Chaty a chalupy
Mapa Litoměřice
Ústecký kraj - krásná příroda, zajímavá města, zříceniny, rozhledny pivovary a další zajímavosti – 6. část (České středohoří II.)
Pondělí 24. 6. 2019
Na spaní jsme včera nemohli zvolit lepší místo. Pod Malečovskou rozhlednou je to skvělý. Ráno jsme si mohli vybrat, u kterého stolku budeme chystat snídani a současně se kochat krásnými výhledy. Líbilo se nám tu tak, že jsme odjížděli asi až v půl jedenácté - s nabitým foťákem i dobitou powerbankou.
Popojeli jsme jen kousek na Esövu vyhlídku a zase se kochali. Všude jsou tady krásné výhledy. Ani se za nimi nikam nemusí šlapat.
Jenže Otovi to nestačí. Jedeme na Střekovskou vyhlídku - rozhlednu na kopci Sedlo. Je otevřena non stop. Pěšky je to do kopečka kousek. U rozhledny mne trochu mne překvapilo upozornění, že při výstupu se máme držet zábradlí. Je dokonce po obou stranách schodiště. Schody jsou však pohodlné, takže výstup nahoru je skutečně nenáročný. Ani já jsem se zábradlí držet nepotřebovala a to je co říct. Možná je to psáno na všech rozhlednách, tady to však moji pozornost nějak upoutalo.
Jenže Otovi to nestačí. Jedeme na Střekovskou vyhlídku - rozhlednu na kopci Sedlo. Je otevřena non stop. Pěšky je to do kopečka kousek. U rozhledny mne trochu mne překvapilo upozornění, že při výstupu se máme držet zábradlí. Je dokonce po obou stranách schodiště. Schody jsou však pohodlné, takže výstup nahoru je skutečně nenáročný. Ani já jsem se zábradlí držet nepotřebovala a to je co říct. Možná je to psáno na všech rozhlednách, tady to však moji pozornost nějak upoutalo.
Popojíždíme o kousek dál k hradu Střekov. Já myslela, že hrad je volně přístupný. Až na parkovišti si Ota vzpomněl, že je pondělí, že bude hrad uzavřen. To, co vidím, mne však láká k návštěvě. Uvidíme, jak to zítra zvládneme.
Kousek se vracíme a přejíždíme přes moderní most na levý břeh Labe a do oblasti severovýchodně od Ústí nad Labem. Vyjíždíme opět po úzké silnici do prudkých kopců. Tady to jinak nejde. Naštěstí jedeme autem. Zastavujeme na rozcestí pod hradem Blansko. Místa na zaparkování tady však moc není. Po cestě by se nechalo ještě kousek popojet, je tam však závora. Je sice otevřená, ale máme strach, aby ji nezavřeli, než se vrátíme. Stoupáme proto pěšky okolo včelí šlechtitelské stanice. Na hradě stanovala nějaká omladina, jak jsme později zjistili, byla to nějaká třída na výletě. Byla bych raději, kdyby tam nikdo nebyl, víc bych si to tam prošla. Ota se pokochal jen výhledy. Ani do zříceniny nešel.
Když jsme se vrátili k autu, rozhodli jsme ve stínu košatého stromu připravit oběd. Provoz na silnici totiž téměř žádný nebyl, ta končila v nedalekém Blansku. Mezitím jsme vyndali Otovi další klíště. Už je zase hrozné horko, ve stínu to však trochu protahuje.
Cestou zpátky jsme na okraji silnice udělali ještě krátkou zastávku u bývalé skalní kaple Navštívení Panny Marie, později poustevny. Skály jsou využívány jako ferraty. Lituju, že nejsem mladší, výstup zde by se mi líbil.
Tyto dvě zastávky Ota protrpěl jen proto, že na tomto okraji Ústí – v Neštěmicích je pivovar Millénium, který otvírá až od 15 hodin. Při cestě zpátky má již otevřeno. Samozřejmě se zastavujeme a kupuje petku ležáku a snad všechny možné etikety, které zde mají. Já si dala třetinku višňového ležáku. Ota neodolal a dal si malou desítku, přece se na mne nebude koukat. Nepospícháme, venku je stejně horko, tak se můžeme zdržet. Nakonec jsem ještě ochutnala třetinku pomerančového ležáku, jsem zvědavá, jak chutná a také, ať tam nesedíme na sucho. Těžko říct, které bylo lepší, ale upřednostňuji všechno, co je s višněmi. Na večer si kupuji litr. Poseděli jsme, vše si prohlédli, ale do večera tu být nemůžeme.
