Výlet: obec Bílka – Milešovka 5 km

Když už jsme v Českém středohoří, tak samozřejmě musíme vyrazit i na jeho nejvyšší horu na Milešovku (837 m.n.m.)

Ta je známá také jako naše největrnější místo. Bezvětří je zde průměrně jen osm dní v roce. Počasí se zde sleduje v meteorologické observatoři, která byla vybudována r. 1904. Její součástí byla a stále je 19 metrů vysoká rozhledna.

Podle nejstarších archeologických nálezů (kamenné sekery) zde člověk byl již v období neolitu (cca 5600–4200 př. n. l). Našli se zde i bronzové předměty a keramika z mladší a pozdní doby bronzové (cca 1300–750 př. n. l.) a střepy ze starší doby hradištní (cca 650–800) – tj. z období života Slovanů. Keltové horu využívali pravděpodobně jako signální bod nebo kultovní místo. Nezjistilo se zde však nic o tom, že by se zde někdy lidé usadili trvale – nenašlo se žádné opevnění, ani základy pravěkého sídliště.

Nejstarší písemná zmínka o hoře je z r. 1521 ve výpisu majetku Václava Kostomlatského z Vřesovic. Milešovku si oblíbil i učený jezuita Bohuslav Balbín, který na ni vystoupal několikrát. Dokonce o ní píše ve svém díle Rozmanitosti z historie Království českého. Nazval ji královnou Českého středohoří. Zachytil zde i lidovou předpověď počasí místních lidí: "Pokud je vrchol Milešovky zahalen mraky, přijde s jistotou déšť. Naopak jsou-li mraky nad ostatními kopci a nad Milešovkou nikoliv, pršet nebude". Zajímavé je, že se tím místní řídí i v současné době.

Turisté si vrchol oblíbili na přelomu 18. a 19. století. Souviselo to i s rozvojem lázeňství v Teplicích. R. 1810 zde byl Johann Wolfgang Goethe, mezi lety 1819–1839 sem pravidelně chodil i pruský král Fridrich Vilém III., r. 1836 sem vystoupil Karel Hynek Mácha. Jaroslav Vrchlický po výstupu na horu napsal báseň Na Milešovce. Tak slavná je to hora. Tehdy se však kočárem dostali jen do Bořislavi. Pak už museli pěšky. Silnice do Bílky byla vybudována až r. 1836. Bohatí lázeňští hosté se nechali na speciálně upravených sedačkách na vrchol vynést. Pro obyvatele Bílky to byl další zdroj přivýdělku.

R. 1820 zřídil na vrcholu Milešovky hostinský Anton Weber provizorní hostinec, o 5 let později zde přibylo i několik přístřešků, kde mohli turisté přespat, aby mohli ráno sledovat východ slunce. V té době byly upraveny i cesty na vrchol z Bílky a z Velemína. Prostory na vrcholu se dále upravovaly se zaměřením na turisty. Byl zde i obchod - prodávala se zde bižuterie, české sklo, minerály z okolí a další upomínkové předměty. Hospoda se rozšířila, upravilo se prostranství, kde se nechalo tancovat. Postavila se zde i kaplička. V té době zde byla postavena čtyřmetrová kamenná rozhledna, kterou až do konce 19. století využívali turisté i zeměměřiči. Když Weber zemřel, střídali se zde různí nájemci. Vše však fungovalo dál. Když v únoru r. 1905 budova vyhořela, postavila zde ledeburská lesní správa novou hospodu.

Na zač. 2. světové války byl vstup na věž uzavřen. Observatoř se později stala majetkem Československé akademie věd. Restaurace sloužila turistům do r. 1969, kdy ji převzala armáda. Jak se něco dostalo do rukou armádě, znamenalo to konec. Kromě observatoře zde bylo vše zničeno. Vegetace přerůstala přes vrchol, takže bez rozhledny nebyl ani ten nádherný výhled.

Naštěstí dobří lidé založili r. 1996 Obecně prospěšnou společnost Milešovka, která začala s úpravou zdevastovaného vrcholu. Od 24. května 1998 směli turisté i na nižší vyhlídkový ochoz. Turistům provizorně sloužil skromný kamenný bufet. Až r. 2011 se konečně uzavřela dohoda s armádou o využití objektu – dnes chaty Milešovka, kde 7. 3. 2013 byla otevřena restaurace, infocentrum a kde bylo později možnost si zajistit i ubytování.

Na vrchol se nechá jít snad ze všech světových stran. My jsme vyrazili z obce Bílka. Nám toto místo bylo sympatické, také proto, že to bylo na vrchol skoro nejblíž. Velké parkoviště je ještě před obcí, pravděpodobně proto, aby obyvatelé byli ochráněni před nájezdem turistů. V sezóně je možná zpoplatněné, i když se o tom nikde nic nepíše. Je tu však jedna dřevěná bouda, která k tomu účelu může sloužit, pokud neslouží jako občerstvení. Dnes, jeden pátek v červnu je vše zavřené a stojí tu jedno auto.

