Procházka Kyjovem

Tipy na výlet, Slovácko




Kam a jak jedeme?

lupa

Po průzkumu Bzence usedáme chvíli po poledni do vlaku a necháme se jím vézt do Kyjova. Cesta není dlouhá - projíždíme Vracovem a Vlkošem, pak se trať stáčí vpravo, a když krom okolních táhlých pahorků vyplní horizont i modré vrchy Chřibů, jsme na místě. Vzpomínám si, jak jsem byl ještě dítko školou povinné a pletl jsem si Kyjov s Kyjevem. Nechápu, co mě k tomu vedlo, ale to bylo ještě dávno předtím, než jsme začali probírat Vlastivědu. Poté jsem byl dědou poučen, že ačkoliv je Kyjov asi 275 x menší než jeho ukrajinský jmenovec, je daleko významnější, neboť se v jeho okolí pěstuje vinná réva a navíc je náš! A já v duchu směrem k nebi dodávám: "A také se v tomto jedenáctitisícovém městě nachází spousta zajímavých památek, milý dědečku..."

Z nádraží vycházíme na třídu Komenského a pokračujeme po ní směrem do centra města. Po deseti minutách přicházíme na náměstí Hrdinů, jehož téměř celá plocha je pokryta zelení. Mezi vegetací se vypíná velmi zajímavý a zdá se, že i umělecky cenný Památník obětem válek. Z jedné strany je náměstí ohraničeno novorenesančními fasádami Klvaňova gymnázia, které zde stojí od roku 1898. Jeho členitý půdorys lemuje ještě i část třídy Komenského směrem k Masarykovu náměstí. Gymnázium bylo původně kolejí piaristů, kteří ji zároveň s kaplí zbudovali před koncem 18.století. V místech bývalého refektáře byl zhruba o 100 let později vystavěn novorománský kostel svatého Josefa Kalasanského, jehož průčelí s vysokou štíhlou zvonicí můžeme obdivovat pouze z Komenského třídy. Tento "Pepa" ale nemá nic společného s Ježíšovým pěstounem - jednalo se o španělského šlechtice José de Calanzase, který byl nejen zakladatelem piaristického řádu, ale razil v té době osvícené heslo, že se má každému dítěti dostat vzdělání. A to prosím zdarma! (Kteroužto zásadu by zajisté uvítala i ta dnešní, po vědomostech toužící populace...)





třída Komenského
třída Komenského
lupa

Pak už přicházíme na začátek hlavního městského rynku. Je jím velmi rozlehlé Masarykovo náměstí, které by slušelo i mnohem většímu sídlu. Jeho hlavní obdélníková plocha je parkovištěm i pěší zónou se dvěma fontánami. A to vše obklopují dlouhé fronty domů, z nichž některé svými historickými fasádami připomínají, že byly kdysi obývány ctihodnými měšťany. Ale jaké by to bylo náměstí bez nějaké význačné dominanty? To kyjovské se naštěstí může pochlubit hned dvěma: tou první je pozoruhodný kostel Nanebevzetí Panny Marie, sv.Cyrila a sv.Metoděje. Původně kapucínský kostel byl díky bohatému finančnímu daru od Jana Adama z Lichtenštejna dostavěn začátkem 18.století a později dostal přívlastek "farní." Hlavní oltář zdobí rozměrný obraz Nanebevzetí. Jeho autorem je Jožka Zelený, zatímco bohatou štuková výzdobu interiéru a sochy obou věrozvěstů má na svědomí Ondřej Schweigel. Venkovní fasáda je nad vstupem zkrášlena erbem budovatele Lichtenštejna a zarámovaným obrazem Bohorodičky s Ježíškem. Nás turisty nejspíš zarazí, že kostel nemá žádnou věž, ale takový býval typický vzhled všech kapucínských kostelů.

Náměstí Hrdinů
Náměstí Hrdinů
lupa

Co ale chybí nejvýznamnějšímu městskému kostelu, tím zase oplývá kyjovská radnice. Stojí v čele náměstí a její renesanční budova spolu s téměř 40 m vysokou věží je Masarykovu rynku kulisou nejcharakterističtější. Kyjov - původně trhová ves - se o 400 let později rozrůstl natolik, že dosáhl městských práv. A ke každému takovému středověkému městu neodmyslitelně patřila i radnice. Vzorně opravená kyjovská má fasádu, bohatě pokrytou renesančními psaníčky a je i v současnosti sídlem novodobých konšelů. Jen ta její podoba je dnes trochu onačejší - k původně patrové budově bylo před koncem 19.století přistavěno ještě jedno patro. A od roku 2006 sídlí v nové radniční přístavbě s atriem Radniční galerie a podzemí ukrývá vinotéku s kvalitními produkty místní vinné révy.

lupa

V těsném sousedství radnice stojí barokní Mariánský sloup a kulturní dům, vystavěný v dobách totality. Ve své době narušil ráz náměstí, ale naštěstí to není po jeho přestavbě až tak markantní. Kromě měšťanských domů, z nichž je asi nejzajímavější ten s logem Lékárny, je ozdobou Masarykova náměstí také funkcionalistická budova Spořitelny.

