Rozhledna Bolfánek, dva zámky a něco k tomu.

Kam a jak jedeme?

Krásná, rozsáhlá Švihovská vrchovina v sobě skrývá bezpočet zajímavých míst. V jejím středu je výrazný hřeben Chudenické vrchoviny, protažený ve směru sever – jih nad levým břehem řeky Úhlavy. Západně od tohoto hřebene je skupinka několika menších kopců s nejvyšším vrchem Na Skále ( 599 m.n.m.). Západně od tohoto celku protéká říčka Merklínka a na jihovýchodě řeka Poleňka. Během let lesy této KRAJINY prošly velkými změnami a v současnosti jsou spíše hezkým lesoparkem. Je tady několik míst, které přitahují turisty a tím největším lákadlem je zcela jistě Rozhledna Bolfánek na vrchu Žďár ( 584 m. n. m. ) a zámek v Chudenicích. Ale i několik dalších pozoruhodností nezůstává stranou a všechny mají jednu spojnici, kterou je naučná stezka Žďár. Nejvýhodnější formou Dopravy se po prozkoumání několika možností ukazuje ta vlastním autem. A tak po dosažení Klatov pokračujeme okreskami k západu, překonáváme hřeben již zmíněné vrchoviny a po slabší půlhodince jsme v Chudenicích. Zbývá zaparkovat, upřesnit si světové strany, najít značku a můžeme jít.

Za čím jedeme?

Z Mírového náměstí v Chudenicích nás vede modrá, směrem k místními hřbitovu. První zastávkou je pomník padlým. O několik desítek metrů dál je úřad městyse a před ním socha ženy s dítětem z období socialismu. Ke konci obce se zdá, že lepší variantou bude značku opustit a pokračovat po silnici, směrem na Staňkov. Za obcí se po krátkém stoupání správnost rozhodnutí potvrzuje. Postupně se nám po levé straně silnice otevírají výhledy na celou severní část hlavního hřebene Chudenické vrchoviny a posléze i hřeben Šumavy. Skromná boží muka s vyobrazením sv. Jana Nepomuku po pravé straně jsou přímo roztomilá. Docházíme k okraji lesa, kde ze silnice odbočujeme vpravo a cestou nad parkem jdeme k jihu. Dostáváme se pod svah a po pravé straně začíná prudké stoupání na vrchol Žďáru. Šplhání končí na hřebeni, tak ještě se vydýchat a rozhlednu máme jako na dlani.

Na vrcholu Žďáru byl mezi roky 1722 až 1729 postaven barokní kostel sv. Wolfganga. Ten tu stál do roku 1810, kdy došlo k jeho zbourání. Proč zůstala jeho věž, zůstává záhadou. O ní se lidé opět začali zajímat v roce 1845, kdy začala sloužit jako oblíbená rozhledna a to až do dnešních dnů. K věži je přistavena kaple sv. Wolfganga se schodištěm do její podzemní části. Na prostranství před věží byly částečně odkryty základy kostela. Kupujeme vstupenky a před sebou máme 138 schodů na vyhlídkovou plošinu. Jednotlivé místnosti uvnitř věže jsou vybaveny informačními tabulemi o širokém okolí, expozicí o včelařství a dalšími exponáty. Poslední schod a jsme na vyhlídce ve výšce 25 metrů nad zemí a v člověku se tají dech. Nádherný pohled do všech světových stran ze skoro 300 let staré věže je neopakovatelný. Nejblíže k nám jsou Chudenice a celá Chudenická vrchovina. Jihu patří pohled na Šumavu. Na východě nekonečné pásmo Brd. Sever, to je Plzeňsko a o něco dál na SZ Doupovské vrchy, na západě Korábská vrchovina a v pozadí Český les. Občas se tvrdí, že z Bolfánku jsou vidět Alpy. Ty jsme sice neviděli, ale to nahradila překrásná česká pohádka. Člověka tady drží něco jako magnet a neúprosný čas dovolí jen říci, tak zase někdy na shledanou.

