Slunečný Zlatý Chlum

Kam a jak jedeme?

Do Jeseníku, vlakem, autem (zvláš´t když se svezeme s kolegou v pracovní době), autobusem, tentokrát do okolí samotného města, ne tedy do lázní, ačkoliv náš cíl nakonec určitou spojitost má.

Za čím jedeme?

Když se dostaví podzim, jak se zkracuje den a snižuje výška slunce nad obzorem, brzy se dostaví počasí, charakterizované jako inverzní. Na naší, jižní straně hor pak dochází k situaci, kdy mlhy a nízká oblačnost zůstane zaražená na úpatí hor. Ačkoliv meteorologové předpovídají možnost protrhání oblačnosti, většinou se tak nestane a dušičkové počasí vydrží nekonečně dlouho. Pak se vyplatí přejet kopce, na severní straně je naštěstí situace jiná. Když už přejedeme Červeňák (Červenohorské sedlo), nebo Ramzovou, oblačnost se rozestoupí a máme vystaráno. Prvně jmenované je momentálně uzavřené, naštěstí přes Ramzovské sedlo je Doprava bez omezení, pak už tedy stačí vymyslet kam na Jesenicku zajít. Pokud se nechceme trápit vymýšlením nějakých netradičních výletů, patří k vděčným odpočinkovým trasám vycházka, spíše krátká túra přes Zlatý Chlum.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vzhledem k tomu, že náš výlet projde hned třemi místy, kde nějaké restaurace objevíme, nemusíme se bát, že cestou budeme trpět žízní a hlady.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Trasu nakonec pěkně a věrně před časem popsal turista HonzaC8 (viz. https://www.turistika.cz/trasy/certovy-kameny-zlaty-chlum-a-krizovy-vrch-nad-jesenikem), takže nemusíme průběh zbytečně popisovat. Oproti Honzovu popisu to jen vezmeme obráceně, jako východiště na výlet můžeme využít místo u autobusového nádraží, projdeme ke Smetanovým sadům, pokud Jeseník trošku známe, nemusíme se striktně držet turistických značek, nakonec u Priessnitzova pomníku narazíme na modrou značku, kterou máme za osu přístupu. Pokud se jí budeme zhruba držet, dovede nás k Anglickému prameni. Zde najednou zjistíme, že výstup na Křížový vrch, což je náš první cíl, můžeme absolvovat např. I po Křížové cestě, v podstatě souběžné s turistickým značením, jen mírně jižněji. Tou, či tou se dostaneme k poutnímu kostelíku sv. Anny. Díky přilehlé výletní restauraci (penzionu) je místo oblíbeným výletním cílem jak domácích, tak návštěvníka Jeseníku. Ostatně atrakce, které nás cestou čekají mají svůj vznik spojený s lázněmi na Gräfenberku. Jak se do bývalého Frývaldova sjížděli hosté téměř z celého světa (nebo Evropy), i město chtělo něco nabídnout návštěvníkům, aby utratili i něco tady.

V posledních desetiletích penzion prošel výraznou přeměnou , z kdysi relativně skromné stavby je dnes poměrně velká provozovna. Díky silnici z Dětřichova je přístupná i auty, tudíž zde nemají nouzi i o línější výletníky. Přeci jen, při pěším výstupu se trošku zapotíme.

Po krátkém občerstvení se vydáme na další cestu, zprvu sledujeme mírnou žlutou značku, od rozcestí se budeme držet červené značky, která nás vyvede téměř k vrcholu Zlatého Chlumu. Nebude to ale žádná rovinka, brzy se zase stoupání objeví, spočinout můžeme chvíli u opraveného pramene Pod Zlatým Chlumem. Původní název je Turistický pramen. Nevíme-li proč, na pomníčku pramene je vyvedena velká značka ve tvaru kosočtverce rozdělená na červenou a bílou šipku, to je symbol původního značení, který používal Sudetský horský spolek zde v Jeseníkách Až po válce došlo ke sjednocení značek a i zde se objevilo pásové značení Klubu českých turistů.

Dokud panuje dobré počasí, rozhledna zůstává otevřená, mimo sezónu o víkendech. Paradoxem je, že rozhledna neleží přímo na vrcholu, asi 200 m severozápadně a 15 m níž, nicméně místo bylo zvoleno tak, že pokud vyjde počasí, výhled je téměř dokonalý. Ačkoliv hlavní atrakce, tedy hřebeny Hrubého Jeseníku jsou jižně, tedy proti světlu, pořád nás má co překvapit. Praděd či jsou hlavními Keprník viditelnými vrcholy. Díky své výšce jsou dobře viditelné Dlouhé Stráně, i když jsou vlastně až za hřebenovkou, ačkoliv jsem na rozhledně byl vícekrát, nepamatoval jsem si Vozku, ten vykukuje před Keprníkem (taky je vlastně za hřebenovkou). Samozřejmostí jsou okolní hory, tedy Sokolský hřbet Rychlebských hor (na západě), na východě Zlatohorská vrchovina, kam vlastně Zlatý Chlum patří s nejvyšším vrcholem, Příčnou horou i orozhlednovanou Biskupskou Kupou. Na severu se kopce sklání do rozlehlé nížiny Polska, kde můžeme rozeznat hladiny jezer u Otmuchowa a Nysy, i samotnou Nysu, bližší Glucholazy i vzdálenější Prudnik.

U rozhledny je i příjemný bufet, podle rozhovoru návštěvníků se dá usoudit, že někteří tu jsou celkem pravidelnými hosty. Ostatně onehdy jsem i já s nájemcem rozhledny nějakou čtvrtku skonzumoval.

Pokračujeme z kopce, sestup modrou značkou je sice prudký, naštěstí je sucho, ta i na popadaném listí nehrozí pád, jindy by to ale mohlo být ošidnější. Prudší úsek naštěstí brzy skončí, k tomu u další hospody. U skalních útvarů najdeme další oblíbenou, naštěstí méně honosnou restauraci Čertovy kameny. Tu sice můžeme vynechat (jsme-li napojeni z rozhledny), ale výhled ze skály si neodepřeme. Nakonec, je to i malé dobrodružství, na Čertovy kameny vede zajištěná cesta, ne tedy přímo ferrata, ale i tady se najde pár výletníků, kteří si netroufnou. Nebudeme jim to ale vyčítat.

Vyhlídka z pegmatitové skály sice není tak gigantická jako z rozhledny, spíš jen do údolí Bělé, ale i to dobrodružství z výstupu na skálu je zážitkem.

Zpáteční cestu, tentokrát podél žluté značky nám zpestří malá naučná stezka u pozůstatků důlních děl a brzy jsme u okraje města. Město není nijak obrovské tak i to centrum není zas tak vzdálené, snad kdo by potřeboval na vlak, nádraží je ještě o kus dál.

Ostatní informace

Jediným nutným výdajem bude jen vstupné na rozhlednu (dospělí 25, děti 15, do tří let zdarma). Co utratíme po hospodách záleží na vyhládlosti a vyprahlosti. Ačkoliv jsem byl na rozhledně, Harikáčích (tak říkají místní Čertovým kamenům) i na Křížovém vrchu vícekrát, ještě se nestačily omrzet.