Prvomájový výlet
Na prvního máje jsme chtěli využít volného dne k výletu do Oslavan, mluvilo se o tom dost dlouho dopředu, ale i tak jsme to museli zrušit. Většina lidí nakonec odmítla kvůli pracím na zahradě a tak, jak byla dlouhá zima, tak byl i v polním hospodářství docela skluz.
Bylo mi to celkem jedno, já se zabavím, zrušeného výletu litovala jen Martina, které se zahrada netýká a dlouho s námi nikde nebyla, a vzala to do svých rukou. Naplánovala krátký výlet, protože má teď docela náročné období, tak aby se moc neunavila. A že pojede s jejím kamarádem Romanem, autem, samozřejmě, že režie výletu je čistě na něm a jestli se nechci přidat. No, proč ne. Jen jsem se předem zeptala, jak velký kamarád Roman je, abych věděla, na co se připravit – tímhle dotazem jsem Marťu docela slušně pobavila, nicméně ujistila mě, že jsou fakt jen kamarádi.
Vyzvedli mě ráno o půl 10 a jelo se. Do Litomyšle. Tím jsem moc nadšená nebyla, byla jsem tam jen pár let zpátky, tak se mi tam moc nechtělo. Ale do zámku se nešlo, jen jsme se trochu courali po náměstí a po zámeckém areálu a Roman cvakal fotoaparátem. Je to totiž skoro profi fotograf (nebo možná úplně), dělává fotky i na různých akcích, jako třeba svatbách a tak, takže i jeho fotografické nádobíčko je kvalitou i cenou úplně někde jinde než můj digitálek.
Pak nás zavezl na oběd do Trstěnic, do restaurace oceněné Zdeňkem Pohlreichem. Reklama v televizi udělala svoje, lidí tam bylo plno. Prostředí bylo taky krásné. Jak nám Roman vysvětlil, v restauraci podávají jídlo z místních zdrojů, pstruhy z místního potoka, domácí drůbež… Ceny byly sice vyšší, než jsem zvyklá, ale jednou za čas to snad přežiju. Každý si vybral něco jiného, já kuřecí, Marťa pstruha, Roman vepřovou panenku. A dali jsme si i dezert – pohár s ovocem a mascarpone. Mňam. Odjížděli jsme o pár set lehčí, ale nacpaní k prasknutí.
Pak už jsme nabrali kurz domov, se zastávkou na Svojanově. Roman že tam má fotit svatbu, tak si to chtěl očíhnout. Došli jsme tam v 16.05 a poslední prohlídka byla v 16.00, ale ještě na nás počkali.
Vybrali jsme si okruh B. Nejdříve jsme prošli místnost s místními strašidly, jako pan Hamrlík na ohnivé svini, bezhlavý holič Kubíček, baba Kalafuna nebo skřítek Mezulín. Vyšli jsme na nádvoří, kde jsem nakoukla do studny (i když se prý neví, jestli to náhodou nebyl jen rezervoár na vodu) a pokračovalo se do mučírny. Mučící nástroje tam byly instalovány nedávno, prý jsme byly teprve třetí výprava, která je viděla (ty, které tam bývaly před tím, byly vráceny). Výběr celkem široký, skřipec, multifunkční mučící křeslo, pranýř, křivič zad a tak. A samozřejmě katova sekera.
Po mučírně už nás čekal jen dům zbrojnošů. Ve spodním sále je vystavená sbírka klasicistních dveří z Poličska, o patro výš jsme si mohli prohlédnout zbraně a výstroj. Drátěnou košili jsme si mohli i potěžkat – no, nosit bych to nechtěla. A v půdních prostorách byly vystaveny papírové modely historických budov – nejen tuzemských. Tady jsem musela obdivovat šikovnost a trpělivost autorů.
Poté se s námi pan průvodce rozloučil a dal nám rozchod, takže jsme ještě vyšplhali na věž – výhled za to fakt stojí! – prošli se po nádvořích, gotické zahradě, omrkli jsme altánky a cestou zpátky ještě sovy a dravé ptáky v klecích.
„Krátký“ výlet jsem si sice představovala trochu jinak, tak pozdní návrat jsem poněkud nečekala, ale bylo to prima.
Přidat do oblibených uživatelů
Litomyšl
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Prvomájový výlet