Ota se chce ještě večer vydat na Erbenovu vyhlídku. Po chvilce bloudění zastavujeme ve Šrámkově ulici, kousek od turistického rozcestníku Dobětice. Teplota snad ještě v 17 hodin stoupá. Je 32 stupňů a to je můj konec. V takovém horku přestávám existovat. Ještě tak po rovině bych někam došla, ale do toho kopce nikdy, i když je to jen asi 600 metrů. Ota vybaven foťákem jde sám. Naštěstí parkujeme ve stínu, v autě to občas protahuje. Střídavě píšu deníček a hledám, kde by se nechalo vykoupat nebo přespat. Jako nejlepší variantu však vidím vrátit se opět pod rozhlednu Malečov. Tam to známe, není tam sice bazén, ale zásobu vody zatím máme slušnou.
Ota se vrátil poměrně za dlouhou dobu docela vyčerpaný, ale spokojený z rozhledny i výhledů. Dokonce i on cestou nahoru 2x odpočíval. Ještě že jsem nikam nešla. Já odpočívám, i když Ota to vezme na jeden zátah.
Shodli jsme se na tom, že nebudeme experimentovat a vracíme se do Malečova. Sice chata má dnes zavírací den, ale máme co jíst i co pít, tak nám to zase tolik nevadí. Když jsme pod rozhlednou zaparkovali na včerejším místě, prohlásili jsme skoro současně "Konečně doma". Po sprše se cítíme skvěle, také proto, že sluníčko zapadá a konečně se ochlazuje. Ze skrýše jsme opět vytáhli knížky a trochu se vzděláváme.
Úterý 25. 6. 2019
Je tu fakt perfektně. Ani se mi nikam nechce. Včera psali na internetu varování, že dnešek má být nejteplejším dnem. Jenže co bychom tu celý den dělali. Horku musíme přizpůsobit program. Vstáváme tak, abychom před půl desátou byli na hradě Střekov. V půl otvírají, tam by mohlo být příjemně.
Byli jsme tam včas, ještě není půl desáté a jdeme na prohlídku. Prohlídka s průvodcem je pouze o víkendech. My jsme dostali do ruky krátké povídání a vyrazili jsme. Trochu chladno bylo snad jen ve věži, ale trochu to profukovalo, tak se těch dopoledních 30 stupňů ještě nechalo vydržet. Prohlídku jsme si docela užívali. Byli jsme tu sami, byl tu tedy klid, hrad je zajímavý a jsou z něj i nádherné výhledy. Když jsme skoro po hodině hrad opouštěli, tak na nádvoří byla spousta lidí. Zda se přišli jen občerstvit nebo se chystali na prohlídku, nevíme. Každopádně by bylo po klidu.
Z hradu jsme to vzali přes město s jedinou krátkou zastávkou v centru — zaparkovali jsme blízko infocentra, kde si Ota opatřil prospekty o rozhlednách i chybějící pohlednice rozhleden. Skutečně blízko je i pivovar Na Rychtě. Tady Ota získal prospek i tácek a samozřejmě koupil petku ležáku a ALE. Jako bonus jsem cestou koupila jahody. To bude dobrota. Za necelou hodinku parkování jsme zaplatili 20,- Kč, ani stvrzenku jsme nedostali. Chvilku jsem ji chtěla vyžadovat, ale v tom horku se mi nechtělo s chlapem diskutovat.
Prohlídku města vč. šikmé věže jsem odmítla. Vždyť jsme ji viděli před 6 lety. Zrovna tak jsme zrušili výlet od zámku a rozhledny Větruše. Mrzí mne to, ale v tomto vedru to prostě nejde. Já přestávám fungovat. Sice oželím výlety, ale Ota bez rozhledny být nemůže. Vyjíždíme autem až nahoru, kupodivu zde se parkovné neplatí. Je s podivem, že zdarma je i výstup na věž. Vidíme i kostel s nahnutou věží, jen z tohoto pohledu to moc vidět není. Původně jsme se chtěli v Ústí najíst, nyní koukáme, jak nejrychleji ujet někam do přírody.
