Za vlčaty na Pecopalu
Když jsem se dozvěděl, že pár vlků, který se po více než sto letech usadil v Čechách na českolipsku v Národní přírodní rezervaci Břehyně - Pecopala, nalézající se nedaleko známého rekreačního střediska Máchovo jezero, přivedl na svět nejméně tři vlčata, tak jsem z toho měl jako správný lokální patriot a navíc milovník přírody nesmírnou radost. Samozřejmě, že mě hned napadlo zajít se do těch míst podívat, i když jsem dobře věděl, že zahlédnout taková u nás vzácná zvířata, by byla až neskutečná náhoda.
A tak jsem jednoho záříjového dne vystoupil na vlakovém nádraží v Doksech. Jako obvykle jsem se pokochal romanticky vyhlížející siuletou Bezdězů, vykukující z mlžného oparu. Turistická sezóna již skončila, na plážové promenádě zůstaly jen stánky vietnamských obchodníků a několik málo vytrvalců. I ulice města byly nezvykle poloprázdné. Na chvíli jsem se zastavil na Náměstí Míru, obdivoval vznostně vyhlížející morový Sloup s mariánskými výjevy z konce 17.století.
Dále jsem pokračoval prakticky po žluté turistické značce, vedoucí okolo kostela sv. Bartoloměje, který byl vystaven začátkem 18.století v pozdně barokním slohu na místě starého kostela uváděného již koncem 14.století. Značka mě zavedla až k areálu Rybářského svazu, kde jsem jako obvykle vhodil pár kousku starého pečiva stádečku zde chovaných muflonů. Přešel jsem železniční koleje, prošel vilovou čtvrtí v okolí tenisových kurtů a za chvíli jsem se ocitl na okraji lesa. Les je zde, jako většinou v okolí "Mácháče", borový, později se už tu a tam objevují skalní útvary. Použil jsem značenou odbočku k jednomu k nejprosluslejším, známým už léta jako Králův stolec.
Králův stolec tvoří pískovcový blok, kde se podle dochované pověsti usadil k odpočinku Otec vlasti, císař Karel IV., při lovu v lesích pod královským hradem Bezděz. V té době se mohl kochat krásným výhledem na Velký rybník,- dnes znamý jako Máchovo jezero, dnes je výhled z vrcholové plošiny zakryt vzrostlými borovicemi, v jejichž korunách můžeme objevit trsy jmelí. Pozor, netrhat,- dnes jsou za to pěkné pokuty!
Vrátil jsem se zpět k rozcestníku a stále po žluté došel až k silnici, která mě za nedlouho dovedla k dřevěnce na břehu Břehyňského rybníka, kde se dnes nachází Lesní správa a také zde lze zakoupit výbornou zmrzlinu. Sešel jsem k Břehyňskému rybníku s nezapomenutelným výhledem na Bezděz. Za obdiv stojí i ve skále vytesaná průrva, sloužící jako výpusť. Hleděl jsem přes klidnou hladinu zdobenou tu a tam kvetoucími lekníny, mezi kterými majestátně proplouvali labutě. Tam někde, na druhém konci rybníku se rozkládala rezervace Pecopala, domov naších vlků. Není divu, že se jim tu zálíbilo. Husté, téměř neprostupné lesy a mokřady jsou stranou turistický navštěvovaných míst, kde bez problému nalezly bezpečný úkryt a nový domov. Někteří lidé sice mají z jejich výskytu, v blízkém okoli tak turisticky vyhledávané destinaci, strach, ale z jejich původní domoviny v německé Lužici, nebyl nikdy nahlášen jediný případ, že by tyto krásná a plachá zvířata, napadla někdy člověka.
Prošel jsem obcí Břehyní, kde za povšimnutí stojí renovovaná barokní kaplička, za nedlouho překročil silničku spojující Doksy se Starými Splavy. Pokračoval písečnou cestou borovým porostem okolo dalších zajímavých skalních útvarů, nacházejích se pod dominantním vrchem Borného, nedaleko další Národní přírodní rezervace Swamp, tvořící jí z velké části mokřady, rozkládající se na břehu máchova jezera.
Za nedlouho jsem už došel k prvním rekreačním objektům nacházejících se u zmiňovaného jezera, dnes už z velké části opuštěných od rekreantů. V jednom středisku, patřící podniku Preciosa, jsem chvíli poseděl u pár pullitrů svijanského, kochajíc se přitom romantickým výhledem na Máchovo jezero. Pak už se mně dobře kráčelo podél jezera, až jsem došel do dalšího rekreačního střediska Starých Splavů, kde jsem nezapoměl navštívit známé majitelé stánku, poptat se na jejich situaci, protože už dlouhou dobu se je starostka Doks úsilovně snaží zlikvidovat.
Na nádražíčku ve Starých Splavech jsem nastoupil do lokálky, která mne dovedla zpět domů. Vlačata, ani jejich rodiče jsem sice dle očekávání nespatřil, ale prošel jsem si už po několikáte kus romantické části místa, hrdě nesoucí název po básníku K.H. Máchovi, kterému tak přirostlo k srdci.