozdně gotický kostel sv. Floriána. Předpokladá se, že petropavlovský kostel stojí na místě starší kaple Panny Marie a že - minimálně v presbytáři - dodnes obsahuje některé její konstrukce.

Kostel sv. Petra a Pavla spolu se sousedním kostelem sv. Floriána tvoří dominantu historického jádra města při pohledu od jihu a východu. Za vysoce hodnotnou a velmi zajímavou je považována původní severní sakristie, která byla později sklenuta goticko – renesanční křížovou (síťovou) klenbou. Celkově je však současný kostel označován jako vynikající ukázka činnosti rožmberské stavební huti na konci 15. století. Vysoce hodnoceny jsou ovšem i barokní úpravy kostela.

Chráněnou kulturní památkou se tento kostel stal hned v květnu roku 1958, od listopadu roku 1990 je pak navíc také součástí kaplické památkové zóny.

Na závěr ještě pár informací o podobě a mobiliáři kostela.

Chrámové dvoulodí je uzavřeno pětiboce zakončeným presbytářem s opěráky. Dvojící – již zmíněných - sakristií doplňuje předsíň na jižní straně a hranolová věž na severozápadě. Interiérový mobiliář je převážně neogotický (s několika barokními a gotickými artefakty) a pochází z let 1866 až 1868. To platí i pro Rindovu kazatelnu a hlavní oltář, který je ovšem osazen obrazem sv. Petra a Pavla z II. poloviny 18. století. Boční oltáře Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého se sochami vznikly až v roce 1876, Schiffnerovy varhany roku 1887. V chrámovém interiéru můžeme také obdivovat síťovou žebrovou klenbu nad dvoulodím i působivou křížovou a paprskovitou klenbu nad kněžištěm. Ta je zakončena krásnými lunetami s výjevy z Nového Zákona.

A ještě jedna legenda: Kaple, která prý byla předchůdcem současného kostela, údajně vznikla jako poděkování za záchranu života rytíře, který se ve zdejších lesích dostal do tíživé situace při lovu jelena.