Nenáročná by měla být cesta k rozhledně Radejčín, která je otevřena non stop. Výchozím bodem je malé nádraží. Tam by snad neměl být problém uvařit oběd. V jeho blízkosti je turistický rozcestník, parkuje tam pár aut, ale hlavně jeden autobus, který tam z našeho pohledu překáží. Stojí na jediném stinném místě. K rozhledně se nechá ještě kousek popojet, ale ani tady se nedá ve stínu zastavit. Silnice končí na sluníčku. Vyrážíme tedy aspoň k rozhledně. Je to kousek a nepatrně do kopce, ale po sluníčku, které naprosto neúprosně sálá. O kousek dál je několik dalších vyhlídek, mimo jiné i na Labe. Chtěla jsem tam zajít, ale opět vše další rušíme.
Teď už se chceme jen někde najíst. Jsme však v takových místech, že tu na restauraci nenarazíme. Nedaleko je bod záchrany (UL 003), který se nám kolikrát osvědčil. Zpravidla tam bývá dost prostoru. Tenhle je výjimkou. Zaparkovat se nechá jen těsně u závory, na silnici jezdí jeden náklaďák za druhým. Zas tak velký hlad tedy nemáme. Vždyť je tu dost odboček, tak snad najdeme klidné místečko, které bude ve stínu. Našli jsme však jen lom, odkud jezdí náklaďáky. Aspoň něco jsme zjistili. Nakonec jsme se dojeli do Dobkoviček. Na silnici do Chotiměře jsme zaparkovali ve stínu bříz u hřbitova, kde jsem konečně uvařila jednoduchý oběd. Navrch jsme si dali jahody a bylo nám skvěle.
Po chvíli pátrání v mapě, jsem si vzpomněla, že kamarádka jezdila do Oparna na mlýn a nemohla si tuto oblast vynachválit. Já plánovala si údolí projít, ale z jiné strany. Nyní už neplánuji nic. Zajíždíme do Oparna k vlakové zastávce. Na mapě je vidět, že je stranou od obce. Ota jde na průzkumy. Konečně se vrací zvesela. Místo je ideální, vlaky mají výluku, takže bude klid, jen ten bazén tam chybí. Je tady však samá, i když nízká tráva. To zase bude klíšťat. Ale to už je nám jedno. Hlavně že je tady klid a dokonce už i stín. Na dnešek máme vody ještě dost, zítra to budeme muset někde pořešit.
Zatím to však neřešíme, sedíme ve stínu, popíjíme pivo, ale je tu hrozné dusno. Po skoro dvouhodinové relaxaci, kdy jsme si oba v křesle zdřímli, jsme se rozhodli, že se dojdeme podívat asi k 300 metru vzdálenému Černodolskému mlýnu a hlavně zjistit, zda se nenechá někde v potoce namočit.
Jak Ota uviděl, že je otevřena venkovní restaurace, ožil. Když zjistil, že zde točí Černodolskou desítku, kterou pro ně vaří v litoměřickém pivovaře Labuť, dostal žízeň. Já dala birella pomelo. K tomu jsem vyškemrala do dvou petek kohoutkovou vodu. Také jsme zjistili, že kousek proti proudu je v potoce tůňka, kde se nechá trochu se namočit. Při troše snahy to šlo si do potoka i lehnout. Břeh byl zarostlý, takže jsme tam byli docela i pěkně ukrytí. Na osvěžení to bylo skvělé, navíc jsme ušetřili mycí vodu.
Na závěr jsme si zopakovali pitnou kůru. K autu jsme přišli okolo v půl deváté, ale je stále hrozné horko. Je neskutečných 27 stupňů. Podle předpovědi má prý zítra být ještě hůř. To snad ani nejde. Vzhledem k pozdnímu obědu a k horku už ani nevečeříme.
Okolo desáté teplota konečně začala trochu klesat. Nechali jsme všechno pootevřené, aby to trochu protahovalo a aby se nechalo dobře spát. Jen žáby z tůňky u mlýna večerní ticho rušily. V noci byl však klid.
