Vesnická památková zóna Bolevec: Nově otevřené stavení U Matoušů

Kam a jak jedeme?

Původně jsem se jen cestou od Kamenného rybníka zpět do centra Plzně chtěla jen podívat do vesnické památkové zóny Bolevec, nedávno zrekonstruované stavení U Matoušů s doškovou střechou mně ale upoutalo na první pohled, a když jsem zjistila, že je přístupné veřejnosti, vydala jsem se na prohlídku areálu.

Jako dopravní prostředek jsem využila tramvaj a vlastní nohy -na Košutku jsem se dostala tramvají číslo 4, a kolem Kamenného rybníku s malou odbočkou ke kolomazné peci jsem pěšky pokračovala na Bolevec. K dopravě zpět do centra Plzně jsem opět využila tramvaj, tentokrát číslo 1. Kvůli rekonstrukci tramvajové trati ovšem jezdí až ze zastávky U Gery.

Za čím jedeme?

Co se týče historie samotného dvora U Matoušů a Bolevce, nejlépe se s ní seznámíte přímo u zdroje, proto budu stručná. Stavení je příkladem usedlostí, jaké vlastnili bohatí sedláci. Kromě obytné budovy je součástí dvora stodola, stáje pro koně, chlévy, patrový zděný špýchar a zahrada s ovocnými stromy.

Co se týče Bolevce, první písemné zmínky o této vsi jsou už ze 14. století. Bolevec zůstal samostatný až do roku 1942, kdy byl připojen k Plzni. V té době byl největší českou obcí s počtem obyvatel převyšující 5 000 (pokud si dobře pamatuji údaj z expozice v bývalém chlévě statku). Na tehdejší časy upomíná například budova školy na dnešní Plaské ulici, je zajímavé, že tak velká obec ale nikdy neměla vlastní kostel. V majetku města Plzně byla ale ves Bolevec už od roku 1460, kdy si ho Plzeň koupila od pražské kapituly sv. Apolináře s úmyslem vybudovat zde rybniční soustavu. Zdejší rybníky ((nejen nejznámější Velký Bolevecký) jsou dnes hlavně rekreační oblastí, kdysi ale rybníkářství patřilo k velmi výnosným povoláním a plzeňským se tedy koupě Bolevce opravdu vyplatila.

Náves dnes obklopuje z jedné strany sídliště a z druhé rušná Plaská ulice, většina vesnické zástavby už bohužel zanikla. Náves s budovami převážně ve stylu lidového klasicismu je vesnickou památkovou zónou od roku 1995. Návštěvníky upoutají též boží muka, ta ale v prostoru návsi původně nestála, byla se přenesena z míst, kde vyrostlo panelové sídliště.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jelikož jsem návštěvu Bolevce spojila s procházkou do městské a příměstské přírody svačinu jsem měla s sebou z domova. Na zpáteční cestě jsem si koupila kávu a švestkový koláč v pekárně Malinová.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Pokud jsem někdy na boleveckou náves zavítali asi vám nebude připadat přehnané tvrzení, že se tu opravdu zastavil čas. Stačí jen zahnout z Plaské a máte pocit, že jste se přenesli do jiného světa, kam nedoléhá hukot dopravy a shon všedního dne. Na první pohled mně zaujala došková střecha stavení a potěšilo mně, že je opravené a přístupné veřejnosti.

Trochu zmatená jsem byla z dopravy (ale ne, že by to nějaké drama, aspoň jsem se hezky prošla). Bratr mně sice informoval, že tramvaj číslo 1 končí kvůli rekonstrukci tramvajové trati na zastávce U Gery, ale aspoň ve směru do centra Plzně, se do tramvaje dalo nastoupit už na zastávce Mozartova. V úseku U Gery -Bolevec jezdí náhradní autobusová doprava, tu jsem ale nevyužila. Pěšky jsem se prošla po Plaské kolem Bolevecké školy až na zmíněnou zastávku Mozartova. 

Ostatní informace

Na dvůr a zahradu můžete vzít i své psí společníky, musíte je ovšem po celou dobu mít na vodítku.

Co se týče prohlídky vybrat si můžete buď okruh zahrnující prohlídku obytného stavení s průvodcem nebo si prohlédnout areál dvora a volně přístupné expozice. Aktuální informace o ceně vstupného a otevírací době naleznete na stránkách objektu: https://www.usedlost-bolevec.cz/cs/informace-pro-navstevniky/prohlidkove-okruhy

Osobně jsem se zúčastnila druhého jmenovaného okruhu. V rámci této prohlídkové trasy se podíváte do sklepa a do hospodářských prostor přiléhající k obytnému stavení. V bývalém chlévu a stájích se dočtete o historii statku a Bolevce, a uvidíte, jak vypadal typický plzeňský kroj. Ve stodole uvidíte staré zemědělské stroje (fukar, mlátičku) a náčiní. Na špejcharu na vás pak čeká video o tvorbě doškové střech, kterou se stavení pyšní expozice zaměřená na sklizeň a uchovávání obilí. Zahrada s ovocnými stromy dotváří kolorit místa.

Text o historii Bolevce jsem zpracovala na základě údajů v expozici ve dvoře U Matoušů a reportáže v plzeňském rozhlase: https://plzen.rozhlas.cz/z-historie-stareho-bolevce-8518589