Králíky, městečko plné milých krás

Strávil jsem v létě 2006 několik dní v malém východočeském pohraničním městečku Králíkách, kde jsem po odstěhování z Prahy na počátku sedmdesátých let minulého století prožil sedm pěkných roků. Už samotná moje první návštěva v tomto městečku při služební cestě 20.8.1968 a dobrodružná cesta následující den zpět do Prahy by vydala na samostatné povídání. A to jsem ještě netušil, jak se vyplní nápis na starorávném dřevěném ostění v hotelu Zlatá labuť: „Králíky, městečko plné milých krás, kdo jednou přišel vrátí se po čase zas.“

Zase tak mnoho se za těch více jak pětadvacet let, co jsem v Králíkách nebyl nezměnilo. Pravda, přibyly nové domy i rodinné domky, restaurace, renovovala se řada obchodů, domy na náměstí i jinde mají nové, veselé fasády. Ale jinak vše zůstalo tak důvěrně známé, i ten stánek s novinami na křižovatce je původní. A co víc: městečko a jeho krásné okolí objevili turisté. To je snad největší změna proti době, kdy jsem tam bydlel. Však mají Králíky návštěvníkům také co nabídnout.

Na své si zde přijdou jak milovníci přírody a turistiky, letní i zimní, tak také zájemci o historii starší i novější. Městečko leží v kotlině, ze všech stran obklopeno horami. Autobusem nebo autem se dá dojet několik kilometrů pod Kralický Sněžník a pak ho zdolat až do výšky 1423 m. Pramení na něm řeka Morava. Ti zdatnější mohou jít na Sněžník pěšky, z Králík je to asi 19 km. A ze Sněžníku pak dolů do Starého Města a vláčkem přes Hanušovice zpět. Se svojí manželkou jsme tento výlet absolvovali jako svoji svatební cestu. Pod Kralickým Sněžníkem vyrostl turistický areál, kde si přijdou na své hlavně zájemci o zimní sporty.

Na opačné straně, asi 8 km daleko se vypíná do výšky 975 m Suchý vrch s rozhlednou (jak povyrostly stromy od mé první návštěvy – pořádný rozhled je jen směrem na Jablonné) a nyní bohužel požárem poničenou chatou. I tam je z Králík krásná procházka. Třetí dominantou je přímo nad Králíky se vypínající Hora Matky Boží. Téměř ze středu městečka vede nahoru krásná alej s Křížovou cestou. Věřte, že projít alej na jeden zátah dá pořádně zabrat a zastávky u kapliček Křížové cesty přijdou vhod. Nahoře je z celého širokého okolí viditelný nově renovovaný klášter a naopak od kláštera jsou Králíky vidět jako na dlani. Klášter dnes spravují Redemptoristé, ale když jsem tam byl koncem šedesátých let poprvé, sídlili v něm jeptišky. Byli jsme tam tehdy s mou budoucí manželkou a s rodiči jediní návštěvníci a jeptišky nás ochotně provedli celým areálem. Dnes se to tam turisty jen hemží. Pamatuji se jak tenkrát jeptišky suverénně i v závějích jezdily s terénním Gazíkem na nákup do Králík, až to připomínalo pověstnou jeptišku ze seriálu o četnících.

Po celém širokém okolí Králík jsou rozesety pozůstatky opevnění z doby před druhou světovou válkou. A to nejen malé „řopíky“ (jeden takový je i na Karlštejně) ale hlavně velké dělostřelecké sruby a pevnosti. Většina je v dezolátním stavu, z bezpečnostních důvodů zamřížované nebo zazděné, ale celá řada je postupně nadšenci renovována, natřena novými kamuflážními barvami a některé jsou dokonce přístupné a je v nich umístěna vojenská expozice. I když mnohé bunkry už přikryla bujná vegetace, nenajdete v okolí Králík místo, odkud by alespoň jeden bunkr nebyl vidět.

Snad jsem v čtenářích vzbudil alespoň kapku zájmu o tento nádherný kout na česko – moravském pomezí a alespoň někteří ho zahrnou do svých prázdninových cest.

Jan Hajský