Středa 26. 6. 2019
Ráno bylo příjemných 20 stupňů, než jsme se nasnídali, nebylo před sluníčkem už kam utéct. Po snídani vyndavám své 2. klíště. Zatím Ota výrazně vede. Vyrazili jsme na skutečně malou procházku — po zelené přes kopeček přes hrad Oparno k Oparenskému mlýnu a zpátky po modré k Černodolskému mlýnu. Byly to sotva 3 km. Skoro celá cesta byla ve stínu, dopoledne tam bylo nakonec i příjemně. Docela bych se šla ještě projít podle potoka na druhou stranu, ale Otovi se nechce. Prý se mu motá hlava. Mému tvrzení, že by měl pít víc vody, nevěří a jde na pivo Já dávám zmrzlinu a oblíbeného Birella. V potoce jsme nabrali 2 litry užitkové vody, ať máme na mytí nádobí. Voda vypadá čistě.
Okolo jedné jdeme na loučku k autu. Už je tu konečně trochu stínu. Je tu rozhodně příjemněji než v restauraci pod slunečníky. Žádnou další akci na dnešek neplánujeme Na oběd nejdeme. Uvařím sama. Zatím máme ještě z čeho. Ale nespěcháme. V tom horku hlad nemáme.
Po obědě v pozdějším odpoledni, ani nemohu říct, když se trochu ochladilo, jdeme do zahradní restaurace. Ota na pivo, já dávám ledovou kávu. Dnes je ještě o stupeň víc než včera. Uvidíme, jak bude večer. Dnes to však aspoň trochu profukuje.
Opakujeme jen o trochu dřív včerejší akci, ponořit se do potoka, zastavit se opět na pivo a birella a natočit si tentokrát 4 petky vody. Dnes jsme schopni s pomocí thermohrnku to natočit na WC sami.
U auta opět relaxujeme a doufáme, že se zítra aspoň trochu ochladí, abychom mohli vyrazit na Lovoš. Je to cca 9 km, což není tolik, ale skoro polovina je stále do kopce. Bohužel neposloucháme rádio, ani wifinu jsme nikde nechytili, takže toho moc nevíme.
Dnes dáváme i večeři. Na závěr dne otevíráme lahvinku červeného, kterou s sebou stále vozíme. Naštěstí byla pečlivě uložená, vedra přežila - je snad jen nepatrně teplejší, než doporučují.
Teplota klesá pomalounku, jen větřík přestal foukat. Dnes necháváme boční dveře dokořán. Připadáme si zde bezpečně.
Čtvrtek 27. 6. 2019
Dveře jsme zavírali až k ránu hlavně aby nás nerušil ranní zpěv ptáků. Po ránu je to docela kravál. Když jsme vstávali, tak to kupodivu už opět profukovalo, ale bylo jasno. Čeká nás další den veder?
Včerejší odpočinkový program nám pomohl. Cítíme se skvěle.
Po snídani si vyndavám tentokrát já dvě klíšťata. Konečně vyrážíme na Lovoš. První 4 km se jde do kopce, nejdřív do mírnějšího, pak to stoupá. Nevím, zda jsem si tak odpočinula, ale stoupá se mi dobře, dokonce tvrdím, že to ani prudké není. Je pravda, že nepospícháme a jdeme pomalu, cestou se zastavuji, abych v tom horku dodržovala pitný režim.
Nahoře je úžasně, navíc tu jsme sami. Z vyhlídkové terasy se výhledy otevírají do všech stran. Ani tu nepostrádáme rozhlednu, i když zde kdysi byla. Kupodivu teplota nestoupá, fouká vlahý větřík, cítíme se skvěle. Proti plánu trasu protahujeme do Malých Žernosek. Je to prakticky po rovině, to zvládneme. U Vietnamců kupujeme svačinu. Nic jiného tu otevřeného nevidíme. Ale tohle stačí, mají zde dokonce pod slunečníky posezení. Víc nepotřebujeme.
Zpátky se chceme vydat Opárenským údolím podle Milešovského potoka. Procházíme okolo dětského hřiště, jehož součástí je rozhledna, bohužel zavřená. To Otu samozřejmě mrzí. Já zase marně hledám nějaký letáček ohledně sobotní akce Putování za víny. Zbytečně, nic tu není. Když vidím obecní úřad a u něj paní, pečující o květinky, neváhám. Jdu se poptat. Dovedla mne až ke starostovi. Je to sympatický a ochotný pán, o akci věděl, vše potřebné mi našel na internetu. Nakonec s námi i na rozhlednu šel. Není prý přímo veřejně přístupná, ale náš zájem ho potěšil. Pěkně jsme si popovídali. Výhled byl zajímavý, Ota nadšený. Takže vše dopadlo dobře.
