Výstup na Popelnou horu.

Kam a jak jedeme?

K našemu listopadovému výletu jsme si vybrali Popelnou horu ( 1091 m.n.m.), která se nachází na severovýchodním konci Kvildských plání. Jako jedna z mála v této oblasti vystupuje poměrně vysoko nad okolím. Její hřeben se táhne ve směru sever – jih v délce okolo 1 km. Pod jejími západními svahy protéká říčka Losenice. Za údolím na severu se již vypíná Javornická hornatina. Na východní straně je pod jejími svahy několik vesniček a městečko Stachy a k jihu je na dohled Churáňov. Hora má dva vrcholy a severním dosahuje největší výše. Zde se také nacházejí pozůstatky pravěkého hradiště v podobě několika mohyl. Jižní vrchol má 1087 m.n.m. Vrcholy od sebe dělí velmi mělké sedlo. Les v této oblasti je většinou smrkový s příměsí borovice. Z listnatých stromů se ponejvíce vyskytuje bříza, jeřáb a javor. Jistě pohledu neuniknou rozsáhlé porosty poměrně vysokého borůvčí. Zdejší raritou je ale přírodní rezervace na severovýchodním svahu. Chrání kromě mnoha druhů rostlin porost jalovce obecného, jaký se jen tak nevidí. Rozloha rezervace je 6,10 ha a vede kolem ní značená cesta. Pro začátek našeho výletu jsme si vybrali obec Nicov.

Za čím jedeme?

Za zády nám zůstává hezký horský kostelík, když po modré sestupujeme směrem k jihu do širokého údolí. Míjíme poměrně nevzhledný hospodářský objekt a za ním začíná stoupání na Milovský vrch ( 994 m.n.m). Na okraji lesa značená cesta odbočuje vpravo, ale my pokračujeme přímo kolem osady Studenec nahoru. Za Milovským vrchem se dostáváme na louky a přes ně docházíme k dalšímu lesu. To jsme již na svahu Popelné a lesem docházíme k rezervaci. Tady se chytáme zelené, která nás vede až na hřeben. Na vrcholu ji opouštíme a jdeme na východní svah, kde je poměrně velké Kamenné moře s mimořádným rozhledem, především k východu do vnitrozemí. Ale je odtud vidět i Javornická hornatina a na JV i Boubín. Je to jeden z nejkrásnějších pohledů na celé Šumavě. Zpět až k rezervaci se vracíme stejnou cestou a poté pokračujeme po zelené do osady Krousov. Tady je turistické rozcestí se žlutou, po které jdeme k západu do osady Studenec. Za ní se dostáváme na cestu, po které jsme vycházeli a po dvaceti minutách jsme opět na parkovišti v Nicově.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití jsme měli sebou i když je možnost občerstvení v Nicově. Stachy v tomto směru také nezůstávají pozadu. Při cestě do Kašperských Hor je možnost občerstvení v Řetenicích a poté v Kašperských Horách. Ubytování se nabízí skoro na každém kroku. Stačí si dobře vybrat.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Jak již bylo výše zmíněno, rozhled z Popelné hory nemá široko daleko konkurenci. Zcela jistě předčí i rozhledy z blízkých rozhleden na Javorníku, Libíně či Boubíně. Tohle místo je prostě jedinečné, i když na druhé straně musím přiznat, že je to pro mě záležitost srdíčka. Navíc samotná Popelná hora je tak trochu tajemná a promlouvá k nám tady dávná historie. I když se opět opakuji, její jalovce se prostě musí vidět. Hezké jsou při cestě obě osady Krousov a Studenec. Krásné louky, jehličím vystlané pěšiny, koberce vřesů a staré křížky všude kolem. Co si více přát?

Ostatní informace

Parkovali jsme v Nicově. Celá cesta je kolem 9 až 10 km. Více jak polovina cesty vede po loukách s hezkými výhledy po okolí. Větší stoupání je pouze na Milovský vrch a ostatní část je většinou rovinatá. K vyhlídce na Popelné hoře ( 1075 m.n.m.) nevede žádné značení a pěšinka, která na ni vede je z větší části ukrytá v borůvčí. Vše je na mapě KČT č. 65 Šumava – Povydří. Na veřejnou Dopravu se lze spolehnout pouze ve všedních dnech. Vycházet je možné také ze Šebestova nebo ze Stach. Vzdálenost je přibližně stejná jako z Nicova.