Nahoru je to zhruba 2,5 km, samozřejmě do kopce – musí se vystoupat cca 370 metrů a pak ještě 109 schodů na věž. Červeně značenou turistickou cestu lemuji sochy – ve třech směrech z obce jich je celkem 14 a vznikly v návaznosti na vybudování moderní kaple sv. Václava na bílecké návsi r. 2000. Nějak však tomuto umění nerozumím. Ještě tak socha, znázorňující kříž, mi něco řekla. Ostatní jsem nepochopila. Největší záhadou pro mne bylo 14. sousoší, které je tvořeno pěti kamennými bloky. Na třech je napsáno MÍSTNÍ ZVLÁŠTNOSTI a na dalších dvou je řada čísel. Samozřejmě jsem ostatní neviděla a ani jsem po tom netoužila. Možná to byla chyba. Třeba by se mi to zalíbilo.

Jen kousek před lesem je vlevo odbočka k nákladní lanovce, kterou postavili ve 30. letech pro zajištění provozu na vrcholku hory. Využívá se stále pro zásobování chaty. I pitná voda se tam musí dostat. Zatím tam zdroj vody není.

Na okraji lesa je zastřešené odpočívadlo i s mapou a informační tabulí, kde nás překvapily přidělané věšáčky s textem Půjč si nás a pak nás vrať – s razítkem chaty Milešovka. Jak jsme později zjistili, byl to pokus, jak usnadnit turistům výstup. Jenže turistické hůlky tam prý dlouho nevydrželi. Byly prý umístěny i při modré cestě z Černčic (možná i z jiných směrů). I tam to zeje prázdnotou. Nápad to byl dobrý, ale pro naše nenechavé ruce to holt není. Není nad to si nosit vlastní hůlky.

Ve smíšeném lese začíná cesta pěkně stoupat. Není to sice tak moc prudké, ale stačí to. Cestou je odpočívadlo i lavičky, lze si tedy sednout a odpočinout to, ale zase to není tak daleko.

Měli jsme štěstí, chata na vrcholu byla otevřená. Údajně má být otevřená od pátku do neděle. V sezoně je snad otevřený i bufet, vypadalo to, že občas funguje. Přesnější informace jsou snad na http://www.milesovka.cz/. Na vrcholu je řada informačních tabulí o historii meteorologické observatoře a okolní přírodě. Také je zde trigonometrický bod České státní trigonometrické sítě, kterou vybudoval v letech 1862 - 1898 Vojenský zeměpisný ústav ve Vídni. Podkladem k tomu byly trigonometrické body, které byly zaměřeny v letech 1821 - 1864 za Rakousko-Uherska.

Tím, že je možný výstup z různých stran, tak nahoře pár lidí bylo, tedy hlavně jedna větší veselá společnost. Nahoře je však velké množství různě rozstroušených posezení, takže i když se sejde víc lidí, tak každý má tak trochu svého soukromí k relaxaci. Aspoň tak tomu bylo v době naší návštěvy.  V sezoně je tam asi lidí víc.

Po občerstvení jsme vystoupali na rozhlednu, kam se vstupuje přes vchod do budovy meteorologické stanice. Tam je stálá služba, za příznivého počasí otevřou  rozhlednu. Doporučují však, chovat se tiše, protože v budově může spát noční služba. Cestou na věž je možno si prohlédnout muzeum - stálou expozici, která se týká meteorologie. Turisté se dostanou na spodní ochoz, kde je ještě upravená vyhlídková plošina. Na vrchní plošině věže jsou telekomunikační a meteorologické stožáry. Tam už se nesmí.

Nějaké popisky nahoře jsou, ale jsou trochu nesrozumitelné. Chvíli nám trvalo, než jsme se zorientovali. Z 10 metrů vysokého ochozu je vidět celé České středohoří, Krušné hory, Říp, Doupovské hory, za dobré viditelnosti Ještěd v Jizerských horách, Sněžku v Krkonoších, Bezděz, Brdy, za výjimečné viditelnosti i Šumava a snad prý i Alpy.

Cesta zpátky už utekka docela rychle. Turistické hůlky žádné nepřibyly, to jediné auto už odjelo, žádné nepřibylo.

V závislosti na dnu v týdnu a ročním období se nechá občerstvit na vrcholu. Je však dobré na to nespoléhat a vzít svačinu raději s sebou.

Pohled z vrcholu je skutečně úžasný, a to i když není úplně nejlepší viditelnost. Tady je skutečně vidět, jak je ta naše krajina nádherná, zvlněná.

Jaké jsou všechny možnosti výstupu:

- po červené z Bílky 2,4 km s převýšením 360 m

- po červené z Milešova 2,8 km s převýšením 450 m

- po modré z Černčic 2,2 km s převýšením 332 m

- po modré z Velemína 4,8 km s převýšením 535 m

- po žluté a následně po modré od průsmyku Paškapole 3,7 km s převýšením 370 m

Např. z Velemína se nechá udělat i větší okruh – po modré nahoru a zpátky po červené do Milešova a po zelené do Velemína. Celkem to vyjde na 11,5 km s převýšením 535 m.

Výlet: obec Bílka – Milešovka 5 km na mapě