Cestou k potoku jsme si vyhlédli místečko, kde bychom možná v sobotu po vinařské akci mohli přespat. Je to u hřiště, na mapě se zdá, že by tam mohlo být i občerstvení. Uvidíme, jak to tam bude vypadat.
Teď už nás čeká jen cesta po rovině k Černodolskému mlýnu. Tam dnes bylo rušno. Byl zde i hejtman Ústeckého kraje a měli zde nějakou sportovní akci - bojovou hru, kdy skupiny účastníků obcházely stanoviště a plnily tam různé úkoly. My jsme si dali opožděný oběd, naplnili prázdné nádoby čistou vodou a už jsme se těšili, jak si u auta rozložíme křesílka a budeme relaxovat. Jenže jsme netušili, že právě jedno stanoviště je na "našem" plácku u nádraží. Naštěstí tam plnila své úkoly poslední skupinka. Pak konečně vše utichlo. Ochlazuje se, ve stínu je k večeru už jen 25 stupňů a skoro studeně to protahuje. Snad to ochlazení chvíli vydrží.
Tentokrát se nejdeme umýt do potoka, ale zvládáme to ve vodě v autě lehce ohřaté. Na další mytí jde Ota pro vodu do malého potůčku hned pod kopcem u silnice. Ať nezůstaneme bez vody.
Zatím co předcházející dny jsme tu chodili polonazí, dnes vytahuje tepláky a bundu. Ve 20 stupních je to akorát. Přesto večer necháváme boční dveře pootevřené. Ať se nám dobře spí. Jsme jen zvědavi, jaké počasí nám zítřek přinese. Nějak rychle se mění.
GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor
(50.539, 14.009)
Poslední aktualizace: 2.11.2019
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Přidat do oblibených uživatelů
Byl jsem zde!
Zapamatovat
5,00
Diskuse a komentáře k Ústecký kraj - krásná příroda, zajímavá města, zříceniny, rozhledny pivovary a další zajímavosti – 6. část (České středohoří II.)
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Velemín
Mapa
Přidat oblast mezi oblíbené
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyVyhledání vlakového spojení
Příspěvky z okolí Ústecký kraj - krásná příroda, zajímavá města, zříceniny, rozhledny pivovary a další zajímavosti – 6. část (České středohoří II.)
Víkend v Českém středohoří 1. díl
Cestopisy
Tak rok se sešel s rokem a já jedu s dcerami do oblíbeného Sředohoří . Využili jsme prodlouženého víkendu a státního svátku 28. října, k výletu do Českého středohoří. Cílem našeho výletu je setkání s kamarádama a …
0.1km
více »
Oparno – zřícenina hradu, Opárenské údolí a jeho mlýny
Tipy na výlet
Když jsme plánovala, co vše navštívit v Českém středohoří, zaujalo mne Oparno, také proto, že do tamějšího mlýna kdysi kamarádka jezdila na dovolenou a moc si tuto oblast pochvalovala. Nakonec jsme v jeho blízkost…
0.1km
více »
Zřícenina hradu Opárno
Tipy na výlet
České Středohoří je kraj známý svými vrcholy sopečného původu, kterým dominuje hora Milešovka. Co už tak známo není, je skutečnost, že se v tomto kraji nachází relativně velké množství zřícenin hradů, které byly p…
0.2km
více »
České Středohoří - zimní výlet
Tipy na výlet
Jedeme vlakem do zastávky Opárno v Českém Středohoří. Já jedu z Kladna, Milan z Prahy a Vítek přišel pěšky. Jedeme na poslední letošní výlet do Českého Středohoří.