Za čím jedeme?

lupa

Zatímco si manželka fotí nejvýznamnější dominanty, já se on ní vzdaluju a obcházím si průčelí radnice se stěnami, pokrytými sgrafity a bosáží... a pak obcházím dokonce celý blok domů, kde mne "zaujme" typická socialistická architektura jakéhosi obchodního domu. Zároveň je tato procházka testem, zda-li si mé nepřítomnosti povšimne moje zákonitá manželka. Bohužel nikoli - když jsem se jí (více jak po čtvrthodině) ocitl na dohled, stále ještě k očím pozvedala svůj fotoaparát. A to, že jí někdo chybí, by nespíš zjistila, až by jí došla šťáva v bateriích - ach jo!

kaple sv.Josefa Kalasanského
kaple sv.Josefa Kalasanského
lupa

Po jedné straně náměstí, odkud vybíhají zajímavé pasáže pokračujeme směrem ke kyjovskému zámečku. Nachází se ještě na dohled náměstí, ale už v místech, kde se tato jeho část nálevkovitě zužuje a poté přechází do třídy Palackého. Renesanční zámeček je vlastně nejstarší památkou města, neboť jej Jan Kuna z Kunštátu nechal vystavět už v roce 1540. Ale k panskému bydlení dlouho nesloužil - prošel proměnou na faru, kasárna, nemocnici - a začátkem 20.století byl opraven a doplněn sgraffity od Jano Kohlera. Od r.1928 slouží až dodnes jako Muzeum. Od zámečku stoupáme cikcak chodníčkem k dalšímu zajímavému objektu. Je jím malebná kaple svatého Josefa, tyčící se na pahorku nad zámečkem a od které je zajímavý výhled na město. Původně zde stával svatomartinský farní kostel, který byl ale v 18.století odsvěcen a přeměněn na skladiště. Později byl celý zbořen a ze zbytků stavebního mateiálu byla postavena dnešní kaple. U sakrální stavby se nachází travnaté prostranství, doplněné zatím sporadickou městskou zelení a originálním Pomníkem obětem.

My jsme tímto dosáhli nejzaššího bodu při naší procházce městem a chtě nechtě se musíme pomalu vracet k nádraží. Manželku vyšlu směrem k Městskému parku a já ještě krátce nahoru krásnou vilovou čtvrtí na okraj Seifertova náměstí, kde stojí funkcionalistická stavba Husitského sboru. K chrámové lodi je přistavěna vysoká hranolová zvonice, jejíž tvar je v patrech nad sebou jdoucích zeštíhlen a vrchol zdobí velký kalich s křížem. Kostel byl postaven v roce 1928 dle autora projektu - arch.Antonína Mendla. Když se vracím dolů z kopce za Janou, připomenu si, co jsem nedávno vyčetl - Kyjov se stal v období mezi oběma světovými válkami oblíbenou destinací pro avantgardní architekty a město bylo obohaceno hned několika desítkami funkcionalistických staveb. Projektovali je i tři místní rodáci - Josef Polášek, Bohumír Tureček a Ludvík Hilgert... S manželkou pak pokračujeme přes rozsáhlý městský park na nádraží a než nám jede spoj, stavujeme se ještě na občerstvení.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Kostel Nanebevzetí atd... na Masarykově náměstí
Kostel Nanebevzetí atd... na Masarykově náměstí
lupa

Oběd jsme si dali předtím v Bzenci, a tak jsme v Kyjově využili jen tekutého občerstvení. Před odjezdem jsme se stavili na kafé v luxusní restauraci přímo u nádraží, ale k mé veliké nelibosti se zde nesmělo kouřit...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nejvíce jsme byli ohromeni Masarykovým náměstím a jeho památkami. Ale líbilo se nám i návrší s kaplí svatého Josefa a také ta hezká vilová čtvrt.

Ostatní informace

Muzeum už bylo uzavřeno a vstupenky do jiných objektů jsme nekupovali. Platili jsme jen za občerstvení a za lístky vlakem k domovu.



Další informace

Hodnocení:
neumístěno
Náročnost:
rodina s dětmi, romantika
Délka:
vycházka (do 6 km)
Druh:
za kulturou
Bylo zde:
6 turistů
Jak se Vám tam líbilo ?

Komentář:

Vyhledání vlakového spojení
Odkud:
Kam: Kyjov
(vzdálenost od místa: 0.48 km)
Datum: Čas:

Diskuse k výletu Procházka Kyjovem

Záměna
18.08.2015 12:29
Tak vidím, že s metropolí na Ukrajině asocioval Kyjov i Franta. Obávám se, že nás takových blouznivců bylo víc.
18.08.2015 18:55
Frantův turistický průvodce zas na výbornú.
19.08.2015 06:32
Výborně, chlapče milý, opět za 1 a 5*. Jestli jsem si pletl Kyjov s Kyjev si už - díky jednomu Němci - nepamatuji, ale párkrát jsem tu byl (tedy jen v tom našem) a vždy se mi v Kyjově líbilo. A Tvůj článek je pro mě inspirativní, protože v září bych měl do těchto krajin vyrazit znovu.
20.08.2015 17:24
Není pravdou, že bych si nevšimla, nepřítomnosti svého Franty, to postižení máme úplně stejné, jakmile dostaneme do ruky foťák a zajímavý objekt, rozcházíme se beze slov každý jiným směrem...

Nadpis: (nepovinný)

Vaše jméno:

Email: (nezobrazí se)

Text:

Sledovat diskusi e-mailem
Váš email:
Sledování můžete kdykoliv zrušit jedním kliknutím.
Email:
Heslo:
Vytvořit účet Zapomenuté heslo