Zimní výšlap na Praděd

Kam a jak jedeme?

Z celé ČR se sjíždíme v pátek auty do lázeňského městečka Karlova Studánka, abychom v sobotu ráno mohli vzít Praděd útokem. Povzbuzeni předchozím úspěšným výletem na Sněžku nám náladu kazí jen špatné počasí.

Za čím jedeme?

Sobota ale vykouzlila překvapivě modrou oblohu a tak po deváté ráno vyzbrojeni hlavně termoskami vyrážíme skrz Karlovu Studánku. Nejvíc obdivovaný je zmrzlý vodotrysk, který vytváří homoli ledu. V noci je nasvícen barvami. Též jsme museli vyzkoušet jak chutná léčivá voda v pitném pavilonu. Stačil nám jeden lok a je nám jasné, že tuhle vodu si sebou Na Praděd brát nebudeme, i když neustále zastavovali další a další auta a chodili si pro vodu ve velkém do pet láhví.

U rozcestí Hubert, jsme se rozhodli jít kousek po zelené, abychom zjistili jestli je v zimě schůdná. Samozřejmě že není a tak jsme nastoupili na asfaltku a pokračovali k rozcestí Hvězda, kde je záchytné parkoviště a skibusy tudy jezdí na Ovčárnu. S tím, že půjdeme na Ovčárnu po asfaltce jsme počítali a statečně jsme se vydali na cestu. Já se trochu bála provozu ale celkem 4 autobusy, asi 10 aut a jedna záchranka. V půlce trasy jsme potkali rozcestí Sutě. Pokud bychom šli po zelené, zde bychom se napojili. Samozřejmě, že u rozcestí byly velké sněhové zátarasy. Útěchou nám bylo aspoň to, že cesta vede lesem a tak nás neobtěžoval vítr.

Na Ovčárně následovalo polední občerstvení a po zelené jsme dále pokračovali vzhůru k Pradědu. Už nám zbývaly jen poslední tři kilometry. V jednom místě trasa kříží sjezdovku a je třeba dávat velký pozor. Potkávali jsme i běžkaře v protisměru, kteří se každý po svém vyrovnávali se sjezdem z Pradědu :) Bohužel čím výše jsme byli, tím větší část oblohy byla zatažená. Ale byli jsme rádi i za to co bylo. Pod Pradědem je rozcestí, u kterého jsme odbočili na modrou, která obtáčí Praděd a vede přímo na vrchol. Z ní jsme ale utekli, abychom si cestu zkrátilii - v jednom míste jsme to vzali vpravo podél tyčí. Vyjeli jsme i výtahem nahoru na rozhlednu. Když jsme chvíli počkali, vítr odfouknul mraky a měli jsme i panoramata:)

Po povinné pauze v restauraci (panák likéru Praděd) jsme se všichni těšili na cestu zpátky. Nasednout na igelitky a sjet k Ovčárně !!! Nejdřív to moc nejelo, ale pak jsme se dostali nahoru na sjezdovku, která končí u Kurzovní chaty a dole jsme byli raz dva. Dolů do Karlovy Studánky jsme se svezli autobusem, protože nezáživná cesta mezi sněhovými bariérami na asfaltu nás nelákala. Celkovou délku výletu bych odhadla na cca 10 km.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V Karlově Studánce jsme bydleli v penzionu Figura až na samém konci městečka. Žádný luxus ale pro nás a jen na víkend to stačilo. A hlavně i když jsme sháněli volná místa dlouho předem, jedině tady se nám podařilo sehnat volno pro 8 lidí. Velkou výhodou bylo parkování přímo u penzionu.

Občerstvili jsme se v hotelu Džbán, kde bylo v pátek večer prázdno a tak nikomu nevadila naše veselá parta. Taky stojí za to stavit se v místní cukrárně.

Při cestě jsme obědvali na chatě Sabinka vedle Ovčárny. Doporučovaná specialita jsou borůvkové knedlíky a borůvkový likér.

Nahoře na Pradědu jsme si dali jen nějakou tu chuťovku. A tam bylo pro změnu narváno. Běžkaři odpočívali po výstupu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Dobrá parta, přijatelné počasí, horský vzduch.

Největší překvapení byly ovšem zabíjačkové speciality na Pradědu a k tomu speciální pepřové pivo !

Ostatní informace

Vstup nahoru na rozhlednu Pradědu 60 Kč.

Dále jsme přemýšleli o bazénu v Karlově Studánce ale na ten už pro únavu nedošlo - 150 Kč na hodinu.