Tento překrásný kout naší země jsem poprvé nav…
0.3km
více »
Oparno
Zřícenina
Zřícenina gotického hradu Oparno stojí na Ostrohu nad stejnojmennou vsí na Litoměřicku v Ústeckém kraji. Oparno bylo ukázkou hradu s plášťovou zdí, která se dochovala i s pozůstatky…
0.3km
více »
Oparno
Hrad
Historie hradu, založeného před rokem 1344 pány z Vchynic a opuštěného před rokem 1530, nebyla nikterak pohnutá. Však také nevelký hrad na táhlé ostrožně nad romantickým oparenským údolím…
0.3km
více »
Opárenské údolí
Tipy na výlet
Tento článek, s černobílými fotografiemi v příloze, se pokusí dosvědčit, že na lovosicku máme údolí, kterému to sluší i v…
0.4km
více »
Víkend v Českém středohoří 2. díl
Cestopisy
Den druhý, pondělí - po probuzení a částečné očistě jdeme v 9 hod. na snídani. Protože sraz s kamarády máme až 10.30, nikam při snídani nespěcháme. Asi po hodině jídla a pití si jdeme zabalit na pokoj a po domluv…
0.4km
více »
ČS3 (3 hory Českého Středohoří - Lovoš-Kletečná-Milešovka)
Trasa
Autem dojedeme do Opárna, zkusíme zaparkovat u pensionu Oráč. Pokud se to nedaří, zaparkujeme níže na návsi. Nejedeme-li autem, do Opárna dojedeme vlakem. V penzionu Oráč se dobře občerstvíme, čeká nás první výstu…
0.4km
více »
Zimní Opárenské údolí- díl 1.
Cestopisy
K myšlence a tedy i uskutečnění procházky Opárenským údolím v zimním období mě dovedla návštěva mého kolegy včelaře ve vsi Opárno. Ze vsi Hrušovka jsem vyrazil směrem na Chotiměř a odtud rovnou do Opárenského Údol…
0.5km
více »
ČS3 (3 hory Českého Středohoří - Lovoš-Kletečná-Milešovka)
Tipy na výlet
Autem dojedeme do Opárna, zkusíme zaparkovat u pensionu Oráč. Pokud se to nedaří, zaparkujeme níže na návsi. Nejedeme-li autem, do Opárna dojedeme vlakem. V penzionu Oráč se dobře občerstvíme, čeká nás první výstu…
0.8km
více »
Císařské schody
Kopec
Císařské schody, jsou někdy také uváděné jako Psí schody. Jde o část žlutě značené turistické cesty, která vede z Opárenského údolí na Lovoš. Cesta byla asi v minulosti hojně používána a tak pro snadnější výstup příkrým svahem zde byly místy udělány kamenné schody.
0.8km
více »
Křížový kámen v Opárenském údolí.
Drobné památky
Pod rekreačním střediskem Jordán /bývalý Císařský mlýn/ stojí u cesty křížový kámen. Kamenná deska s křížem a nápisem DENEN A 1680 IN DER PEST GESTORBENEN UND HIER GEGRABENEN MÖCHTE GOTT GNADIG SEIN AMEN. RENOVERT 1830 je památkou na oběti moru v roce 1680. Křížový kámen byl nově zrestaurován a instalován v roce 2011 poblíž předpokládaného hromadného hrobu obětí moru.
1km
více »
Ráno na Dobraji i v jiných koutech Českého středohoří.
Cestopisy
Konečně nastal den, který byl ideální na pozorování východu slunce. Žádná oblačnost, jednoduše lepší už to ani nemohlo být. Východ slunce jsem se už předchozí den rozhodl sledovat z vrchu Dobrá, námi domácími zva…
1.1km
více »
Novoroční výšlap na Lovoš.
Cestopisy
Tak nám opět nastal nový rok, tentokrát s letopočtem 2015, to už jste ale asi postřehli. Loni jsem na Nový rok vyrazil na Milešovku, tento rok jsem se rozhodl…
1.1km
více »
České středohoří - nejkrásnější vyhlídky.
Pohoří
Toto třídenní putování bylo v další krásné části Čech - v Českém středohoří. Je to oblast, ve které v dávných dobách probíhala vulkanická činnost a zůstalo zde spoustu kopců, ze kterých je…
1.1km
více »
Zimní Opárenské údolí- díl 2.