Od rozhledny scházíme branou v kamenné zdi na prostranství před výletní hostinec. Tady se potěší především děti. Bránu hlídají dva vlkodlaci, v nedalekém hájku na stromě svítí měsíc a sršni hnízdo hlídají jeho obyvatelky. Houby jsou v rozměrech z pohádky a rostou mezi kapradím. Stezka odtud pokračuje k Palackého skále. Pamětní deska připomíná dějinné události v období obrození národa. Odtud sestupujeme pěšinkou na lesní cestu, po které jdeme ke zdejšímu arboretu. O jeho založení se zasloužil v roce 1842 hrabě Evžen Černín. Od doby jejího založení se zde vysazovaly především dřeviny severoamerického původu. Arboretum nese název Americká zahrada a je v současnosti národní přírodní památkou. Návštěvníky přímo přitahuje obrovská douglaska tisolistá. Pro mě je jedničkou nádherný dřín květnatý, který nemá v zemi konkurenta. I další dřeviny jsou pozoruhodné, kvete právě několik druhů weigely a růží. Zdejší jehličnany dosahují značných rozměrů a pohled do jejich korun hovoří o dokonalosti přírody. Od arboreta naše kroky vedou ke Kvapilovým jezírkům. Jsou nedaleko cesty obklopené loukou. Hezké místo bylo i námětem libreta pro Dvořákovu Rusalku. Dílčí pohledy na les a okolní louky pohladí duši. Dřevěný křížek otevře myšlenky na staré dobré časy. Cesta končí na parkoviště u zámku Lázeň.

Zámek Lázeň nebo také Nový zámek je hezká empírová stavba, která byla postavena mezi lety 1849 až 1859. Kdysi tu bývala restaurace a dnes je zámek uzavřen. Nevím kolik pravdy je na tvrzení, že je opět v držení Černínů, kteří si svůj původní majetek znovu koupili. Kolem zámku je velmi pěkný anglický park, ve kterém hrají první housle pěnišníky a staré stromy. Procházet se pod velikány a obdivovat rozkvetlé keře patří k příjemným zážitkům. Z parku prochází cesta lesem ke hřbitovu. Jde se kolem hřiště na házenou a kolem pomníku, který připomíná pobyt Josefa Dobrovského na zdejším zámku. Při okraji velkého hřbitova je hezká barokní kaple sv. Anny. Ta byla postavena v roce 1766 a nejhezčí pohled na ni je ze hřbitova. Bohužel není zrovna v nejlepším stavu. Od hřbitova jdeme po modré dlouhou alejí k Chudenicím. Většinou tu byly vysazeny ořešáky a jak je vidět slibují dobrou úrodu. Je čas podívat se do minulosti. O Chudenicích je první zmínka již v roce 1291. V roce 1592 se staly Chudenice městysem a k obnově tohoto statutu došlo v roce 2006. Panství bylo v držení rodu Černínů ( Czerninů) z Chudenic, kteří zde nepřetržitě žili od 13. století až do roku 1945. Tolik ve zkratce z minulosti. Jsme opět na náměstí a vítá nás hezký pohled na část městyse s rybníkem. O něco dál je původně gotický kostel sv. Jana Křtitele ze 14. století. Do barokního kabátu byl převlečen v 17. a 18. století. Velmi cenná je renesanční archa v interiéru z roku 1525. Pěkné baroko je i patrová budova fary. Ulice mírně stoupá k zámku. V jeho okolí je několik hospodářských budov, mezi které patří i bývalý pivovar. Ulicí od kostela k zámku procházíme kolem barokního sousoší a dál na prostranství před zámkem.

Na této vyvýšenině stála původně gotická tvrz, ze které se dochovala část bašty. Ta je dnes součásti zámku. Na místě tvrze byl postaven Starý zámek a barokní vzhled dostal kolem roku 1776. Zámek má několik křídel kolem malého nepravidelného nádvoří, které je uzavřené zdí. Pod kolnou jsou vystaveny staré povozy a hasičská stříkačka. V zámku je umístěno muzeum se zaměřením na pobyt významných osobností a minulost místa a jeho okolí. Pobýval zde Josef Dobrovský, Božena Němcová a Karel Hašler. Jinak celkový stav zámku není moc povzbudivý, ale je vidět, že střechy jsou opravené a začalo se i s opravami fasád. Cesta do tohoto zajímavého koutku naší země je u konce. Při pohledu na starou lípu před zámkem se nabízí myšlenka, že ji jistě obdivoval i „Modrý abbé“.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Zastávka v hostinci Na Poustevně pod rozhlednou se doporučuje. Vaří tady velmi dobře. Pivko, i když nealkoholické, mělo tu správnou teplotu. Navíc je tu možné i ubytování. Další hospoda je v Chudenicích.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Chudenice a jejich okolí, to je okouzlující krajina plná hezkých pohledů a zajímavých objektů. Pokud se sem člověk jednou dostane, bude se rád vracet. To je i můj případ. Moc se nám tady líbilo.

Ostatní informace

Celá popsaná cesta je dlouhá kolem 7 kilometrů s celkovým převýšením 200 metrů. Naučná stezka Žďár je v některých místech dosti podivně značena. Rozhledna i Starý zámek jsou veřejnosti přístupné a vstupné je lidové. Otevírací dobu je dobré si předem zjistit. Popsaná cesta je na mapě KČT č. 32 Přešticko.