Cestopisy
Tak jsem se dostal k tomu, abych si udělal opět procházku Opárenským údolím v zimním období. I když tentokrát by se to dalo nazvat menším výletem. Cestu jsem opět začal ve vsi Hrušovka. Ráno tu bylo jak malované. …
1.2km
více »
Přes tři vrchy Českým Středohořím
Cestopisy
Přes tři vrchy Českým Středohořím
Je první březnová sobota. Náš All Starc Team v síle šesti ke všemu odhodlaných mužů vystupuje z autobusu na rozcestí pod Oparnem. Oparno je vesnice asi šest kilometrů severozápad…
1.2km
více »
Oparenské údolí
Údolí, dolina
Malebné Oparenské údolí je dlouhé cca 6 km a táhne se od Velemína k Malým Žernosekám. Pravděpodobně už staří Keltové a později Slované zde těžili křemenný porfyr na výrobu mlýnských kamenů, tzv. žernovů. Nad údolí…
1.3km
více »
Dominanta Lovosicka – hora Lovoš
Tipy na výlet
Kopec Lovoš se tyčí do výšky 569 metrů, nalezneme ho severozápadně od Lovosic. Po vystoupání na vrchol se nám naskytne překrásný výhled na Labskou nížinu a České středohoří. Posedět po…
1.3km
více »
Památný kříž na Lovoši
Kříž
Památný kříž se nachází na vrcholu Lovoše (569,7 m n m.) Kříž je zdobně kovaný a má na soklu nápis Anna Starey 1894, tento kříž byl restaurovaný v roce 1994 a vandalsky poničen a znovu opraven v roce 1997. Tento památný kříž nechala postavit roku 1894 Anna Starey z Malých Žernosek za záchranu svých dětí při veliké bouři. Na vrchol Lovoše se dostanete ze tří stran, po modré TZ…
1.3km
více »
Lovoš
Tipy na výlet
Jdeme na vrch Lovoš v Českém středohoří. Je tu varianta několika turistických tras na vrchol. Po žlutě značené turistické trase se vydáme z Opárenského údolí, nebo z druhé strany z vesnice Bílinka. Po modře značen…
1.5km
více »
Soutěž 1
bod
www.turistikaprozivot.cz
Lovoš
Přírodní památka
Lovoš tvoří přirozenou dominantu Lovosic. Národní přírodní rezervace Lovoš zaujímá vrcholové a částečně svahové partie dvou vrchů s odlišnou geologickou stavbou. Velký Lovoš (570 m n. m.) se zásaditými čedičovými …
1.5km
více »
Lovoš
Hora
Hora ležící na jižním okraji Českého Středohoří, přímo nad městem Lovosice. Masiv hory vystupuje osamoceně z okolní zvlněné krajiny. Na sever od kopce se táhne Opárenské údolí, na východě teče řeka Labe. Na jihu j…
1.7km
více »
Objevování tajemství záhadné Srny.
Cestopisy
Sobota jako vymalovaná mistrem podzimem, tak to vypadalo dne 8.11.2014 u nás v Českém středohoří, proto už od rána jsem zvažoval, kam uskutečnit další podzimní procházku- nevyužít tento krásný den, to bych si vyčí…
2.1km
více »
Za skalními vyhlídkami nad řekou Labe
Cestopisy
Neboli také putování nad Porta Bohemicou.
Nastal opět den, kdy se sluníčko rozhodlo před nástupem zimy ukázat své hřejivé paprsky. Po předchozích sychravých dnech jsem tedy tento den nemínil promarnit nějakým pos…
2.2km
více »
Cyklovýlet nad i podél Labe a v jeho okolí.
Trasy
Jedná se o středně náročnou trasu, nejvíce mi dal zabrat úsek s dlouhým stoupáním z Hrušovky až na Kletečnou. Z Kletečné dál až do Dubiček je až na pár výjimek pouze klesaní.
Z Dubiček dále je trasa až k zámečku V…
2.3km
více »
Opárenským údolím z Velemína do Malých Žernosek.
Trasa
Jedná se o trasu pro cyklisty i pěší. Prochází malebným a klidným Opárenským údolím stále podle Milešovského potoka až do Malých Žernosek. Povrch cesty se skládá zejména z jemného kameně, či udusané zeminy. Pár in…
2.3km
více »
Milešovka
Vrchol
Vrchol Milešovka leží nad obcí Milešov, 10 km severozápadně od Lovosic. Je nejvyšší horou Českého středohoří a zároveň největrnější horou celé ČR. Z východu odděluje Milešovku od ostatníc…
5.7km
více »